Navzdory hrdinským řečem vládních politiků o tom, že Španělsko si s problémy svých bank poradí samo, přišla o víkendu zpráva, že ministři financí eurozóny půjčí Madridu peníze na sanaci tamního bankovního sektoru. Ohlasy na tento obrat o 180 stupňů se různí. Komentátor španělského listu El País mluví o dobré zprávě, k níž se ovšem dospělo podvodem. Komentátoři ve zbytku světa nevkládají do další záchranné akce v eurozóně velké naděje, nebude-li provázena hlubší proměnou měnové unie.
Tentokrát nebylo napětí před rozhodnutím o záchraně doprovázeno pádem burzovních indexů. Tento klid na trzích jako by ohlašoval, že se nenacházíme na okraji propasti, ani na konci tunelu, ale v oku hurikánu. V této bouři utrpěl šrámy i Rajoy, který přišel s ambivalentní zprávou: je to záchrana, o niž jsem požádal v rozporu se svým názorem, ale není to záchrana, jež má odvrátit krach. Chtěl asi říct, že si Španělé mohou pískat, protože kdyby o pomoc nepožádal, dopadlo by to mnohem hůř. Jak hodnotit bailout?
Polarizace Španělska postupuje tak, že liberálové pomoc odmítají, zatímco konzervativci ji vítají. I bez černobílého vnímání lze záchranu označit za pozitivní. Ne proto, že představuje nejmenší zlo, ale i pro řadu výhod.
Je určena k rekapitalizaci třetiny španělského finančního systému, jeho nejprohnilejších částí živených klientelistickými sítěmi všech partají. Dalším pozitivem je, že pomoc se bude uskutečňovat skrze Fond pro restrukturalizaci bank (FROB) namísto státní kasy, takže na vládu nebudou kladeny makroekonomické nároky.
Byl to umný návrh určený k obejití německého veta. Ale je to i podvod, protože nakonec peníze pomohou s obsluhou dluhu. Tento trik umožnil vágní status FROB, který vystupuje jako veřejná instituce, aby uspokojil Němce, a jako soukromá instituce, aby mohl čerpat peníze z Bruselu, a ten tak nemusel zachraňovat stát. Je to farizejství.
El País: Výkupné
Frankfurter Allgemeine Zeitung: Španělský reformní rabat
Vláda v Madridu dosáhla, čeho dosáhnout chtěla. Získala obrovskou finanční pomoc za velmi snesitelných podmínek. Musí nově postavit na nohy (případně zavřít) marodné banky a nechat plán restrukturalizace schvalovat „Brusel“. Jelikož jsou však peníze určené právě na sanaci bank, vyhne se Španělsko tvrdým podmínkám spojeným s hospodářskými reformami, které si EU kladla při půjčkách pro účely sanace rozpočtu.
Od poskytnutí výhodných podpůrných úvěrů pro sanaci bank se očekává, že pomohou snížit cenu španělských vládních dluhopisů. Poskytovatelé úvěru však nemají možnost zasáhnout, pokud by vláda tyto peníze nepoužila na sanaci bank, ale chtěla by dalším zadlužováním například bojovat s likvidační 24procentní nezaměstnaností.
Co na to ostatní? I Itálie by jistě ráda peníze bez tvrdých podmínek. A Irové mohou požadovat dodatečné zmírnění těch svých. Je to poučení pro kancléřku Merkelovou. „Madame No“ přišla o svůj poslední trumf – bailouty už se zřejmě se získávají bez politických nákladů, dlužníci diktují pravidla. Pravidla fungování eura jsou zcela zničena, nová nejsou na obzoru.
Měnová unie nemůže přežít, když každá země odpovídá za své výdaje a hospodářskou politiku, nechce však nést následky svého ekonomického fungování.
The New York Times: A nyní Španělsko
Dva týdny poté, co premiér Mariano Rajoy volal do světa, že „záchrana španělských bank nebude“, se jeho země připojila k Řecku, Irsku a Portugalsku jako příjemce pomoci. Katastrofa odvrácena? Stěží. Další možná kalamita je na cestě – o víkendu jdou Řekové volit.
Španělsko potřebovalo peníze urgentně a může se ukázat, že tentokrát půjde o účelnou pomoc. Vláda bude moci peníze použít jen pro rekapitalizaci bank, přičemž se vyhne svazujícím úsporným podmínkám, jež byly uvaleny na Řecko, Irsko a Portugalsko.
Volnější podmínky jsou vykládány jako odměna pro Madrid za dobrovolnou fiskální přísnost a, věřme, jsou i přitakáním, že dosavadní trvání na úsporách bylo chybné, protože prohloubilo recesi. Španělsko ale z temnot zatím nevyšlo. Pomoc se přičte k dluhovému břemeni, což vládě ztíží splácení dosavadních závazků i základní provoz. Další bailout bude zřejmě nevyhnutelný.
Což nás přivádí zpět k hlavnímu bodu: s jakýmkoli nouzovým řešením se nouze zvětšuje. Evropští lídři potřebují novou perspektivu. Pakt úspor potřebuje změkčit, je třeba zrychlit proces institucionální integrace v čele s kontinentálním bankovním systémem. Zavedení pojištění vkladů v rámci celé eurozóny a bankovního dozoru je na pořadu dne stejně jako příprava opatření pro pády bank.
SME: Raději panikařit teď
Kdo minulý týden v pátek vsadil na informace agentury Reuters, neprohloupil. Španělsko o víkendu skutečně požádalo o pomoc. Pokud to budeme brát jako důkaz, že reportéři Reuters mají dobré informace, měli bychom věřit i úterním zprávám o tématech diskuzí evropských ministrů financí. Ti prý, aby měli kompletní výčet scénářů, mluví i o krajní variantě omezování výběrů z bankomatů a zavedení hraničních kontrol.
Nejpřirozenější otázka, která vytane na mysli občana unie, je, zda se blíží něco jako válka či zda se máme připravit na nějakou lehčí formu výjimečného stavu. Nevyhýbavá odpověď zní, že scénáře hraničící s výjimečným stavem už politici v hlavách mají, ale tají je. Krajní a málo pravděpodobné scénáře připouštějí i možnost, že začnou panikařit majitelé bankovních karet a politici.
Až první televize odvysílá obrázky rvačky u posledního funkčního bankomatu v Aténách a první země zavře hranice, bude pozdě diskutovat o společných preventivních evropských řešeních. Proto je zpráva, že ministři financí na tyto možnosti mysleli už o víkendu, vlastně docela fajn.
