Europoslanci viní komisaře, že obchází jejich verdikt
Plány bývalého komisaře Fritse Bolkesteina, který se stal v západní Evropě symbolem sociální necitlivosti, se vracejí zadními dveřmi. Na svědomí to má údajně Evropská komise a paradoxně český komisař Vladimír Špidla, který je v Česku někdy považován za nepoučitelného levičáckého ideologa. Takový je alespoň pohled některých poslanců Evropského parlamentu v čele s německou představitelkou Zelených Elisabeth Schroedterovou. Ta dostala v poslaneckém sboru EU celou věc na starost.
O co přesně jde? Špidla upřesnil výklad směrnice o dočasném vysílání pracovníků z jedné země EU do druhé a žádá, aby členské státy unie nevytvářely zbytečné překážky. Dokonce pohrozil, že pokud bude některý stát pokračovat v nežádoucích praktikách, požene ho k evropskému soudu. Schroedterová ale tvrdí, že Špidlův výklad obsahuje stejné požadavky jako původní návrh Bolkesteinovy směrnice o službách. Ten europoslanci výrazně okleštili, zmírnili mnohá ustanovení a také vyřadili právě pasáže o vysílání pracovníků. Špidla se prý nyní snaží verdikt Evropského parlamentu nepřípustným způsobem obejít.
Názor Schroedterové podpořili dva klíčoví představitelé největších stranických klubů v parlamentu, kteří mají tuto záležitost na starost v rámci výboru pro zaměstnanost a sociální záležitosti. Jedním z nich je Špidlův starý kolega z české sociální demokracie, europoslanec Richard Falbr. Tím druhým je pak Raymond Langendries, belgický představitel politické skupiny Evropské lidové strany - Evropských demokratů (EPP-ED). Ten nicméně dodal, že zatím hovoří za sebe, nikoliv za celý klub.
Bolkestein druhý?
Zdá se, že europoslanci nebudou mít přímý vliv na to, jak má být směrnice o vysílání pracovníků z roku 1996 uplatňována. Jejich politický vliv však může být značný. Není navíc zcela vyloučeno, že časem budou požadovat novelizaci direktivy. Elisabeth Schroedterová je každopádně přesvědčena, že její názor má podporu většiny členských zemí. To by znamenalo, že snahy Evropské komise a Vladimíra Špidly narazí na pevnou zeď.
Výtka, že komisař se nyní snaží prosadit pasáže Bolkesteinova návrhu, jsou nicméně jen jedním z možných pohledů na věc. Když europoslanci vyřazovali ony formulace o vysílání pracovníků ze směrnice o službách, argumentovali mimo jiné tím, že tyto záležitosti řeší jiná direktiva. Je tedy logické, že komise přišla s jejím výkladem.
Ani z politického hlediska nemusí případné přirovnávání Špidly k Bolkesteinovi českého komisaře příliš trápit. Zatímco v západní Evropě je Nizozemec démonizován, v nových členských zemích EU rozhodně nemá špatnou pověst. Naopak. Byl to právě Bolkestein, kdo prosazoval snadnější přístup polských či českých podnikatelů a živnostníků na západoevropský trh.
Zatracená kontrola.
Evropská komise kupříkladu považuje za nepřípustné, aby jakýkoliv členský stát EU podmiňoval možnost dočasného vyslání pracovníků na své území tím, že příslušná firma musí stanovit svého stálého představitele v této zemi. Úplně postačí, když jmenuje zástupce z řad vyslaných pracovníků, který „bude zajišťovat vazbu mezi zahraničním podnikem a příslušným kontrolním orgánem“. Komise také odmítá, aby členské země stanovovaly pravidla, podle nichž je nutné získávat zvláštní povolení nebo předchozí registraci. Jednotlivé státy by se měly spokojit s tím, že jim firma oznámí vyslání pracovníků teprve ve chvíli, kdy začne poskytovat příslušné služby. Špidla a jeho podřízení také zavrhli přehnané kontroly vysílaných pracovníků. Na příslušných pracovištích je nutné mít kupříkladu potřebnou dokumentaci o zdravotních a bezpečnostních podmínkách, některé jiné dokumenty by ale hostitelské státy vyžadovat neměly.
Elisabeth Schroedterová všechny tyto požadavky komise zpochybňuje. Zdůrazňuje, že směrnice o vysílání pracovníků má především chránit minimální standardy ochrany pracovníků. Kdyby státy polevily v kontrole, hrozí „sociální dumping“, zaměstnávání na černo a nekalá hospodářská soutěž. Žádá, aby na pracovištích byly k dispozici také dokumenty o sociálním pojištění a jiné osobní podklady týkající se pracovního poměru. Tvrdí, že vysílající podnik musí mít v hostitelské zemi svého právního zástupce už proto, aby se mohl zúčastnit kolektivního vyjednávání. Tento požadavek je v jejím pojetí zdůvodněn potřebou „přímé sociální ochrany zaměstnance“. V návrhu zprávy o uplatňování směrnice Schroedterová dále uvádí, že „pro účinnou kontrolu ze strany členských států není dostačující, pokud podnik ohlásí svou činnost teprve v den jejího zahájení“.
Polemika je ovšem hodně komplikovaná, protože nejde o pouhý střet názorů, nýbrž o výklad existující směrnice. Obě strany se proto odvolávají na příslušná rozhodnutí Evropského soudního dvora. Objevují se výtky vůči komisi, že při citaci těchto soudních verdiktů účelově zjednodušuje.
Obavy versus naděje.
Komentátor Quentin Peel v listu Financial Times napsal, že Evropa na rozdíl od Spojených států nadále odmítá myšlenku, podle níž imigrace znamená nezbytný a hodnotný příspěvek k hospodářskému růstu. Protesty proti původnímu znění Bolkesteinovy směrnice ukázaly, jak velké jsou obavy i z pracovníků z chudších zemí EU, ať už na Západě pracují trvale či dočasně. Schroedterová a další europoslanci se sice nedávno s komisařem Špidlou shodli v tom, že příchod pracovních sil z nových členských zemí po rozšíření EU je pro staré země pozitivní. Vzápětí svou pozornost ale opět obrátili k rizikům, jež příchod nových pracovníků znamená pro sociální vymoženosti starých členů unie. Zmínění europoslanci sice uznávají, že je nutné rozlišovat mezi legálními a ilegálními pracovníky. Neberou však příliš v potaz argument, že stanovování stále přísnějších pravidel a kontrol staví bariéry volnému pohybu služeb a pracovních sil, vytváří nové příležitosti pro černou ekonomiku a nepříznivě ovlivňuje hospodářský růst.
Ani Vladimír Špidla nicméně nepřichází s čistě liberálním přístupem. Také on zdůrazňuje, že cílem směrnice je ochrana pracovníků, boj proti „sociálnímu dumpingu“, za který zřejmě považuje především ilegální práci, a narušování hospodářské soutěže. Sám český komisař se momentálně otázkám ohledně bariér při vysílání pracovníků spíše vyhýbá. Pravděpodobně čeká nejen na to, jak dopadne ohlášené monitorování různých praktik v členských zemích, ale i na další posouzení celé záležitosti v Evropské komisi.
Jedna z teorií říká, že se český komisař dostal do role liberálního obhájce méně striktních pravidel pro vysílání pracovníků spíše shodou okolností. Poté, co Evropský parlament oškubal návrh směrnice o službách, musel irský komisař pro vnitřní trh Charlie McCreevy, který je Bolkesteinovým nástupcem, nabídnout vstřícnější a „sociálnější“ přístup. Úkolem Špidly pak zřejmě bylo ukázat, že ani nyní nemíní komise tolerovat překážky, jež volnému pohybu služeb a pracovních sil staví členské státy. Role komisařů se zkrátka prohodily.
Hotová věc.
Faktem je, že Špidlovi nechybí jistá odvaha. Před několika dny na tiskové konferenci v Bruselu ukazoval mapu Evropské unie, na níž vyznačil červeně Německo a Rakousko jako dva státy, které se nejen rozhodly nadále uplatňovat přechodné období pro volný pohyb pracovníků z nových členských zemí, ale ani nepřišly s žádnými vstřícnými kroky. Ostatní země byly vyznačeny dvěma odstíny zelené barvy podle toho, zda už volný pohyb umožnily, nebo sice v přechodných omezeních pokračují, ale své brány tak či onak přece jen pootevřely. Zatímco ovšem přechodná období časem tak jako tak skončí, polemika ohledně směrnice o vysílání pracovníků může ovlivnit praxi v mnoha příštích letech.
Ačkoliv Špidla zdůrazňuje i sociální aspekty, odpor citovaných europoslanců tím neeliminoval. Elisabeth Schroedterová českému komisaři vyčítá, že svým stanoviskem k uplatňování směrnice postavil europoslance před hotovou věc, aniž by ho předem konzultoval. Richard Falbr v této souvislosti uvedl, že Špidla nemá žádné zvláštní vztahy ani se socialistickými europoslanci. Vymstí se mu to?
