Souvislosti

Zkultivují-li Přátelé Miloše Zemana politickou scénu, koalice ODS a ČSSD je otevřená

Miloš Zeman se nikdy nestal „důchodcem z Vysočiny“, na něhož se pasoval. Na to je příliš ctižádostivý, jeho mozek velmi výkonný a přátelé patřičně čilí. Ještě se ani neotřepal z fiaska, jež mu připravila „zrada“ části ČSSD při prezidentské volbě v únoru 2003, a už kromě „objímání stromů“, procházek a četby přijímal na Vysočině politiky, diplomaty a sem tam i novináře. Prezident Václav Klaus, Vlastimil Tlustý, Miroslav Kalousek, Mirek Topolánek, Zdeněk Škromach, poslanci Miloš Melčák, Michal Pohanka a další osobnosti zleva zprava by se za ním opakovaně nevydávali, kdyby jim nemohl cosi nabídnout.
Jisté souvislosti jsou přece nápadné! Mirek Topolánek je přece od ledna 2007 předsedou těsně většinové vlády díky hlasům od ČSSD „zběhlých“ poslanců Melčáka a Pohanky, kteří nepopírají, že Zeman je pro ně autorita a že se s ním radí. Další příklad je z února 2008. Václav Klaus byl podruhé zvolen prezidentem také proto, že za něho v rozporu se sjezdovým usnesením lobboval člen ČSSD Miroslav Šlouf, kdysi šéf Zemanových poradců a muž s užitečnými kontakty například i na dva ministry ODS a premiérova intima Marka Dalíka. Proto nepřekvapí, že když se vládě opět chvěla půda pod nohama, anžto zpráva Krollovy kanceláře o Jiřím Čunkovi hrozila odchodem zelených z koalice, sešli se 27. června Topolánek, Zeman, Dalík a Šlouf k poradě, po níž se premiér prořekl, že sehnal další dva „přeběhlíky“.
„Při jakémkoli setkání s kýmkoli… jsem nikdy s nikým nemluvil o tom, že by další poslanci sociální demokracie měli opustit poslanecký klub této strany, a to už proto, že jména takových poslanců vůbec neznám,“ dušoval se Zeman. Marně, pokud není nadán telepatickými schopnostmi, anebo za něho ušmudlanější práce nevykonávají jiní. Holá pravda je taková, že ČSSD už přišla o čtyři poslance a stále je považována za rezervoár, z něhož se Topolánek znovu posílí, budou-li vládě ve sněmovně scházet hlasy. Ano, Šlouf asi notně přehání, tvrdí-li, že až patnáct poslanců ČSSD má Paroubka plné zuby. Tolik jich však „nezběhne“, jakkoli je některým poslancům ČSSD stále mnohem bližší Zeman než Paroubek. Kdo ví, kolik z nich se napojí na sdružení Přátelé Miloše Zemana, zvlášť budou-li si moci členové vybrat, zda souhlasí se zveřejněním svého jména. „Se mnou hovořili dva“ a „se Šloufem hovořili také nějací“, pravil předseda sdružení, exministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr. Z opatrnosti však nikoho nejmenoval.
„Pokud se důchodci chtějí bavit takovými hrami, ať se baví,“ děl již v červnu na konto teprve se formujících Přátel Miloše Zemana předseda ČSSD. Prý se tím „docela slušně bavil“ i mezi koupáním a procházkami na dovolené v jižní Francii, přičinil k tomu nedávno s dovětkem, že „pro nás to nemá žádný velký význam“ a „nás to nerozhází, a ani nám to nepomůže“. Ano, pokud v podzimních volbách ČSSD získá tři až čtyři hejtmanské posty a posílí v Senátu, jak jí to Paroubek „nalinkoval“. Běda mu však, přijde-li volební neúspěch! Pokud David Rath nerozmluví Paroubkovi přímou volbu předsedy ČSSD členskou základnou anebo nezorganizuje-li Jaroslav Tvrdík „přímou volbu“ pod kontrolou „náčelníků“ někde ve sportovní hale, Paroubek se může dostat do úzkých. Přátelé Miloše Zemana by mu tam jistě rádi pomohli, kdyby se dostatečně znemožnil a oni, ač prý sdružení nadstranické, získali v ČSSD na svou stranu pár vlivných osobností schopných slepit klan, který Paroubka setne.
Zatím však mají Přátelé Miloše Zemana jen pět až sedm set zájemců o členství a s programovým prohlášením se vytasí až začátkem října, tedy s ohledem na podzimní volby a jarní sjezd ČSSD pozdě. Přispět ke „kultivaci české politiky“ se jim také hned tak nepodaří, poněvadž po repete „kultivované“ oposmlouvy mezi ČSSD a ODS z let 1998 až 2002 není dosud náležitá poptávka. Co se však přátelům podařit může, je oživit v širokém povědomí Miloše Zemana jako veličinu, s níž je nutné počítat. Sdružení připravuje pro Zemana cesty po republice, aby měl příležitost vysvětlovat občanům své názory, rozuměj budovat si voličské zázemí pro přímou volbu prezidenta, jež by mu nejvíc vyhovovala. Na nezbytné ústavní změně se však současná reprezentace neshodne, a proto zkraje roku 2013 by musel Zemana zvolit na Hrad parlament. „O tom, že je Miloš Zeman významnou postavou české politické scény a že by tu funkci určitě zvládl, bych nepochyboval. A nedržel bych hladovku, kdyby byl zvolen,“ pravil prezident Klaus. Lze tomu rozumět i tak, že „opoziční smlouva“ je sice mrtvá, ale cesta k „velké koalici“ ODS a ČSSD stále otevřená, pokud se do parlamentních voleb na jaře 2010 a hlavně po nich nejen Přátelům Miloše Zemana konečně podaří jaksepatří zkultivovat českou politickou scénu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu