Skupina Arca chce konsolidovat český trh s minerálními vodami. K Onrášovce hodlá přikoupit dalšího výrobce
Před krizí jsme kupovali všechno atraktivní, co nám přišlo pod ruku. Dnes si vybíráme jen investice z energetiky, potravinářství a realit, říká šéf skupiny Arca Capital Pavol Krúpa
Skupina Arca Capital se přestěhovala do budovy, kde také sídlí centrála ODS. Je to náhoda? Vy sám jste před časem podpořil politické aktivity Andreje Babiše… Když bych chtěl být vtipný, tak řeknu, že jsme v tomto domě jako trojský kůň. Ale realita je mnohem obyčejnější. Prostě jsme v době krize hledali ekonomicky efektivnější pronájem kancelářských prostor, než bylo naše dřívější sídlo Na Příkopě.
Jak Arca zvládla recesi, když vám stačí poloviční velikost kanceláří na méně lukrativním místě? Na tuto otázku musím odpovědět jinak v Česku nebo na Slovensku a jinak na Ukrajině. Tam když dostanete otázku, kolik lidí pro vás pracuje, tak všichni očekávají, že čím více, tím je situace firmy lepší. V západní Evropě, ale i tady u nás, je to naopak špatně. My jsme vysloveně orientováni na projektové řízení a další služby využíváme od firem či lidí, kteří pro nás dělají delší dobu, třeba i deset let, formou outsourcingu. Orientace na efektivitu je primárně (?). Založili jsme fondy kvalifikovaných investorů, kam akcionáři vkládají své prostředky, které pak pro ně zhodnocujeme. Často se nás ptají na provozní náklady a mne těší, že se můžeme pyšnit tím, že je máme opravdu nízké. U nás si na luxus nepotrpíme, jsme spíše takoví spartánští byznysmeni.
Zprávy z posledních let ukazují, že jste se aktiv spíše zbavovali, než že byste portfolio rozšiřovali. Byli jste úspěšní u exitů z velkých projektů? Byli. Třeba prodej společnosti Marila Balírny – respektive jejích divizí Kávy a Pečiva – polské společnosti Mokate. V této souvislosti mne rozčílily zprávy některých médií typu: Krúpa musí prodávat majetek. Naopak již v době vypuknutí ekonomické krize jsme byli schopni prodat část Marily Polákům za předkrizové ceny. Společnost Mokate začala s due diligence v balírnách minimálně půl roku před vypuknutím paniky. Marila sice, i kvůli výkyvům komoditních křivek, nebyla v té době v nějaké skvělé kondici, ale držela své pozice na trhu a měla velké portfolio zalistovaných výrobků v obchodních řetězcích. Pro nás byla celá transakce o tom, jak ustát nájezd polského investora, který si sice kupoval český trh, ale snažil se vyjednávání o prodeji směřovat i na určité ekonomické ukazatele. Navíc jsme věděli, že pokud neprodáme Polákům, přijde nejpozději za dva tři roky někdo další, kdo si bude chtít koupit pozici na českém trhu.
Již se vám vrátily finance, které Arca investovala do nákupu Marila Balírny? Vše budeme kompletně vyhodnocovat až jako celek. Již teď ale mohu říci, že se nám vrátila velká část původní investice, a ještě k tomu nám zůstala Ondrášovka. Právě část financí, které jsme utržili za balírny, jsme použili i na rozvoj výrobce minerálních vod společnost Ondrášovku, další na jiné projekty a něco i na snížení uvěrové angažovanosti společnosti Arca.
Takže jste krizi přestáli bez problémů? Teď je každý generálem. Z událostí v roce 2008 byli ale takřka všichni, s kým jsme se tenkrát bavili, vyvalení. Je nutné si uvědomit, že tehdy se bez bankovního zajištění náš byznys nedal dělat. Arca financovala své projekty v průměru ze čtyřiceti procent z vlastních zdrojů, zbytek byly bankovní půjčky. Někteří investoři dokonce financovali projekty z pěti procent ze svého, zbytek pak z bankovních úvěrů. V okamžiku, kdy začala krize, nám chodily z bank informace o tom, jak jim volají z centrál a chtějí, aby u všech úvěrů vymáhaly jejich splatnost. V té době jsme si řekli, že musíme být na všechno připraveni, tedy na to, že budeme potřebovat hotovost. Takže všechno, co se dalo v té době prodat, jsme prodali. Musím upozornit, že za dobré ceny. Určitě ne takovým způsobem, že jsme koukali na to, jen aby inkoust na prodejních smlouvách již uschnul. Paradoxně se na některých transakcích v letech 2007 až 2008 daly vydělat ještě větší peníze než za situace, kdy by se žádná ekonomická krize nekonala. Protože trh najednou začal mít svoji hodnotu, byť v ten daný okamžik negeneroval cash flow.
Která banka se v té době chovala nejhůř? V zájmu dobrých vztahů bych něchtěl konkretizovat, ale přišli za námi i tací, že se všechno hroutí, ať jim podepíšeme bianko směnky. Říkal jsem jim: Pánové, takhle se bavit nebudeme. Dvakrát jsme se navzájem vyrazili ze dveří. Pak jsme jim řekli: Končíme, tady máte peníze a už se v životě nevracejte. Dnes už zase volají a ptají se, jaké že to budeme dělat projekty.
To zní, jako by se skupiny Arca krize, kromě potíží s bankami, takřka netkla… Samozřejmě nás ovlivnila. V některých projektech jsme měli partnery, kteří za námi chodili s tím, že potřebují peníze, protože na ně tlačí banky. Takže svým způsobem, nebýt krize, možná jsme teď dvakrát větší. Osobně jsem ale přesvědčen, že díky ní se celý byznys investic zklidnil. Arca se tehdy, podobně jako řada dalších investičních firem, nevyhraňovala ve svých investicích, koupili jsme všechno atraktivní, co nám přišlo pod ruku. Důležitý byl spíše celkový objem investic než jejich struktura či kvalita projektového řízení. Recese nám ukázala, že řídit firmy napříč různými obory vyžaduje víc času a energie. Takže jsme se začali orientovat jen na některé sektory. Stále jsme oportunistickým investorem, tedy když se objeví zajímavá příležitost, tak do ní vstoupíme, ale primárně se chceme specializovat na pár vybraných sektorů. Těmi hlavním proudy je obor obnovitelných zdrojů, potravinářství a realit.
Obnovitelné zdroje ve vašem podání jsou fotovoltaické elektrárny? Momentálně je naprostou většinou zastoupena fotovoltaika, ale časem chceme jít i do bioplynových či vodních elektráren. Arca má dnes spolu s partnery, kteří se starají o operativu, pod kontrolou 33 megawattů instalovaného výkonu v obnovitelných zdrojích. To v současnosti představuje aktiva ve výši zhruba sto milionů eur (asi 2,5 miliardy korun – pozn. red.). Naším aktuálním cílem je rozvoj fondu kvalifikovaných institucionálních investorů zaměřený na obnovitelné zdroje, do kterého vložíme projekty, které již máme pod kontrolou, a nákup dalších. Momentálně máme rozjednán nákup 23 megawattů a cíl je mít pod kontrolou zhruba 100 megawattů. Teritoriálně by se mělo jednat o Českou republiku, Slovensko, Balkán a Ukrajinu. Minimální vstup investorů počítáme v úrovni 15 až 20 milionů korun.
Arca již jeden fond kvalifikovaných investorů má – Arca CEE. Na jaký typ investic se orientuje? Na klasické private equity projekty. Průměrný výnos přesahuje šest procent ročně. Vedle toho uvažujeme ještě o jednom fondu se specializací na potravinářský průmysl v Česku, Slovensku a na Ukrajině. Důvod je jednoduchý, mou filozofií je dělat byznys v zemích, které znám. Před krizí se dal dělat byznys čistě jen přes tabulky, dnes je potřeba si projekt „omakat“, poznat všechny lokální náležitosti.
Z potravinářství máte v portfoliu minerálku Ondrášovku, jaké další investice v tomto oboru plánujete? Ondrášovku do tohoto fondu kvalifikovaných investorů vložíme, dosud jsme byli ve fázi rozšiřování a modernizace výroby. Celkově máme takovou filozofii, že projekty, které jsou již zafinancované a dostaly se do nějakého stadia, mají konkrétní cash flow a lze predikovat obrat i ziskovost, tak můžeme vložit do fondu. Tudíž první riziko investice na sebe bere Arca a v momentě, kdy to má jasné ekonomické parametry, vložíme danou firmu do fondu. Každý fond má svá kritéria, správce, auditora, a především podílníky, takže do fondů musíme přinášet bezrizikové investice, aby ten podnik generoval peníze.
V jaké ekonomické formě je Ondrášovka v současnosti? Máme za sebou investiční fázi, kdy jsme postavili novou výrobní linku a rozšířili vrty, abychom dosáhli vyšší kapacity a mohli dále růst ekonomicky. Dnes je to, čistě organicky, kolem šesti až deseti procent ročně, vloni to bylo více, když jsme v tržbách vyrostli o jedenáct procent na 356 milionů bez DPH. A to celý trh minerálek, v hodnotovém vyjádření, klesl až o deset procent. My ale nyní máme ambici – vedle klasického růstu – portfolio také rozšířit. Chceme využít situaci na trhu, protože jsme přesvědčeni, že je dobrý čas na akvizice a trh minerálních vod v České republice dává prostor ke koncentraci. Na pozici lídra trhu balených vod je subjekt, který se ale jako lídr nechová a v tom my spatřujeme příležitost.
Jak by se měly Karlovarské minerální vody, tedy především Mattoni, chovat?
Trh balených vod je trhem lokálním, proto je potřeba ho v první řadě bránit. Objemy i přes snižování průměrných cen stále z mnoha důvodů klesají a dalším snižováním cen od určité úrovně ty objemy jednoduše nedoženete. Krátkodobě samozřejmě můžete snížit ceny a likvidovat konkurenci, ale dlouhodobě je to vždy, v jakémkoliv byznysu, o vytváření hodnoty. Pro mě je aktuální strategie Mattoni nepochopitelná. Roste podíl prodejů ve slevových akcích i na nejsilnejších značkách na trhu, v rámci produktového portfolia se překlápí objemy z dražších značek do levnějších, vývoj nových výrobků se z části překlopil do kopírování příchutí konkurence.
Samozřejmě, naší filozofií je primárně dívat se hlavně na sebe, ale trh je rozložený tak, že jeho lídr determinuje veškeré dění. A tím, že snižováním cen dochází k degradaci trhu, se pro nás otvírá příležitost koupit jiné subjekty.Takže akvizice máme v plánu, ale konkrétní být bohužel nemohu, v některých případech jsme blízko dohody, jinde jsme zatím ve fázi rozhovorů.
Nezávislých výrobců minerálek není na trhu příliš, takže v úvahu připadá třeba Hanácká kyselka nebo Korunní… Mattoni to nebude, ale v zásadě jsou dvě cesty akvizic: buď koupě trhu, nebo doplnění produktového portfolia. Jednáme o obou variantách a může to trvat měsíc, nebo půl roku. My umíme uzavřít kontrakt rychle, například zmiňované fotovoltaické elektrárny jsme zrealizovali během pár týdnů, kdy investoři přišli o přislíbené financování od bank a museli zaplatit dodavatelům a odvést DPH.
Takže zprávy z médií, že se chcete Ondrášovky zbavit, nejsou pravdivé? Ondrášovku nyní prodávat rozhodně nebudeme. Naopak chceme naši pozici posílit. Samozřejmě pokud přijde investor a položí na stůl cenovou nabídku, která se neodmítá, tak o tom budeme uvažovat, ale myslím, že zatím nenastal správný čas na exit. Většinou dokážeme odhadnout, kdy z projektu vystoupit, a předpokládám, že Ondrášovku budeme mít ještě další tři až čtyři roky.
Kolik máte připraveno na akvizice? Náš investiční rámec se pohybuje celkově ve stovkách milionů korun, což odpovídá naší velikosti středně velké investiční společnosti.
Jaká je tedy další strategie skupiny Arca v Ondrášovce? Plánujeme že v oblasti výroby a prodeje minerálních vod budeme působit další tři, čtyři roky. V této souvislosti hodláme dokončit jednu plánovanou akvizici, konsolidovat trh. Jsem přesvědčen, že až se dostaneme do této pozice, přijde investor, který to od nás koupí. A je mi jedno, zda to bude zahraniční strategický investor nebo někdo jiný.
Arca je také aktivní na Ukrajině, jak velkou část investic plánujete směřovat na tento trh? Ukrajina dnes představuje 15 až dvacet procent všech našich aktiv, které dosahují 270 milionů eur. Naše tamní aktivity budeme rozhodně rozšiřovat. I proto, že vidím Ukrajinu jako budoucího tygra Evropy. Jednou z nevýhod Ukrajiny je obrovská stínová ekonomika a přezaměstnanost, proto jsme některé projekty prodali, ale je to ohromný a potenciálně zajímavý trh.
Před pár lety jste velmi výrazně na mnoha projektech spolupracoval s investiční skupinou Penta, jak se zdá, vaše vztahy v poslední době nějak ochladly… Se skupinou Penta stále spolupracujeme, přeci jen, je to významný hráč v tomto teritoriu. Patřím k zastáncům filozofie, že na trhu je dost místa pro všechny, ať vyhraje ten šikovnější.
Jenže to není ani tak dávno, co jste svedl dost ostrý souboj o nadvládu v ústecké chemičce Spolchemie s firmou Via Chem Group, kterou ovládá kontroverzní podnikatel Petr Sisák… To už je hodně dávno. Tehdy jsem koupil zhruba sedmnáct procent akcií firmy. Asi jsem paradoxně jediný člověk v Evropě, který kdy dostal reálně vyplacené peníze od podnikatele Sisáka a ještě na celém obchodu vydělal. Výběrové řízení na akcie Spolchemie bylo tenkrát hodně zprasené. A to především vinou České finanční, která akcie firmy prodávala. Ale klobouk dolů před Sisákem ten to měl od samého počátku dobře obšlápnuté, na všech úrovních. Za to má, svým způsobem, náš respekt.
Jak to myslíte? Podali jsme konkurenční nabídku na převzetí zhruba 40 procent akcií Spolchemie. Současně s tím jsme museli udělat i nabídku na převzetí zbývajících akcií firmy. A tehdy nás burza vyzvala, abychom složili na účet sto procent celé sumy, což bylo zhruba 850 milionů korun. Udělali to ve své historii vůbec poprvé, přitom ve hře bylo reálně nějakých čtyřicet procent akcií firmy. Podobně když se otevíraly obálky, předložili jsme nejvyšší cenu 247 korun za akcii. Na základě výzvy České finanční ale společnost Via Chem Group, která původně nabízela 150 korun za akci, zvýšila svoji nabídku na 249 korun. Česká finanční pak oznámila, že akcie prodá Via Chemu, prý tím chrání české daňové poplatníky. Škoda, že nám tehdy nákup akcií Spolchemie nevyšel, mohl to být náš první velký obchod, který by firmu posunul zase o něco dál.
Údajně ale Arca dostala nabídku na další odkup akcií Spolchemie zhruba před dvěma lety… Přišel za námi jeden z akcionářů firmy, Miroslav Babej-Kmec abychom odkoupili zpět jeho podíl. Tehdy tvrdil, že ovládá padesát procent akcií firmy, to bylo ale ještě předtím, než Sisák začal navyšovat ve Spolchemii svůj podíl. Řekl jsem mu: Hochu, promiň, ale nepracujeme s lidmi, kteří vůči nám dělají nestandardní kroky.
Zcela jste tedy upustili od myšlenky investovat do větších průmyslových firem? Naopak, máme jednu takovou ideu, o které zatím nechci hovořit, ale pokud se nám podaří ji naplnit, nebude z ní paradoxně příliš nadšený majitel Agrofertu Babiš.
V minulosti jste značně podporoval Andreje Babiše v jeho politických aktivitách. Trvá to, nebo vás to již přešlo? Jsem podporovatel jeho myšlenky, neboť stav, který ve sféře české ekonomiky a byznysu nastal, je alarmující. Lobbisté se tu dostávají do úrovně nadlidí – bez ohledu na to, co udělali – a já jsem přesvědčen, že je tu potřeba nějaká síla, která lidem ukáže, že je naděje to dělat i jinak. Filozofie „nechme řídit republiku lidmi, odborníky, kteří to umějí“ je stejná u státu jako ve firmě. Vždy jde o odborníky. Přece nenechám řídit svou společnost jedinci, kteří víc kecají, než dělají.
Zmiňoval jste fond kvalifikovaných investorů orientovaný na potravinářství, budete tedy s Babišem spolupracovat? To není žádná účelová podpora, udělal jsem to z přesvědčení k té myšlence. S Andrejem Babišem žádný byznys neděláme a ani nepředpokládám, že by ho mohla zajímat některá z našich investic, ať již současných či plánovaných. Ty firmy – respektive projekty – jsou pro něj malé, a navíc naprostou většinu peněz generuje ze zemědělství či chemie.
Ale Babišovo impérium Agrofert žádné aktivity v minerálkách nemá, třeba Ondrášovku časem prodáte právě jemu… Jeho byznys s vodou vůbec nezajímá.
Příběh podnikatele Kterak slovenský miliardář bude prohánět Mattoniho
Majetek tohoto Čechoslováka, jak Pavol Krúpa sám sebe často označuje, ještě před pár lety odhadoval slovenský časopis Trend na tři miliardy korun. Během finanční krize se však „proslavil“ spíše jako výprodejce, když se mimo jiné zbavil podílu ve firmách, jako je Kasa.cz, části Marily a vyjma developerských projektů většiny aktiv na Ukrajině. Jenže krize je pryč a Krúpa se vrací do popředí českého byznysu.
Jeho investiční společnost Arca Capital vznikla v roce 2003, kdy Krúpa na rodném Slovensku ztransformoval společnost All Finance Services. Postupem času Arca rozšířila své aktivity i na český trh, kde se proslavila především dvěma transakcemi. V dubnu roku 2007, po dohodě s kontroverzním podnikatelem Tomášem Pitrem, za více než půl miliardy korun ovládla společnost Marila Balírny, zastřešující výrobu kávy, cukrovinek a minerální vody Ondrášovka. Ještě silnější kávu, než je proslulý Standard od Marily, si naservíroval Krúpa zanedlouho, když za sto milionů korun koupil od expremiéra Stanislava Grosse 31 procent společnosti Moravia Energo. Transakci, kterou média komentovala jako praní špinavých peněz získaných v politice, dokončuje jen o pár měsíců později, když podíl prodává majoritnímu vlastníku Moravia Energo, miliardáři Tomáši Chrenkovi. Dnes se ukazuje, jak prozíravý tehdy Krúpa byl, firma během pár let kvůli obřím dluhům zkrachovala. „Akcie jsme prodali opravdu včas, na obchodu jsme vydělali,“ hodnotí zpětně Krúpa.
Se ziskem prý skončil i další výprodej aktiv, ať už jde o internetový obchod Kasa.cz, divizi kávy a cukrovinek Marily či ukrajinských strojírenských podniků CheZaRa a Charkovmetrostroj. „Ukrajina je zajímavý trh, obzvlášť retailový byznys tam má obrovský potenciál. Zemi ale škodí stínová ekonomika a umělá přezaměstnanost. Práci, kterou by zvládl jeden člověk, dělají tři, ale propustit je nemůžete, protože se ihned stanete sociálním nepřítelem,“ popisuje Krúpa. Na Ukrajině se nadále věnuje developerským projektům – chce například vybudovat obří zábavně-nákupní městečko – a také se tam pustil do obchodování na burze. „Akcie tam jsou podhodnocené a u velkých firem, jako je ocelárna Azovstal, petrochemický gigant Ukrnafta nebo distribuční společnost Kiyvoblenergo očekávám během pár let ohromný nárůst ceny. I to je důvod, proč chceme na Ukrajině do dvou tří let založit privátní banku,“ vysvětluje.
Ale ne všechny Krúpovy obchodní transakce končí úspěchem. Například jeho souboj o převzetí společnosti Spolchemie s přehledem vyhrála firma Via Chem Group ovládaná podnikatelem Petrem Sisákem. Se svou obchodní a zprostředkovatelskou společností Colly neuspěl v tendru na právo pronajímat Werichovu vilu na pražské Kampě a z projektu digitální televize Febio TV vycouval Krúpa dříve, než jiní, méně prozíraví televizní investoři zjistili, že mít vlastní kanál je spíše drahý koníček než výnosný byznys.
Hlavní Krúpovou strategií je rozvoj patrně nejcennějšího aktiva skupiny Arca, firmy Ondrášovka. Její současný desetiprocentní podíl na trhu ochucených minerálních vod chce výrazně navýšit pomocí akvizice některé z konkurenčních firem. „Hledáme a vyjednáváme,“ říká bez dalších podrobností Krúpa. Dle informací týdeníku Euro má Arca zájem o Hanáckou kyselku a Karlovarskou Korunní. Po akvizicích chce Krúpa zaútočit na pozici dominantních Karlovarských minerálních vod (Mattoni).
Pavol Krúpa (40)
- Na Ekonomické univerzitě v Bratislavě vystudoval Fakultu podnikového managementu.
- V letech 1996 až 1999 pracoval pro společnosti Luka & Bramer Group či Siveco Brokers.
- Svůj první podnik rozjel se spolužákem Peterem Krištofovičem: se 100 tisíci slovenskými korunami založili společnost Salve a rozjeli zprostředkovávání finančních a pojistných smluv. Dnes je Salve Group jedním z největších slovenských subjektů na trhu finančního poradenství.
- V roce 2003 Krúpa Krištofovičovi přenechal 80procentní podíl v Salve Group a založil společnost Arca Capital, která v současnosti drží aktiva v hodnotě 270 milionů eur, tedy necelých sedm miliard korun.
- Vedle domovského Slovenska působí finanční skupina Arca i na českém trhu, jejím aktuálně nejhodnotnějším aktivem je výrobce minerálních vod Ondrášovka.
