V loňské zprávě o činnosti uvádí ČSOB v kapitole týkající se probíhajících soudních sporů, že objem závazků vůči ICEC činí 23,648 miliardy korun. Přitom ještě v roce 2017 to bylo jen 11,893 miliardy korun. Banka to komentovat nechce, ale ve zmíněném dokumentu píše, že do částky zahrnula úroky a veškerá existující příslušenství.
ČSOB přitom závazek eviduje od roku 2008 a v předchozích výkazech ho vedla vždy pouze v nominální hodnotě, tedy bez úroků a příslušenství. „Když to tam začnete zahrnovat, včetně třeba právního zastoupení, signalizujete tím, že to můžete prohrát,“ domnívá se Radek Šnábl, bývalý šéf mezinárodněprávního odboru na ministerstvu financí, který tuto problematiku roky řešil. Podle Šnábla je ale velmi nepravděpodobně, aby takové navýšení částky udělaly jen úroky a příslušenství.
ČSOB ujišťuje, že kauza nepředstavuje žádné riziko, navíc v případě prohry prý škodu zaplatí Česká národní banka (ČNB), a to na zá kladě Smlouvy a slibu odš kodně ní uzavř ené v souvislosti s převodem podniku IPB, jak píše ve zprávě o činnosti za první pololetí roku 2019. Jenže centrální banka to odmítá.
(Ne)omezená záruka
„Doba, ve které ČSOB mohla u ČNB uplatnit své nároky ze Smlouvy a slibu odškodnění, uplynula 31. 12. 2016. Odškodnění po tomto datu již není možné,“ sdělila týdeníku Euro centrální banka. ČSOB ale má zřejmě jiný právní názor, když ještě v loňské zprávě pro investory píše, že závazek je opravdu krytý slibem ČNB. Dotaz týdeníku Euro, zda ČSOB vznesla v této souvislosti nějaký požadavek u ČNB, centrální banka odmítla komentovat.
Spor mezi ICEC a ČSOB ovšem není jediná kauza, která pod značkou bývalé IPB zaměstnává právníky dvacet let od největšího krachu v novodobé české historii.
„ČR zastoupená ministerstvem financí má ve sporech s ICEC Holding za tímto dlužníkem přisouzeny dvě úvěrové pohledávky v hodnotě několika set milionů korun, pro které vede ministerstvo financí jako oprávněný dvě exekuce,“ říká bez dalších podrobností mluvčí ministerstva financí Jakub Vintrlík. Jistiny pohledávek činí 700 milionů a 110 milionů korun plus úroky. Ty v tuto chvíli nejsou přesně vyčísleny, tvrdí Vintrlík. Jde v podstatě o zbytkovou agendu České konsolidační agentury, kam se problematické pohledávky po IPB převáděly.
Když se před lety ministerstvo chtělo těchto pohledávek zbavit, překvapivě se sešlo čtrnáct zájemců. Lákadlem měl být právě spor ICEC s ČSOB, který běží dodnes. Stát ale nakonec pohledávku neprodal.
ICEC-Holding je bývalý dnes nefunkční ostravský papírenský kolos, jehož majitele nelze dohledat, firma sídlí na souostroví Svatý Vincenc a Grenadiny. „Z veřejného rejstříku je skutečně zřejmé, že ICEC je nemajetný,“ konstatoval za resort financí Vintrlík.
Šnábl navíc tvrdí, že nemusí jít o jediné živé spory. Podle něj by se náhrady stále mohli domáhat bývalí akcionáři. „Ve chvíli, kdy by se to soudilo v zahraničí a dostalo by se to do rukou soudcům, pro které mají právní principy přednost před konkrétní domácí právní úpravou, potom to přináší obrovský problém,“ říká. Naráží na fakt, že japonská Nomura, která majetkově vstoupila do IPB dva roky před krachem, nakonec odškodnění po vleklých soudních sporech dosáhla.
Odškodnění Nomury ve výši 3,6 miliardy korun, ke kterému došlo už v roce 2008, se sice řídilo jinou judikaturou, neboť Japonci byli chráněni smlouvou o mezinárodní ochraně investic, podle Šnábla to ale není rozhodující. Mohlo totiž dojít k porušení právního principu nediskriminace a spravedlnosti. „Říkali jsme už tehdy, že není možné odškodnit čtyřicet procent akcionářů a ostatní ne,“ tvrdí dnes Šnábl. „Vůbec bych se nedivil, kdyby někdo začal skupovat pohledávky bývalých malých akcionářů IPB a s odkazem na evropské právo a diskriminaci to celé začal oživovat.“ V komplikovaných právních věcech okolo všech kostlivců po IPB se jen málokdo vyzná, co právník, to jiný názor. Navíc odškodňování se řešilo podle tří různých smluv o vyrovnání, ne vždy bylo zcela jednoznačné, jakým dokumentem se mají různé pohledávky řídit.
Krádež za bílého dne
Lev ve světě financí, jak se také označovala Investiční a Poštovní banka, padl v červnu roku 2000. Krátce před osudným šestnáctým červnem začaly prosakovat po trhu zprávy o nedobré kondici IPB, která byla tehdy neúnosně prolezlá špatnými úvěry. Následoval run na banku, klienti si začali hromadně vybírat z účtu své peníze a z bilance IPB mizelo několik miliard korun denně, což donutilo ČNB uvalit na instituci nucenou správu. Následoval největší krach v novodobé historii Česka, jehož konečný účet pro daňové poplatníky přesáhl 160 miliard korun.
Obrázky zakuklenců v samopalech, kteří doprovázeli někdejšího nuceného správce do banky, aby převzal kontrolu, jsou dnes už legendární. Hlavní vina celého krachu padá na stát coby většinového akcionáře. IPB ač oficiálně kontrolována státem jakožto největším akcionářem totiž byla ovládána skupinou svých manažerů prostřednictvím drobných akciových podílů držených ve fondech spravovaných samotnou IPB nebo ve firmách, jejichž chod byl manažery silně ovlivňován. Takto banka fungovala několik let.
Václav Klaus tehdy označil celou kauzu za krádež za bílého dne, obviňoval centrální banku a vládu Miloše Zemana, že nechala situaci dojít tak daleko. O velmi vážné situaci musela vědět už minimálně několik měsíců před pádem. Na to ostatně upozorňovali skoro všichni ministři financí, kteří v posledních dvaceti letech dostali agendu padlé IPB na stůl. Vláda pak neměla jinou možnost než kývnout na převod IPB do rukou ČSOB za jednu korunu a s téměř neomezenými zárukami, které přišly daňové poplatníky draho.
České pivo zdarma
Krátce poté, co japonská banka Nomura vstoupila do IPB, bylo potřeba navýšit v IPB kapitál. Akcie českých pivovarů v čele s Plzeňským prazdrojem měly být jakousi pojistkou pro Nomuru, která v IPB postupně v rámci navyšování kapitálu získala zhruba šestačtyřicetiprocentní podíl. Ten byl vyčíslen na 7,1 miliardy korun. Na stejnou sumu pak byly ohodnoceny akcie českých pivovarů. A ty získala právě Nomura. Zaplatit za ně mohla podle smlouvy buď hotově, nebo akciemi IPB. A druhou variantu skutečně využila, a to až po pádu banky, kdy platila bezcennými papíry. Tudíž pivovary získala v podstatě zdarma. Přitom je obratem prodala světové pivovarnické špičce SABMiller za 24 miliard.
ČSOB ujišťuje, že kauza nepředstavuje žádné riziko, navíc v případě prohry prý škodu zaplatí Česká národní banka. ICEC-Holding
ICEC původně patřila papírovému magnátovi Jaroslavu Dostálovi. Ten se v 90. letech rozhodl expandovat do Slovinska nákupem tamních papíren Vipap Videm Krško. Jejich akciemi se zaručil za rozsáhlé úvěry, které měl u IPB, banka byla i spolumajitelkou některých firem papírenského kolosu. V roce 1998 ovšem kvůli nespláceným úvěrům IPB akcie Vipapu převzala a po jejím pádu se dostaly v rámci kajmanských fondů do ČSOB. Později je při řešení dědictví IPB získal stát.
Jak šel čas s Nomurou
4. března 1998 ? Japonská Nomura kupuje 36 procent v IPB za 3,031 miliardy korun. 16. června 2000 ? ČNB uvalila na IPB nucenou správu. 19. června 2000 ? ČSOB se dohodla s nuceným správcem IPB, ČNB a ministerstvem financí na převzetí kontroly v IPB. 18. října 2000 ? Saluka, dceřiná firma Nomury, oznámila, že požaduje po státu náhradu škody vzniklé převedením IPB na ČSOB, začala arbitráž. 17. března 2006 ? Stát arbitráž s Nomurou prohrál, neochránil investici Nomury do IPB, rozhodli arbitři. 30. listopadu 2006 ? Česko podepsalo s Nomurou smír. Nomura se měla vzdát všech nároků vůči ČR a zastavit všechny spory se státem. Česko mělo stáhnout žalobu a zajistit zastavení všech sporů s Nomurou. 9. června 2008 ? Arbitři určili, že IPB v době, kdy na ni stát uvalil nucenou správu, měla hodnotu 34,2 miliardy korun. Stát zaplatil podle narovnání s Nomurou přibližně desetinu částky, tedy asi 3,65 miliardy korun.
O autorovi| PETRA JAROMĚŘSKÁ jaromerska@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU