Spadla klec

Antimonopolní úřad moc důkazů o kartelu neshromáždil

Nejprve citát klasika: „Stavební spořitelny jsou pravděpodobně nejfikanějším novodobým podfukem. Moje vlastní branže, pojišťovnictví, je švindl, přiznávám. Je to ale otevřený švindl a hraje se s odkrytými kartami. Půvab švindlů stavebních spořitelen je v tom, že jejich oběti mají za to, že jim je prokazovaná laskavost. Vy jim nakopete zadek a oni ten váš ještě s vděčností olížou,“ říká hlavní hrdina v románu Nadechnout se (Coming Up for Air) George Orwella, napsaného v roce 1939. Podobně jako v případě románu 1984 měl pravdu, alespoň soudě dle výsledků šetření českého Úřadu pro hospodářskou soutěž (ÚOHS). Antimonopolní úřad zahájil vyšetřování stavebních spořitelen letos na jaře a ukončil ho po čtyřech měsících dvěma rekordy: rychlostí šetření a výší pokuty dosahující souhrnně pro všech šest spořitelen bezmála půl miliardy korun. Po týdnu mediální slávy brněnského úřadu a Sdružení na ochranu spotřebitelů, které v minulosti úřadu podněty ke zkoumání stavebního spoření dodalo, se ale zdá, že z rychlosti úsudku vznikne nakonec problém. ÚOHS totiž příliš mnoho důkazů o kartelu spořitelen úřad neshromáždil. Právníci spořitelen proto doufají, že v rozkladovém řízení vezme úřad své rozhodnutí zpět. Pokud ne, už se těší na - jak tvrdí - vyhraný a pro ně lukrativní soudní spor.

Poloviční výnos, dvojnásobný poplatek.

Bez ohledu na to, jak spor mezi ÚOHS a stavebními spořitelnami skončí, lze říci jedno: Stavební spořitelny si za více než deset let, po které na trhu v České republice působí, zvykly na jednoduchý způsob obživy. Ten jim zaručuje státní podpora spoření v těchto spořitelnách, i to, že na rozdíl od jiných typů spoření, je stavební osvobozené od daně z úroků. Nejvýmluvněji o tom asi vypovídá inzerce těchto institucí. Ta již léta láká nové klienty především na státní podporu, o konkurenčních charakteristikách samotného produktu spořitelny toho říká málo. Na výhodné úročení vkladů na jedné a úvěrů na druhé straně vlastně spořitelny lákají až v poslední době a zdá se, že stále spíše doplňkově. „Atraktivní úroky mohou těžko poskytovat, vezmeme-li v úvahu jejich obrovské výdaje na obchodní službu a marketing. Na televizní reklamy a provize dealerům jde větší část státní podpory než na bydlení,“ komentoval sektor stavebního spoření na počátku diskusí o omezení státní podpory před dvěma roky v tisku analytik PPF Pavel Kohout. Od doby, kdy svůj úsudek vyslovil, se moc nezměnilo a pro spořící klienty se podmínky ještě zhoršily. Místo 4,5 procenta na nových smlouvách dostanou zpravidla jen dvouprocentní roční úrok, za vedení smlouvy zaplatí například u Modré pyramidy (Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky - VSS KB) místo 180 korun tři stovky. Není proto divu, že ÚOHS evidoval desítky podnětů na chování stavebních spořitelen.

Zadarmo nebo za pět set.

Podobná finanční služba, tedy správa spořicího účtu a jednoroční zasílání výpisů z něj, za které si stavební spořitelny nyní účtují i více než pět set korun ročně, přitom u běžné banky, která nemůže lákat klienty na státní podporu, nestojí vůbec nic. Takovým produktem, který usvědčuje stavební spořitelny, jak moc si na svých klientech mastí kapsu, je například ING konto. Jeho vedení je zdarma, stejně jako zasílání výpisů. Stejný - tedy dvouprocentní - je i úrokový výnos, přestože ING konto lze kdykoliv a bez jakékoliv sankce vybrat, na rozdíl od stavebního spoření, kde jsou peníze vázané minimálně na šest let. Abychom ale nebyli ke stavebním spořitelnám nespravedliví. S klienty mají práci navíc. Musejí pravidelně vykazovat jejich počty a nároky na státní podporu pro ministerstvo financí. Zda právě tato služba má hodnotu pěti set korun ročně, lze ale důvodně pochybovat.

Máme moc lidí, plaťte.

Argumenty, které stavební spořitelny na obhajobu výše poplatků ÚOHS uváděly a jsou zaznamenané v samotném rozhodnutí, jsou spíše úsměvné. „Jen v roce 2003 vzrostl počet našich zaměstnanců o více než 30 procent. Další náklady si vyžádaly investice do informačního systému a náklady na komunikaci s klienty,“ obhajovala se například stavební spořitelna Hypo. Stavební spořitelna České spořitelny zase postavila na hlavu ekonomickou teorii o klesajících jednotkových nákladech při růstu počtu klientů. „Od roku 1994 se značně zvýšil počet účtů stavebního spoření, s čímž souvisí růst nákladů na jejich správu, na vybudování bezpečného a funkčního informačního systému, školení zaměstnanců, evidenci záloh na státní podporu a podobně,“ uvedla ve vyjádření. Českomoravská stavební spořitelna se raději vyjádřit k růstu poplatků odmítla a označila jej rovnou za obchodní tajemství.

K čemu sloužily tabulky.

ÚOHS došel k závěru, že mezi spořitelnami došlo ke kartelu, nejen na základě podobně vysokých poplatků a jejich diferenciace dle výše úroku (poplatek za úrokové zvýhodnění), ale především pro rozsah a frekvenci informací, které si mezi sebou spořitelny vyměňovaly. Již od roku 1997 si navzájem posílaly každý měsíc podrobné informace o nových obchodech včetně cílových částek u nových spořicích smluv a výše poskytnutých úvěrů. ÚOHS z existence tabulek, jejichž rozsah a frekvence zpracovávání výrazně přesahuje požadavky dozorujících státních orgánů, vyvozuje, že spořitelny takto mohly testovat trh a měly dostatek informací o tom, jak se zvýšení poplatků projevuje na obchodech. „Mohly adekvátně přizpůsobovat ve velmi krátkém období svůj další postup v soutěži na trhu, protože téměř okamžitě porovnávaly každou změnu obchodní nebo marketingové politiky s vývojem tržního podílu a objemem výše vkladů, cílové částky úvěrů,“ tvrdí antimonopolní úřad.
Všech šest stavebních spořitelen při seznamování se spisem uvedlo, že vzájemné zasílání statistik kartelovou dohodu nedokazuje. Všechny ústy svých šéfů, advokátů nebo mluvčích daly najevo, že s rozhodnutím nesouhlasí a podají proti němu rozklad. „Spis klienta z ničeho neusvědčuje, navíc ÚOHS odmítl vyslechnout námi navržené svědky. Považujeme celé rozhodnutí za chybné. Věříme, že během rozkladu antimonopolní úřad své rozhodnutí přehodnotí a řízení zastaví,“ řekl týdeníku EURO advokát jedné ze stavebních spořitelen, který si přál zůstat v anonymitě. Za iniciátora kartelu považuje úřad Českomoravskou stavební spořitelnu. Té proto vyměřil výrazně nejvyšší pokutu - 228 milionů korun.

===== Čekání na restrukturalizaci. =====

Poměrně groteskně v souvislosti s naříkáním stavebních spořitelen na drahotu působí jejich letošní pololetní hospodářské výsledky. Většina z nich vydělala meziročně více, především díky poplatkům. Zatímco objem jimi poskytnutých úvěrů stoupl meziročně jen o patnáct procent, zisky rostly strměji. Největší z nich, Českomoravské stavební spořitelně, v pololetí stoupl čistý zisk o dvacet procent na 305 milionů korun. Nejvíce si ale polepšila čtyřka trhu, Raiffeisen stavební spořitelna, která zvýšila zisk dokonce o 126 procent na 119 milionů korun.
Zisky stavebním spořitelnám rostou, přestože snižováním svých nákladů k tomuto růstu nepřispívají. Zatímco jejich akcionáři propustili v posledních letech tisíce zaměstnanců a zefektivnili procesy, stavební spořitelny v tichosti dále duřely. Všechny tak interně stále obstarávají i provozy jako marketing nebo IT, které by za ně mohly vykonávat mateřské banky (Komerční, Česká spořitelna, ČSOB, Raiffeisen, HVB). Jedinou výjimkou, která nemá silný finanční dům v zádech, je spořitelna Wüstenrot.
Loni se zdálo, že jako první projde očistou Stavební spořitelna České spořitelny. Do jejího vedení nastoupil mladý management Jiřího Plíška, který již v minulosti úspěšně restrukturalizoval Penzijní fond České spořitelny. Po ambiciózním začátku ale i v „Buřince“ proces optimalizace prozatím ustal a v sídle firmy, zánovním skleněném paláci na pražských Vinohradech, stále pracuje téměř tři sta zaměstnanců.

Matky jako negativní vzor.

Stavební spořitelny bohužel nemají mnoho pozitivních vzorů ani v zahraničí. V německy mluvícím světě, z nějž byla do Česka současná podoba systému stavebního spoření importována, panuje v segmentu také přezaměstnanost, ojedinělé nejsou ani konflikty s dozorujícími státními orgány. Známý je například boj rakouského antimonopolního úřadu proti kartelové dohodě spořitelen o růstu poplatků při zavádění společné evropské měny na přelomu let 2001 a 2002. V Německu zase čtyři členy představenstva holdingu BHW, z nichž Reinhard Wagner a Joachim Nüssler sedí zároveň v dozorčí radě VSS Komerční banky, přes dva roky vyšetřovala kvůli podezření ze zneužití informací v obchodním styku policie. V prosinci 2001, v době, kdy banka plánovala sekundární úpis akcií, prodali své cenné papíry. Na rozdílu kursu akcií před a po oznámení úpisu čtveřice vydělala přibližně tři miliony eur. Německá Komise pro cenné papíry udělila zainteresovaným manažerům BHW pokutu v souhrnné výši 900 tisíc euro, protože se domnívala, že v době, kdy prodávali, už museli o úpisu vědět. Komise navíc podala také podnět policii. I když nakonec letos v březnu státní zastupitelství věc odložilo a BHW se vyjádřilo, že záležitost je s konečnou platností uzavřená, německá média o případu této německé stavební spořitelny vytrvale a obsáhle informovala.

Ať více půjčují.

Bez ohledu na to, jak spor o existenci kartelu dopadne, sehrál ÚOHS píchnutím do vosího hnízda neocenitelnou roli, která povede k novele zákona o stavebním spoření. „Zpracováváme analýzu toho, jak by umožnění přestupů klientů mezi spořitelnami v průběhu trvání smlouvy ovlivnilo trh. Jsme ale také připraveni vyjít stavebním spořitelnám vstříc a umožnit jim například poskytovat úvěry i mimo oblast bydlení. Samozřejmě za komerčních podmínek a bez účasti státu,“ řekl týdeníku EURO náměstek ministra financí Tomáš Prouza. Stavební spořitelny mají v současnosti na vkladech okolo 260 miliard korun, na úvěrech ale napůjčovaly jen 73 miliard, tedy méně než třicet procent bilance. Přitom právě tato činnost by je dle prapůvodních představ zákonodárců měla primárně živit. „Spořitelny znají velmi dobře své klienty. Přes své sítě jim chtějí nabízet nové služby, tak proč by jim nemohly poskytovat také běžné spotřebitelské půjčky nebo hypotéky,“ uvažuje Prouza. Pustit stavební spořitelny razantněji do půjček, by mohlo znamenat jejich další zlevnění a větší konkurenční boj. Spořitelny disponují početnými sítěmi dealerů, zvyklých obcházet domácnosti a prodávat. Na trhu půjček by tak představovaly silné konkurenty nejenom pro banky a splátkové společnosti, ale také pro drahé dodavatele úvěrů do domu jako je Provident Financial.

Ještě do voleb.

Na rozdíl od loňského projednávání výše státní podpory stavebního spoření, při které se prokázalo, kolik ctitelů stavební spořitelny v Parlamentu mají, lze očekávat, že tentokrát poslanci jejich argumenty, že umožnění přestupů jen zvýší náklady a nic nepřinese, nevyslyší. „Neznám z teorie ani praxe jediný případ, kdy by více konkurence spotřebitelům škodilo, vždy je tomu naopak,“ argumentuje předseda ÚOHS Josef Bednář. Stát na straně klientů a ne na straně spořitelen, bude pro poslance určitě lákavé, obzvláště pokud se podaří novelu předložit tak, aby mohla začít platit v roce 2006, tedy před volbami. Populistická motivace poslanců a senátorů nakonec možná přispěje k tomu, že stavební spoření přestane být oním Orwellovským rafinovaným švindlem a stane se běžným konkurenceschopným finančním produktem.

Pokuty budeme postupně zvyšovat Částka není záležitostí vzorečku, říká šéf ÚOHS Bednář

EURO: Z jakých důkazů ÚOHS vyvodil, že stavební spořitelny porušovaly hospodářskou soutěž? BEDNÁŘ: Důvodem, proč se úřad začal stavebními spořitelnami zabývat, nebylo jen množství stížností, ale také mnohé informace, které úřad zjistil sám aktivně z monitorování situace na trhu. Úřad se věnuje především monitorování trhů, které mají přímý dopad na občany. Řízení bylo zahájeno z vlastního podnětu úřadu. Podklady pro rozhodnutí nemůžeme zveřejnit, protože rozhodnutí zatím není pravomocné.

EURO: Jaká nápravná opatření po stavebních spořitelnách požadujete? BEDNÁŘ: Návrat poplatků na úroveň z doby předtím, než začaly působit účinky dohody. Tedy i zrušení příplatků za úrokové zvýhodnění. Cílem úřadu v oblasti kartelových dohod a zneužití dominantního postavení není chytit za pačesy nějaký subjekt a uložit mu vysokou pokutu. Jde nám o to co nejrychleji odstranit příčinu protisoutěžního chování, abychom minimalizovali negativní dopady na ekonomiku a na občany. Naše rozhodnutí přispělo k celkovému řešení problému. Jednou ze základních potíží je překážka fungování ještě účinnější soutěže, jelikož klient nemůže přestupovat k jiné spořitelně bez ztráty nároku na státní příspěvek. Na základě našeho rozhodnutí ministerstvo financí ohlásilo, že připraví legislativní novelu, která přestupy umožní. To je hlavní přínos.

EURO: Spořitelny již daly najevo, že podají rozklad, po něm přijdou na řadu pravděpodobně soudní spory. Kdy reálně očekáváte snížení poplatků? BEDNÁŘ: Zákonná lhůta je třicet, respektive šedesát dní. Pokud si ale vyšetřování vyžádá další analýzy a podklady, mohou být tyto lhůty překročeny. Při rozkladech často sami účastníci řízení předkládají nové informace k došetření, takže lhůta se neprotahuje z rozhodnutí úřadu, ale kvůli požadavku účastníka. To je v souladu se zákonem a úřad je povinen podklady prozkoumat.

EURO: Znamená to, že v listopadu by mělo být pravomocné rozhodnutí k dispozici? BEDNÁŘ: Pokud nevyvstanou nějaké obtíže nebo požadavky účastníků na dodatečná důkazní řízení, lze to předpokládat.

EURO: Zahájení vyšetřování na počátku léta zcela ochromilo činnost Asociace stavebních spořitelen, která byla centrem pro výměnu informací mezi spořitelnami. Opravdu neměla jinou funkci než pozici zprostředkovatele při domlouvání kartelu? BEDNÁŘ: Asociace nebyla účastníkem řízení. Nerozumím názoru, jak mohlo vyšetřování úřadu její činnost ochromit. Obecně lze říci, že není rozhodující, že si někdo vyměňuje informace, rozhodující je, co výměnou sleduje. Jestliže soutěžitelé a konkurenti mají za cíl zvýšení ceny bez objektivních důvodů, je to protisoutěžní praktika. A soutěžní právo to tvrdě potírá.

EURO: Jaké důvody pro výměnu informací nejsou v rozporu se soutěžním právem? BEDNÁŘ: Když by si například pojišťovny v oblasti životního pojištění vyměňovaly mezi sebou informace o zdravotním stavu občanů, s cílem nabídnout levnější produkt, nebyla by to protisoutěžní praktika. Rozhodující je tedy cíl, kterému výměna informací slouží. Rozhodně musím odmítnout názor, že by úřad za doklad kartelu považoval nějaký statistický soubor.

EURO: Máte informace o chování matek stavebních spořitelen v zahraničí? BEDNÁŘ: Ano, tyto informace také zjišťujeme. Není žádným tajemstvím, že v zahraničí nejsou poplatky finančními institucemi vůbec vybírány, případně jsou nižší. A to pomíjím fakt, že životní úroveň, to znamená i schopnost klientů přizpůsobit se poplatkům, je v Česku nižší.

EURO: Jak jste stanovovali výši sankce? BEDNÁŘ: V souladu se zákonem může úřad vyměřit pokutu buď do výše deseti milionů korun nebo do deseti procent z čistého obratu dosaženého za poslední ukončený kalendářní rok. Úřad postupně v souladu s praxí Evropské komise i v souladu s názorem zákonodárce zvyšuje sankce za závažné porušení zákona. Zatím však nikdy, ani v tomto případě, neuložil sankci ve výši deseti procent. Pokud nelze přesně zjistit škodu, což je častější případ, rozhoduje o výši pokuty správní orgán na základě polehčujících a přitěžujících skutečností. Částka není záležitostí nějakého vzorečku. Výše pokuty Kdo a kolik (v mil. Kč)

• Českomoravská stavební spořitelna 228

• Stavební spořitelna České spořitelny 94

• Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky 72

• Raiffeisen stavební spořitelna 42

• Hypo stavební spořitelna 29

• Wũstenrot - stavební spořitelna 19

Pramen: ÚOHS