V tuto chvíli činí hlavní sazba ČNB 0,25 procenta,
což je již v podstatě na hraně technické nuly. Pokud chce s úrokovými
sazbami ČNB zůstat takzvaně nad hladinou a nejít s nimi do záporu, tak
nemá jinou možnost, než se se vydat cestou tzv. nestandardních měnově-politických
nástrojů. Ani to by nebylo pro ČNB úplnou novinkou, když kurzový závazek
z období listopad 2013 až duben 2017 byl právě oním nestandardním
měnověpolitickým nástrojem.
Někdo by samozřejmě mohl namítnout, že je další
uvolnění měnové politiky nyní předčasné řešit a lepší je počkat, co přinese
blízká budoucnost. I optimista však musí uznat, že hospodářské vyhlídky na
zbytek letošního roku moc růžově nevypadají a jednoznačně se pohybujeme
v odstínech od světle šedivé (v tom lepším případě), až hodně černé
(v tom horším případě).
Pravděpodobnost toho, že k nám na podzim dorazí
druhá vlna pandemie covid-19 je docela vysoká a domácí ekonomika si prostě
nemůže dovolit další stejnou paralýzu jako tomu bylo nyní na jaře. Být, co
nejlépe připraven je tak absolutní nutnost, a to jak z pohledu chytré
karantény či velkorysých testovacích kapacit, ale samozřejmě i pro instituci
jako je ČNB.
Konkrétně pro ČNB přicházejí v úvahu zhruba čtyři
nástroje, jak měnové podmínky dále rozšířit, a navíc tyto nástroje lze
kombinovat. Předesílám, že se nejedná o kompletní výčet. Možností existuje více
a končí rozhazováním peněž z vrtulníku, ke kterému je však v naších
podmínkách naštěstí ještě hodně dlouhá cesta. O jaké nástroje se konkrétně
jedná?
ČNB může jít s úrokovými sazbami do záporu
podobně jako Evropská centrální banka. Může opět spustit kurzový závazek tak
jako v roce 2013. Může spustit program kvantitativního uvolňování, tj.
nákup definovaných cenných papírů, primárně státních dluhopisů. Možností je i
řízení výnosové křivky, tj. kontrola výše výnosu českých státních dluhopisů.
Každá možnost má samozřejmě svá pro i proti.
Z pohledu malé otevřené ekonomiky se nabízí určitě využití měnového kurzu,
ale kurzový závazek vzbudil v letech 2013 až 2017 taková vášně, že je
otázkou, zda by se ČNB touto cestou odhodlala jít znovu. Nehledě na to, že
výchozí stav mezi rokem 2013 a současností je v mnoha ohledech značně
odlišný.
Záporné úrokové sazby nemají mezi členy bankovní rady
významnějšího přívržence, a navíc by pravděpodobně muselo dojít k úpravě
legislativy. To však neznamená, že k záporným sazbám ČNB nakonec nebude
okolnostmi donucena. Velké šance bych tomu však nedával. Kvantitativní uvolňování
se jeví zajímavou možností vzhledem k tomu, že fiskální politika bude
nejen letos, ale i příští rok hodně expanzivní, což znamená i výrazně vyšší
schodky vládních rozpočtů. Proti tomu však pro změnu hovoří přeci jen omezená
nabídka českých dluhopisů a také nelichotivé označení kvantitativního
uvolňování v médiích jako financování vlády a nákup státního dluhu.
Když vezmu v potaz, jakou reakci vyvolal kurzový
závazek, tak u kvantitatvního uvolňování by to mohlo být dost podobné. Kontrola
výnosové křivky by byla vhodná v případě odlivu zahraničních investorů
z českých dluhopisů a zvyšujících se rizikových prémií. Kontrola výnosové
křivky se však neobejde bez intenzivnějšího zapojení ČNB do obchodů
s českými dluhopisy.
Výsledně se samozřejmě může stát, že žádná z nastíněných možností nebude potřeba a ČNB si vystačí ještě s jedním kosmetickým snížením sazeb. Moc šancí tomu však nedávám a daleko pravděpodobnější je, že ve druhé polovině roku ČNB minimálně jeden z avizovaných nástrojů spustí. Kvantitativní uvolňování je podle mě o chlup pravděpodobnější než kurzový závazek s pořadovým číslem dva.
Autor je analytikem společnosti Akcenta
