Ú r o k o v é s a z b y
Čekání na Godota připomínali komentáře analytiků každý měsíc po zveřejnění zpráv o inflaci. Tentokrát je jisté, že už mnohokrát předpovídané snížení úrokových sazeb přijde a možná i překvapí svou razancí.
Měnovou situaci hodnotí vedení naší centrální banky vždy poslední čtvrtek v měsíci a tentokrát je důvodů pro uvolnění politiky více než dost. Především inflace je na bodu mrazu a schodek zahraničního obchodu za září je prakticky nulový. Také to, co se děje na světových finančních trzích, osvobozuje ČNB od jakéhokoli váhání. Pokles světových sazeb totiž zvětšuje odstup našich úroků od světových a k takovému nárůstu úrokového diferenciálu není vůbec žádný důvod. Vývoj kurzu koruny nasvědčuje, že je prostor spíše pro opačnou politiku.
Meziměsíční růst spotřebitelských cen o 0,1 procenta a čisté inflace pouhé 4,3 procenta dává prostor pro další snížení úrokových sazeb. Stagnují i ceny výrobců, když v průmyslu dochází jen k velmi mírným oboustranným pohybům. Proti deflaci tak postupuje jedině stále zdražující stavebnictví. Volání po rychlém kroku jis-tě urychluje i vývoj kurzu koruny. Ta se v minulém týdnu zabydlila opět pod osmnácti korunami za marku a podle agentury Bloomberg je letos druhou nejsilnější měnou na světě hned za thajským bahtem. Bloomberg počítá pevnost měny podle vývoje jejího vztahu k dolaru a zde si koruna letos polepšila o dvacet procent.
Také vnější nerovnováha se rychle vyrovnává a schodek platební bilance klesá velmi rychle. Tím se snižuje potřeba financování tohoto schodku krátkodobým zahraničním kapitálem. Čelní představitelé centrální banky otevřeně hovoří o tom, že prostor pro snížení sazeb existuje. To jsou jistě silnější slova, než zazněla při půlprocentních krocích v minulých třech měsících.
Strach z mezd
Diskuse na čtvrteční bankovní radě bude však nepochybně ostrá nejen pro to, že někteří její členové mají podstatně konzervativnější postoje. Argumenty proti razantním krokům je třeba brát stále vážně. Dopad měnových opatření centrální banky má na vývoj poptávky, a tím i cenových indexů vliv až s velkým časovým odstupem, podle mluvčího ČNB Martina Švehly nejméně šestiměsíčním.
Dnes tedy členové bankovní rady ovlivňují svým rozhodnutím poptávku v dubnu, či spíše v květnu příštího roku. Na misce argumentů proti razantnější změně v měnové politice leží především nejistoty vnějšího světa. Na prvním místě jde o vývoj na Slovensku, kde se rozbíhá finanční krize, jejíž důsledky pro kurz české koruny jsou jen těžko předvídatelné, i když dopad na samotnou platební bilanci nemusí být až tak dramatický. Neznámou je také vývoj cen surovin, zejména ropy v příštím roce. Za hlavní hrozbu, brzdící výrazné změny měnové politiky, však centrální bankéři považují očekávaný růst mezd. Rozhodnutí zvýšit mzdové tarify v rozpočtové sféře o sedmnáct procent znamená zvýšení reálných příjmů osmi set tisíc lidí zhruba o šest procent, což by mohlo vyvolat mzdovou nákazu v ostatních odvětvích.
Svět nedává alternativu
Na straně pro rychlé uvolnění úroků hovoří nejen vývoj hrubého domácího produktu, ale především situace na mezinárodních trzích. Všechny cen-trální banky vyspělého světa buď již přikročily, nebo se chystají přikročit ke snížení svých základních sazeb. Tyto kroky zvyšují úrokový diferenciál ve prospěch koruny, a tlačí tak na její další nežádoucí posílení a další růst podílu rizikového krátkodobého spekulačního kapitálu v platební bilanci České republiky. Někteří zahraniční experti odhadují prostor pro snížení hladiny českých úrokových sazeb na dva procentní body. Ve čtvrtek učiní ČNB krok jistě o něco menší.
Bude jistě věcí diskuse v bankovní radě, zda k tradičnímu snížení repo přidá tentokrát i diskont a lombardní sazbu. Ve hře je i snížení výše povinných minimálních rezerv, což by mělo velmi rychlý efekt při zvyšování likvidity v bankovním sektoru a mohlo by rychle pohnout i s úrokovými sazbami komerčních bank.