Nejmladší ministr financí v Evropě má slabiny v makroekonomice
Sekční šéfové na rakouském ministerstvu financí si snad už zvykli na nového ministra - teprve jednatřicetiletého Karla-Heinze Grassera ze Svobodné strany Rakouska. Když se ale asi před měsícem dozvěděli, že se s nimi nebude radit protřelý ekonom s prošedivělými skráněmi, ale místo něho přijde s radami nějaký „hošík z Korutan, raději by snesli ledovou sprchu. Koho to ten šéf Svobodných Haider vykouzlil ze svého modrého partajního klobouku? Jako by nestačilo, že klíčový úřad přestane po třiceti letech kočírovat sociální demokrat!
Nejmladší ministr financí v poválečných rakouských dějinách vkročil do barokního paláce nazvaného po princi Evženu Savojském tak, jak je zvyklý. Rázně, v perfektně střiženém obleku a s vybraným vystupováním začal přelézat vysokou zeď nedůvěry, kterou mu postavili sekční i nižší šéfové, z nichž mnozí nosí v kapse legitimaci sociální demokracie.
„V mé pracovně bylo přerušeno telefonní spojení, počítač vyhaslý, úřední spisy poničeny, postěžoval si Grasser na svého předchůdce Rudolfa Edlingera. Jak připomněl rakouský tisk, Grasser se do velmi důležitého úřadu dostal jako kandidát číslo čtyři. Jakmile se lidovci dohodli se Svobodnou stranou Rakouska, že jim připadne post kancléře, měli Svobodní otevřeny dveře do Paláce prince Savojského. Nejprve se silně spekulovalo, že takovou příležitost si nenechá ujít samotný šéf Svobodných Jörg Haider. Potom prosákly zprávy, že jeho nabídku odmítl nejmenovaný věhlasný ekonom. Průmyslníka Thomase Prinzhorna zase ze seznamu vyškrtl rakouský prezident Thomas Klestil (údajně za četná „verbální vykolejení ). A tak přišel čtvrtý v řadě - Grasser. Pochází z partajní líhně Svobodných, kam ho přitáhl - jako mnohé další mladé hochy - „politický pěstoun Haider, kolem něhož vyrostla proslavená „Buberlpartie (Parta hochů).
Karl-Heinz Grasser se narodil 2. ledna roku 1969 v Klagenfurtu, hlavním městě Korutanska, v rodině obchodníka s automobily. Maturoval s vyznamenáním na hospodářské škole, kde se zaměřil hlavně na finančně-daňové otázky a marketing. Odborně rostl i při studiu na univerzitě, kdy prošel mimo jiné semestrální praxí u jedné význačné poradenské firmy. Výborně zvládl také čtyři cizí jazyky.
Hospodářskou praxi měl stále „pod mikroskopem v rodinné firmě, na jejímž řízení se podílel. Pokud se mu něco nyní po odborné stránce vytýká, pak hlavně to, že se tolik nevyzná v makroekonomických souvislostech, což by mohl být jeho hlavní odborný handicap.
Hlavní vavříny Grasser dosud dobýval uvnitř Svobodné strany Rakouska, kam vstoupil na přímé Haiderovo vybídnutí v roce 1992. Zapojil se do parlamentního klubu strany, kde se převážně zabýval otázkami evropské integrace a cestovního ruchu. Mladý muž stoupal po partajním žebříčku velice rychle. Z jakéhosi odborného referenta se ve čtyřiadvaceti letech stal generálním tajemníkem Svobodných a zároveň šéfem politické instituce strany - Akademie FPÖ.
Po zemských volbách v Korutansku v roce 1994 usedl do tamní vlády jako druhý vicepremiér a odpovídal za široké spektrum otázek - živnosti a podporu podnikání, cestovní ruch, výstavbu infrastruktury a za dopravu. Mimo to se nechal zvolit viceprezidentem třístranné iniciativy - spolkové země Korutansko, Slovinska a italské provincie Friaul-Julisch Venetien - jež se zasazuje o společné uspořádání zimních olympijských her roku 2006.
Vzdělaný Grasser ale nebyl - na rozdíl od svých mnohých vrstevníků - slepým Haiderovým obdivovatelem. Naopak, prý se s ním často neshodl, a dokonce svého stranického šéfa několikrát veřejně kritizoval. „Mým vzorem je Winston Churchill, prohlašoval Grasser, který se od svého „pěstouna viditelně odpoutal v červnu roku 1998. Tehdy opustil korutanskou vládu, položil všechny partajní funkce a odešel za lákavou nabídkou do soukromého sektoru. Ve stejném roce se rozvedl.
V srpnu roku 1998 nastoupil do rakouské pobočky kanadského koncernu Magna International, v níž působil jako viceprezident pro řízení lidských zdrojů a public relations. Loni dodatečně převzal vedení dalších dvou společností, patřících pod křídla Magna-Gruppe, a ještě si stihl doplnit vzdělání ve Spojených státech amerických.
To, že ho Svobodná strana Rakouska znovu vyzvedla na vládní výsluní - tentokrát už ne na zemské, ale na federální úrovni - by mělo svědčit o jeho velmi dobré vnitrostranické pozici. Ale mnohem důležitější bude, jak se mu povede v ministerském paláci, odkud bude řídit také rozsáhlou privatizaci. Jeho - i celou vládu - čekají mnohá úskalí v boji o snižování rozpočtových výdajů. Dávno už totiž neplatí, že Rakousko je „vzorový člen Evropské unie, kam bylo přijato v lednu roku 1995. V rámci „patnáctky nyní zápolí s nejvyšším rozpočtovým schodkem (něco pod 2,5 procenta HDP). Grasser má také možnost uplatnit své zkušenosti v práci s veřejností. Tu by měl rychle přesvědčit například o tom, že Rakušané se musí do 20. června letošního roku rozloučit s anonymními vkladními knížkami. V zemi s 8,1 milionu obyvatel je jich kolem pětadvaceti milionů. Tyto vklady se v rámci boje proti praní špinavých peněz staly trnem v oku nejenom Evropské unie, ale i Spojených států amerických.