Vláda premiéra Vladimíra Špidly požádala Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. Přestože je tento krok ze strany Špidly pochopitelný, u mnohých politiků vzbudil rozpaky.
Vládní krize je nepravděpodobná, vyloučit ji však nelze
Vláda premiéra Vladimíra Špidly požádala Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. Přestože je tento krok ze strany Špidly pochopitelný, u mnohých politiků vzbudil rozpaky.
Vladimír Špidla přišel s návrhem na vyslovení důvěry vládě poté, co byl čestný předseda ODS Václav Klaus zvolen prezidentem republiky i zásluhou hlasů poslanců vládní koalice, navzdory jejich deklarované jednotě při hlasování ve prospěch Jana Sokola. Názory na to, kolik poslanců vládní koalice nakonec pro Klause hlasovalo, se různí. Odhady se pohybují mezi dvaceti až třiceti, a to převážně od nejsilnější vládní strany. Špidlovo prohlášení o vyslovení důvěry mělo proto určitou logiku. Týkalo se však spíše samotného premiéra, který si tak hodlal upevnit svou stále vratší pozici v ČSSD, než pro vládu samotnou. Demise vlády, reorganizace kabinetu či dokonce předčasné volby, které by musely po vyslovení nedůvěry následovat, si totiž nikdo nepřeje. Ani koaliční strany, tím méně pak opoziční. Komunisté mohou zatím nerušeně sbírat hlasy na rozhodující střetnutí s ČSSD v řádném termínu parlamentních voleb, stejně tak ODS. Ta se navíc musí vyrovnat se změnou na nejvyšším stranickém postu. ČSSD si tímto krokem řeší svoje problémy, tvrdí například poslanci ODS. Ti zároveň odmítli, že by byli ochotni vládě pomoci například odchodem ze sněmovny, pokud by se ukázalo, že nemá koalice dostatek hlasů. „My jsme vládní krizi nevyvolali. Je to problém koalice, ne náš,“ říká předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý. Trochu jinou taktiku zaujali komunisté. Ti tvrdí, že by byli ochotni vládu podpořit odchodem některých svých poslanců před hlasováním výměnou za některé vládní změny. Komunistům se nelíbí především vládní angažmá US-DEU. Již v době schvalování povodňového balíčku vysílali signály, že by byli schopni podpořit případnou menšinovou vládu ČSSD a KDU-ČSL. Stejný motiv, tedy posílení svého vlivu na úkor vládní koalice a především nejsilnější vládní strany, mohou mít komunisté i nyní. Unionisté však o podobném scénáři ani neuvažují a považují jej za nereálný. Přestože komunisté vysílají směrem k ČSSD vstřícné signály ohledně hlasování o důvěře vládě, konkrétní výroky jejich představitelů jsou nekompromisní. „Špidla si svou žádostí o vyslovení důvěry pouze léčí svoje mindráky,“ řekl kupříkladu předseda komunistické strany Miroslav Grebeníček. I v ODS převládá názor, že nejde ani tak o vládní koalici, ale o upevnění role Vladimíra Špidly uvnitř vlastní strany. „Ta motivace je naprosto jasná,“ říká kupříkladu první místopředseda ODS Jan Zahradil. Ze Špidlovy iniciativy nejsou nakonec nadšeni ani koaliční partneři. I když jeho návrh podpořili kromě tří nepřítomných ministrů všichni členové vlády, byli překvapeni formou, jakou se k nim informace dostala. Někteří se ji totiž dozvěděli z rozhlasu. Například předseda US-DEU a místopředseda vlády Petr Mareš sdělil, že sice chápe premiérovu motivaci, ale zároveň zdůraznil, že se jedná o problém jeho vlastní strany, a ne vlády jako celku. Navíc politici napříč politickým spektrem nepředpokládají, že by kladné hlasování o důvěře ukončilo krizi uvnitř ČSSD, jak se zřejmě Špidla domnívá. Možné ukončení krize se očekává až na sjezdu nejsilnější vládní strany, a to pouze v případě, že se Špidlovi podaří zastavit frakční boj. Například bývalý poslanec ČSSD Zdeněk Jičínský souhlasí s tím, že vládní koalici a postavení premiéra vyjádření důvěry upevní. „Ale na jak dlouho,“ ptá se zároveň. Vládou by ovšem mohlo otřást nejasné vyjádření samotného Špidly, který minulý týden nevyloučil rekonstrukci kabinetu. V kuloárech se hovoří o odchodu ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha, který je považován za představitele prozemanovské frakce v ČSSD, ministra průmyslu a obchodu Jiřího Rusnoka a ministra kultury Pavla Dostála. O Rusnokovi se hovoří jako o zastánci pokračování opoziční smlouvy, Dostál byl pro změnu jediný ministr Špidlovy vlády, který se zúčastnil slavnostního večírku na počest volby Klause hlavou státu. Zmínění tři ministři by se mohli v krajním případě pokusit vyvolat v ČSSD otevřenou krizi, pokud by dostali strach, že přijdou o své posty. Ta by se pak mohla skutečně změnit v krizi vládní, pokud by kvůli ní přišla vláda o sněmovní většinu. Co by bylo dál, je zatím v rovině spekulací.
