Špidla měnil, až vyměnil

Ostudu s Kužvartem žehlí vláda úředníkem Teličkou

Nominací Pavla Teličky na post eurokomisaře nemusí být českým lapáliím v Bruselu konec. Zatímco Kalouskovi lidovci se od Teličky distancovali tak okázale, až mu jejich ministr zahraničí Cyril Svoboda slíbil absolutní podporu, občanští demokraté si trumfy schovávají na podzim. Ovládne-li po evropských volbách Evropský parlament pravice, chce se ODS zasadit o to, aby takové konstelaci odpovídalo od listopadu i složení Evropské komise. „Myslím si, že Evropský parlament se bude snažit vůči komisi ukázat svaly hned zpočátku funkčního období. Od naší vlády by bylo moudré, aby nezavdávala svým postupem důvody k takovému jednání,“ říká místopředseda ODS a lídr její evropské kandidátky Jan Zahradil. „Ono to totiž vypadá skoro tak, že si současný šéf komise Romano Prodi na Pavla Teličku ukázal prstem a kabinet mu ho poslušně odkýval,“ vadí Zahradilovi. Pokud prý příští šéf komise nezohlední výsledky voleb jak v ČR, tak v EU, evropští poslanci ODS takovou komisi v Evropském parlamentu nepodpoří.

Cestovka pro Kužvarta.

Za důvod své rezignace označil 20. února Miloš Kužvart nespolupráci ze strany ministerstva zahraničních věcí. Jenže se ukazuje, že debata na poslaneckém klubu ČSSD, při níž zkolaboval premiér Vladimír Špidla, byla docela prozaická. „Stěžoval si, že mu ministerstvo neproplatilo letenky do Bruselu v ceně asi pětadvaceti tisíc korun,“ uvedl pro týdeník EURO poslanec Robert Kopecký. „Svoboda je takový. Dělá a bude dělat naschvály,“ dodal. Kužvartovy nářky, že mu Svoboda nechce dát peníze, potvrdil i předseda klubu sociálních demokratů Petr Ibl. „Řekl jsem mu, že to je detail, že peněz bude mít po nástupu do funkce dost,“ konstatoval Ibl. Kužvartovo odstoupení prý dodnes nechápe.
Cyril Svoboda vnímá přestřelku s Kužvartem jako ubohost. „Nebyl zaměstnancem našeho ministerstva a my nejsme cestovní kancelář. Vám také neplatíme cestu do Bruselu,“ líčil Svoboda minulou středu týdeníku EURO. „Ve chvíli, kdy by bylo schváleno usnesení vlády, bychom mu to dokonce refundovali. On to dopředu věděl,“ upozornil. Kužvart dramatickou událost vidí trochu jinak. Vadilo mu prý, že veškeré podklady pro přípravu na novou funkci dostával bokem, nikoli z ministerstva zahraničí. Při vystoupení na klubu prý skutečně prohlásil, že si cestu do Bruselu hradil sám. „To ovšem nebylo to zásadní. Pokud by se mnou jinak ministerstvo spolupracovalo, nebyl by to problém,“ tvrdí Kužvart.

Triumf pravdy a lásky.

Ačkoli se koaliční úvahy o tom, kým Kužvarta nahradit, zpočátku točily kolem současné velvyslankyně při Radě Evropy Vlasty Štěpové nebo náměstka ministra zahraničí Jana Kohouta, nominován byl nakonec Telička. Proč zrovna on? Zatímco Štěpová byla přijatelná jak pro unionisty, tak pro lidovce a Kohout je členem ČSSD, Teličkův triumf je všeobecně pokládán za úspěch Unie svobody. „Nečekaně opět zvítězila pravda a láska,“ řekl týdeníku EURO jeden z vysokých funkcionářů občanských demokratů v narážce na někdejší skupinu politických sympatizantů exprezidenta Václava Havla. Teličku podle něj protlačili unionisté spolu se Špidlou a se Svobodou. „Svoboda vrátil Kalouskovi podzimní porážku i s úroky,“ soudí také zdroj z ODS. O vazbě mezi Teličkou a US prý svědčí skutečnost, že unionisté disponují včas některými informacemi z Bruselu. Evropská angažmá Josefa Tošovského (Ústav finanční stability FSI v Basileji), Ivana Pilipa (Evropská banka pro obnovu a rozvoj EBRD) a nyní i Pavla Teličky v Bruselu občanské demokraty znepokojují natolik, že chtějí, aby vláda na zvláštním zasedání sněmovny vysvětlila svou evropskou personální politiku. Má prý zaznít, jaké posty ještě přicházejí v úvahu a podle jakých kritérií budou kandidáti vybíráni.

Zelený projekt.

V ODS se mluví o tom, že do evropských struktur proniká skupina finančníků, která může zpětně ovlivnit českou politiku. Špidlův nápad snížit volební práh pro vstup do Poslanecké sněmovny z pěti na tři procenta údajně počítá s tím, že se například pod ekologickým praporem shromáždí osobnosti dnes malých, nevolitelných stran a že jejich nová formace na způsob německé Strany zelených pak bude moci být důstojným partnerem sociální demokracie pro sestavení vlády. „Telička se může za pár let vrátit z Bruselu jako obdivovaný politik a postavit se tomuto subjektu do čela,“ obává se jeden z představitelů ODS.
I když ve sněmovních kuloárech zaznívá, že Telička byl koněm i místopředsedy ČSSD Stanislava Grosse, ten týdeníku EURO řekl, že osobně si přál nominovat spíše Kohouta. „Byla tady ale sázka na jistotu, žádná snaha o kompromis,“ vysvětlil. Špidla totiž předminulou sobotu navrhl sociologa Martina Potůčka, kterého chtěl před rokem prosadit i na Hrad. Poslanecký klub sociálních demokratů pak minulé úterý nominaci Teličky neschvaloval, ale pouze vzal na vědomí. Šest poslanců se hlasování zdrželo. „Nevěděli jsme nic, proč ne Kohout nebo Potůček, nic,“ řekl týdeníku EURO poslanec Karel Šplíchal.
Kužvartova rezignace sice Špidlovou autoritou otřásla, nakonec však premiér svého dosáhl: po Josefu Hojdarovi, Vladimíru Laštůvkovi či Janu Kavanovi se předsedovi vlády podařilo zlomit sílu dalšího ze stranických protivníků.

ODS souhlasila s Kohoutem.

Spor o Teličku se nakonec přenesl nejvíc na půdu KDU-ČSL. Zatímco ministr zahraničí Cyril Svoboda svého dávného spolupracovníka podporoval, šéf strany Kalousek byl ostře proti. „Nemáme právo posvětit chování normalizačních kariéristů tím, že z nich uděláme vysoké evropské politiky,“ prohlásil Kalousek poté, co jeho strana zůstala při koaličním jednání v noci na minulé úterý samotná proti Teličkovi. Diplomatovi netradičně vyčetl i minulost jeho rodičů. I když šéf evropské komise Romano Prodi dal v pondělí 23. února Cyrilu Svobodovi šibeniční termín, aby vláda projednala nominaci do středy, ODS se ještě pokusila jednat. „Poslali jsme panu Špidlovi ještě před jeho pondělní schůzkou s Mirkem Topolánkem vzkaz, že jsme ochotni jednat o kompromisních jménech. Jedním z nich bylo jméno Jana Kohouta,“ uvedl místopředseda strany Zahradil. Špidla však nereflektoval. „Daroval tím důležitý post v EU politicky nezakotvenému kandidátovi, navrženému stranou s osmi poslanci, která de facto neexistuje,“ domnívá se. „Ukazuje se, že předseda vlády je mistr personalistů nad mistry. Myslím, že mu tohle všechno sociální demokracie jednou spočítá.“ Týdeník EURO zachytil informaci, že Kohout by se měl stát Teličkovým nástupcem ve funkci českého velvyslance při EU.

Špidla z Kužvarta, Kalousek z Teličky.

Souboj Kalouska a Svobody o Teličku měl podobnou dohru jako Špidlova válka o Kužvarta. Poté, co se lidovecký předseda minulé úterý večer nedostavil na některé smluvené schůzky, přiznal, že měl zdravotní potíže. „Udělalo se mi hodně zle, zřejmě vysoký tlak,“ řekl týdeníku EURO s tím, že se příhoda obešla bez hospitalizace. Středeční ráno pak bylo moudřejší večera: ministři Libor Ambrozek a Milan Šimonovský se ve vládě postavili proti Teličkovi, Svoboda se ovšem jen zdržel. „Chápu jistou delikátní pozici ministra zahraničí, který bez ohledu na to, kdo je jmenován a co si o tom doopravdy myslí, musí s dotyčným dnes a denně komunikovat. Naprosto tomu rozumím,“ komentoval Svobodův postoj Kalousek. Zdůraznil, že Cyril Svoboda má ve funkci ministra zahraničí stále plnou podporu své strany.

Listopad přišel včas Komunistická minulost Pavla Teličky nevadí jen lidovcům. Když jejich šéf Miroslav Kalousek hřímal minulé úterý na tiskové konferenci o morální facce statisícům občanů, koloval mezi významnými politiky anonymní dopis, jehož pisatel si vyřídil účty s celou širší Teličkovou rodinou. „Nebyl jsem žádným disidentem, tohle je ale opačný extrém,“ odsoudil obsah dopisu z Bruselu pro týdeník EURO Telička. Přesto potvrdil, že autor „má evidentně informace“.
V textu je například uvedeno, že Telička po studiu práv absolvoval základní vojenskou službu jako pomocník zástupce velitele útvaru pro věci politické a ve svých jedenadvaceti letech nastoupil na právní odbor Federálního ministerstva zahraničních věcí (FMZV). Vstoupil do KSČ a stal se členem výboru 6. základní organizace KSČ na FMZV. „Na podzim 1989 již byl schválen oddělením mezinárodní politiky Ústředního výboru KSČ do funkce člena celozávodního výboru KSČ na FMZV,“ píše se v dopise, jenž má týdeník EURO k dispozici. Telička prý měl být zvolen na celozávodní konferenci, která se však kvůli listopadové revoluci neuskutečnila.
Anonym tvrdí, že další Teličkově kariéře pomohlo, že polistopadový ministr Jiří Dienstbier se coby rozhlasový zpravodaj v USA v šedesátých letech znal s Teličkovým otcem – diplomatem a že Dienstbierovým poradcem pro věci personální se po revoluci stal další předlistopadový diplomat Zdeněk Matějka, který rovněž v šedesátých letech pracoval na ambasádě ve Washingtonu.
Otec František Telička měl v padesátých letech působit jako prokurátor na Generální prokuratuře. Posléze byl přeložen na ministerstvo zahraničí a stal se diplomatem ve Washingtonu, po roce 1968 v Buenos Aires a v Londýně. Před svou smrtí působil jako pracovník generálního sekretariátu ministra Bohuslava Chňoupka. O Teličkově matce text uvádí, že byla politickou pracovnicí Městského výboru KSČ v Praze 1 a že doprovázela svého muže při jeho služebních pobytech v zahraničí.
„Vy sám nejlépe víte, že výsledky jeho práce nejsou brilantní, že ve vztahu vůči Evropské komisi se vychytrale řídil také svými osobními zájmy,“ oslovuje anonym adresáta. „Nastal čas začít tuto nehasnoucí ,hvězdu´ polistopadové diplomacie posuzovat střízlivě, bez mýtů a iluzí,“ mohli si závěrem přečíst koaliční i opoziční politikové.

EURO: Kdo je podle vás autorem rozesílaného textu? TELIČKA: Nevím. Ten člověk evidentně nějaké informace má. To, že je z nedostatečné znalosti nebo záměrně zkresluje, vypouští, je věc jiná. Když řekne, že jsem udělal kariéru kvůli Dienstbierovi a Matějkovi, ten člověk tam musel působit a ví, že to tam ve své době tak bylo. Z vyprávění vím, že na ministerstvu Matějku asi tři čtvrtě roku přikrývali. Dotyčný musí znát struktury stranických organizací a řadu věcí schválně zamlčuje. To je zajímavé. Evidentně dělal na ministerstvu zahraničí, nebo tam měl vazbu. Nechci ale spekulovat.

EURO: Kdy jste vlastně vstoupil do KSČ? TELIČKA: Nevybavuji si to úplně přesně, někdy na přelomu let 1987 a 1988.

EURO: A kdy jste vystoupil? TELIČKA: Nikdy jsem neudělal to, že bych vzal průkazku a šel ji někam vrátit. Mám pocit, že jsem v listopadu 1989 někam zavolal a řekl, že končím. Kdy to ale přesně bylo a jakou formou, to si nepamatuji.

EURO: Přijal jste funkci ve stranickém výboru? TELIČKA: Vím, že byly úvahy o nějaké administrativní funkci. Chápu, že je těžké tomu uvěřit, ale detaily si opravdu nevybavuji. Konaly se tehdy rozhovory s mladými lidmi a dali to mně. Já v té době skončil členství.

EURO: Proč jste do KSČ vstupoval? TELIČKA: To je těžká otázka. Člověk by musel říkat něco ze svého soukromí a rodinného zázemí. Upřímně řečeno, necítím to jako něco, o čem se dobře povídá. Bylo to dáno převážně prostředím, ve kterém jsem byl vychováván a ve kterém jsem vyrůstal. Roli sehrály i zkušenosti rodiny. Důvodů je víc. Pravděpodobně i určitá naivita, že by se daly některé věci ovlivnit. Tak jsem třeba na jedné z posledních předlistopadových schůzí řekl kolegům, jestli by se neměl přezkoumat rok 1968. Nedokážu říct úplně jasně, jak jsem v té době uvažoval.

EURO: V letech 1992 až 1994 jste byl veden jako člen představenstva firmy V. I. A. Nekolidovaly vaše podnikatelské aktivity s nepřetržitým působením na ministerstvu zahraničí? TELIČKA: Nekolidovaly. Informace o tom, že jsem ve společnosti působil v letech 1993 a 1994, není přesná. Právně ano, fakticky nikoli. V roce 1992 jsem zvažoval odchod ze státní správy do soukromého sektoru. Akceptoval jsem myšlenku stát se členem správní rady a tehdy to legislativa umožňovala. Zúčastnil jsem se jediného zasedání, jenže na konci roku 1992 jsem byl pověřen vedením stálé české mise v Bruselu. Krátce na to se měla navíc zpřísnit legislativa, takže jsem na účast ve firmě rezignoval. A zápis do obchodního rejstříku i výmaz u nás trvá dlouho. V roce 1993 jsem žádné aktivity už nevyvíjel.

EURO: O odchodu do firmy jste uvažoval kvůli nástupu ministra Josefa Zieleniece v létě 1992? TELIČKA: Ne. To bylo už někdy počátkem roku 1992. Když jsem pak byl v souvislosti s rozdělením státu informován, že vznikne nová stálá mise a že ji povedu já, vnímal jsem to jako příležitost udělat kariéru. Ano, možná v ten moment jsem se zachoval jako kariérista, ale bral jsem to tehdy jako pozitivní signál. Že přes svou minulost jsem dostal šanci.

EURO: Miloš Kužvart si myslí, že máte podíl na jeho rezignaci. TELIČKA: To kategoricky odmítám a myslím si, že je to i písemně doložitelné.

EURO: Sešli jste se v Bruselu? TELIČKA: Už krátce po jeho jmenování vládou jsme se sešli v Praze z jeho podnětu a bavili se o některých věcech. Pak se připravila jeho návštěva v Bruselu, kde jsem se s ním pochopitelně sešel také. Zařídil jsem mu schůzky s panem Verheugenem a dalšími odborníky. Že někdo někomu házel klacky pod nohy, to jsou fámy.

EURO: Zatímco lidovečtí ministři Miroslav Kalousek a Libor Ambrozek byli proti vaší nominaci, ministr Cyril Svoboda se jen zdržel hlasování. Berete to jako projev kolegiality? TELIČKA: To nevím. Nechci pana ministra přivést do řečí. S panem Svobodou jsem spolupracoval, ale nebudu spekulovat, proč se zdržel.