Zřetelně se ukazuje, jaké následky může mít netržní obchodování s uhlím. Regulace se ve finále prodraží
Málokdy bylo uhlí tak populární. Kvůli uhlí se jedná na ministerstvech, uhlí ovlivňuje obchody s miliardovými majetky, o dodávkách uhlí rozhoduje soud.
A řadě odborníků začíná ležet v žaludku, že o cenách uhlí rozhodují zatím jen ti, kdo ho prodávají a kupují. Jestli by snad tedy neměla zasáhnout vláda? Neměl by být zaveden přídělový systém státem určovaného množství za státem určené ceny? I takové nápady odborníků se dají číst v novinách.
Spotřebitel na to hledí s obavami: Až se páni dohodnou, to se zase nedoplatím. Nebo hůře – nezatopím. Domkáři počítají, zda nepřejít na jiný typ paliva nebo systém vytápění.
Spotřebitelé tepla z centrálních zdrojů mohou uvažovat o odpojení. Mnozí, například obyvatelé pražských sídlišť, však nemají ani tuto možnost. Je to tedy na teplárnách. A teplárny straší a straší, jak se při zdražení uhlí, řekněme o polovinu, zdraží teplo pro konečné spotřebitele také o polovinu. Jenže tak to není.
Jednoduchá rovnice Podíl ceny hnědého uhlí na konečné ceně tepla se v teplárnách pohybuje zhruba mezi devíti a čtrnácti procenty (pro část Prahy zásobované teplem z Mělníka vycházelo méně než devět procent). Citlivost konečné ceny tepla na růst nákladů na palivo je tedy relativně slabá.
U elektráren na zemní plyn je to horší.
Tam náklady na palivo tvoří více než polovinu konečné ceny tepla. Energie od plynových elektráren je pro spotřebitele dlouhodobě dražší, tempo růstu cen tepla rychlejší. A zůstane to tak, pokud monopolním dodavatelem plynu zůstane Gazprom – i navzdory poklesu cen zemního plynu na světových burzách. K tržním (burzovním) cenám chce cenu svého hnědého uhlí vztáhnout i jeho dominantní dodavatel pro teplárny Czech Coal. V takovém případě by na tom uhlí bylo z hlediska průhlednosti tvorby ceny lépe než zemní plyn. Špatná zpráva pro spotřebitele tepla je, že teplo určitě nebude levnější.
Otázka zní, o kolik zdraží. Rovnice je to celkem jednoduchá – když budou chtít teplárny (především ty velké, menší se už většinou na cenovém růstu uhlí s těžaři dohodly) zachovat své dosavadní zisky a zároveň na Investice kupovat dražší uhlí, cenový skok bude logicky výraznější.
Nepřiměřené zacházení Podle údajů Energetického regulačního úřadu ale pouhé zdražení uhlí nevynese konečné ceny tepla na „likvidační“ úroveň 700 Kč/GJ. Teplárny přesto hrozí, že tak vysoká cena hnědého uhlí (80 procent z ceny černého) zničí systémy CZT. Protože uhelné teplárny musejí ještě hodně investovat. Do ekologie, do kogenerace. A do chátrajících rozvodů tepla, kde se ztrácí stále více draze (a do budoucna ještě dráže) vyrobené energie. Nebo do přeměny výroby na jiné palivo, třeba zemní plyn.
V tomto posledním případě je ale výška cenového skoku téměř jistá: nejméně o třetinu.
Předpovědět potřebu investic ale zase tak obtížná disciplína není. Předpisy a zákony se nemění každou hodinou jako kurzy komodit.
Teplárenské podniky mají zákonem zaručen přiměřený zisk. To je také celkem stabilní opatření. Přiměřeně se ziskem léta zacházely. Buď tedy mají přiměřený finanční základ na potřebné investice, nebo jejich vlastníci měli přiměřené dividendy. Kdyby ceny tepla pro spotřebitele nebyly regulované, mohly by se teplárny několik let obejít kvůli investicím s přiměřeně nižším ziskem, či dokonce bez zisku. Mnoho neregulovaných firem to tak dělává, dokonce vykazují ztráty. Nebo budou teplárny dál vytvářet zisky jako doposud. Pak ovšem nelze vyloučit, že se hrozby naplní.
O autorovi| Jan Ferenc • předseda občanského sdružení Za férové ústřední topení