Spiknutí mocných

Sobotka chce radit bankám jak vydělat bez kartelu

Krásná je představa ministerstva financí o spolupráci soukromých bank se státními úřady. U jednoho jednacího stolu zasednou zástupci všech tuzemských bank a „samoregulatorně“ uvedou, které změny navrhované ministerstvem financí jsou přijatelné, které zásadně odmítají a na kterých budou dlouhodobě pracovat. Vědí totiž, že z tlaku státních úřadů a spotřebitelských organizací musejí najít východisko. U stejného stolu budou sedět i ministerští úředníci. Ti jsou si rovněž vědomi toho, že zveřejněné návrhy na změny v poplatkové politice bank nemohou vyšumět do ztracena. Na konci června letošního roku, takový je deadline ministerstva, se shromáždí kompromisní návrhy a časem přijdou i konkrétní opatření. Banky přistoupí na taková, která je budou nejméně stát, a ministr financí Bohuslav Sobotka si připíše k dobru několik politických bodíků. Otázkou zůstává, co z kompromisu zbude v případě, že ÚOHS, jehož vedení rovněž potřebuje politické body, udělí bankám miliardovou pokutu za kartel. Paradoxní je také fakt, že s podobnou samoregulační dohodou by podle všeho musel souhlasit antimonopolní úřad.

Bankokampaň.

Ministr financí na úvod tiskové konference, na níž navrhované změny oficiálně představoval, zdůraznil, že v žádném případě nepostupuje ve shodě s ÚOHS. Podezření z kartelu prý s navrhovaným „zlepšením postavení klientů bank v ČR“ nemá nic společného. Týdeník EURO se zeptal na názor generálního ředitele České spořitelny, která obhospodařuje největší množství klientů a případné změny se jí dotknou nejvíce: „Dne 10. května 2005 odeslalo Sdružení na obranu spotřebitelů dopis bankám, kterým je vyzývá, aby se vzdaly údajného nezákonného jednání, ČS ale nejedná nezákonně; 12. května 2005 zahajuje antimonopolní úřad šetření v bankách pro podezření z údajného kartelu, pro nějž nemá důkazy; a dnes přichází ministerstvo financí s plánem, jak regulovat bankovní trh. Je to souhra náhod?“ uvedl Stack. Jeho časovou řadu je možné doplnit ještě o další informaci. Již 4. dubna dostali členové vlády na stůl materiál ÚOHS, ve kterém úřad píše, že bankovní trh se „vyznačuje nízkou transparentností, když jednotlivé banky nabízejí rozdílné spektrum produktů, zahrnujících různé seskupení služeb, což znesnadňuje klientovi možnost porovnání, u kterého subjektu může získat srovnatelné služby za výhodnějších podmínek“. Těžko pochopitelným jazykem se brněnští úředníci snaží říct, že balíčky jsou špatné a je na vládě, respektive ministerstvu financí, jak se postaví ke vzniku jakéhosi registru bankovních služeb a jeho cen. „Úřad doporučuje zvážení možných legislativních opatření vedoucích k vyšší srozumitelnosti bankovních produktů, aby klienti mohli provést jejich komparaci,“ uvádí na závěr ÚOHS. Jak pravil náměstek ministra financí Tomáš Prouza, na změnách v přístupu bank ke klientům ministerstvo pracuje již téměř rok. Časová shoda se šetřením úřadu je však naprosto náhodná. „Navíc se jedná o návrhy k diskusi, nikoli definitivní opatření. Je to zřejmé i z toho, že všechny banky reagovaly prohlášením, že diskusi o poplatcích vítají,“ řekl Prouza.

Co na to ostatní.

Je zajímavé sledovat, jak se k navrhovaným opatřením postavila vedení bank. Pavel Kavánek (ČSOB) opatrně vyzval k nevykopávání válečné sekyry a k jednání, Francouz Alexis Juan (KB) považuje návrh ministerstva za rozumný a hodlá o něm veřejně diskutovat. Jack Stack v pondělí 6. června zveřejní „veřejnou výzvu“ adresovanou šéfovi antimonopolního úřadu Josefu Bednářovi a vyzve jej, aby na 90 dní zastavil šetření. Jednání pod tlakem považuje spořitelna za nevhodné. Opatrný postoj dvou prvně uvedených bank poměrně ostře kontrastuje s přístupem České národní banky. Bankovní rada již v den, kdy ministerstvo oznámilo své plány, vydala poměrně razantní prohlášení: „Podle názoru ČNB zde existuje reálná obava, že u některých navrhovaných opatření náklady na jejich zavedení nebudou ani zdaleka vyváženy jejich přínosy. Stejně tak existuje nebezpečí, že výsledkem regulace může být tlak na unifikaci produktů, který by v konečném důsledku mohl vést až k poklesu konkurence na trhu,“ stojí v něm například.