Kalkulačky ministerstva práce dokumentují deformace české sociální politiky
Zahraniční investice se k nám hrnou díky investičním velkorysým pobídkám a často jde o práci pro méně kvalifikované osoby, kterých je mezi českými nezaměstnanými naprostá většina. Přesto na místech dotovaných českými daňovými poplatníky z velké části sedí Slováci, Poláci či Ukrajinci. A zdaleka nejde o nelegální imigranty. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas uvádí, že legálních zahraničních zaměstnanců u nás pobývá na 160 tisíc. Češi totiž nejsou ochotni akceptovat mzdu za nekvalifikovanou práci, přestože sami žádnou kvalifikaci nemají.
Jenže často i ti, které není možné označit za nekvalifikované, raději sedí doma na sociálních dávkách. Jestli se tomu někdo diví, nechť se na internetu podívá na stránku http://forms.mpsv.cz/sspforms/VypocetDavek , a divit se přestane. Najde tam formuláře, které počítají nároky na základní sociální dávky. Pokud si pohraje, dojde k velmi poutavým závěrům a radikálnější osoby začnou přemýšlet, zda dámy a pánové, kteří zde tento sociální model zavedli, nespáchali náhodou trestný čin velezrady.
V Troubově Poříčí.
Podívejme se například nejprve do Vyčuránkovy Lhoty. Zde žije občan Vopička s paní Vopičkovou. Je jim shodně pětačtyřicet a mají tři děti. Osmiletý Honzík má dvě sestry. Jedenáctiletou Ivanku a čtrnáctiletou Evu. Otec Pepa Vopička je nezaměstnaný, vstává kolem půl desáté, nakrmí králíky, poptá se u souseda Pražáka Fořta, zda nemá nějaký melouch, poobědvá a vyrazí do hospody, která otvírá ve dvě odpoledne. Tam v dobrém rozmaru setrvá do osmi a pak se jde koukat domů na Superstar. V deset se pohádá s manželkou, která mu celou dobu televizního programu vyčítá, že z něj táhne pivo, nafackuje jí a jde spokojeně spát. Manželka Eva, rovněž nezaměstnaná, vstává obvykle v sedm, vypraví děti do školy a dá si ještě šlofíka. Navaří oběd, nakrmí muže a děti a odpoledne se zabývá zahrádkou a muškáty na oknech. Trávení večera viz výše.
Tato rodina žije ze sociálních dávek. Její životní minimum činí 15030 korun. K tomu je třeba připočíst přídavky na děti ve výši 2104 korun. Pak jim ještě náleží sociální příplatek 2464 korun a příspěvek na bydlení 1373 korun. Celkem tedy z kapes daňových poplatníků dostanou 20971 korun.
To vedle, v obci Troubovo Poříčí žije rodina Karásků. S dětmi to mají úplně stejné: také tři ve věku od osmi do patnácti let. Karel Karásek dělá na směny. Jezdí městským autobusem v okresním městě za šestnáct tisíc hrubého. Uplatňuje daňovou úlevu na tři děti, a tak v čistém nosí domů pěkných 12920 korun. Jeho žena Eliška prodává v místní Jednotě. Protože občas Karlovi zahne se šéfem, má také slušný plat deset tisíc hrubého, což dělá 8800 korun čistého. Musí ale vstávat v pět a chodí domů po sedmé, někdy i později. I jí Karel občas nafackuje, protože se domákl, co provádí se svým šéfem. Příjem rodiny ze mzdy dělá 21720, k tomu přijdou ještě dětské přídavky, ty jsou už ale jen ve výši 1840 korun. I na sociální příspěvek je nárok. Celých 560 Kč. A přípěvek na bydlení 312 korun to už fakt moc nevylepší. Celkem 24432 korun, tedy o krásných tři a půl tisíce víc než nezaměstnaná rodina Vopičků.
Není divu, že Vopičková, která je vzhledem k dostatku času dobře informovaná o tom, co se děje ve všech přilehlých obcích, vykládá sousedkám, jak je ten Karásek blbej. Z těch tří a půl tisíce navíc padne pětistovka na dojíždění, další pětistovka na stravu mimo domov, ještě ke všemu musí chodit slušně oblečenej, zatímco jejímu Pepovi stačí dvoje montérky a džíny ze sekáče. A navíc, když maká na směny, nemůže se divit, že mu ta Mařena občas s tím Frantou Bejčkem zahne.
Popravdě řečeno Franta Bejček není také žádný intelektuální obelisk. Bere sice na místní poměry astronomickou dvacku. Ženu má v domácnosti se dvěma dětmi, pětiletou Aničkou a čtrnáctiletým holomkem Františkem. Bere čistého 16832, protože odečítá úlevy na dvě děti a manželku. Bere přídavky na děti 1137 korun. Náleží mu ještě sociální příplatek ve výši 292 korun a příspěvek na bydlení 235 korun. Celkový příjem rodiny činí 18496 Kč. Kdyby se na svou pěknou práci vykašlal, stát mu uhradí dohromady 16 166 korun. Že by dva tisíce tři sta nedokázal dohnat na melouchách? Jenže bydlí v Troubově Poříčí, a tak vstává v pět a kvačí do práce, protože před šestou přivezou rohlíky a noviny.
Sociální hamaka.
Prostě v situaci, kdy se hrubý plat u poloviny práceschopného obyvatelstva pohybuje někde pod osmnácti tisíci korunami, rozvrací náš sociální systém pracovní trh. Nelze sice tvrdit, že výše dávek je astronomická, ale jejich dostupnost je velmi snadná, a práce je proto vysoce neatraktivní činností. A to zřejmě i u osob ve standardních podmínkách vysoce sociálně ohrožených. Matka dvou dětí mezi deseti a patnácti lety má vyšší příjem, než jaký obdrží ze sociálních dávek, až při hrubém platu nad třináct tisíc korun.
Významný dopad na atraktivnost práce pro příjemce dávek má počet dětí. S počtem živených krků je stále méně zajímavé přijímat práci s podprůměrným platem. Samotné životní minimum pro rodinu se čtyřmi dětmi dělá sedmnáct tisíc korun. To odpovídá téměř jednomu hrubému průměrnému platu v České republice, podle posledních statistických údajů činí 19 968 korun. Na vyrovnání životního minima pro rodinu s pěti dětmi, kde je jedno již dospělé, ale také nepracuje, by otec musel vydělávat 22000 hrubého, aby dorovnal tuto dávku. Nejspíše by jeho plat musel přesahovat třicet tisíc korun, aby vůbec projevil zájem o takové místo. K uvedeným částkám samozřejmě náležejí ještě přídavky na děti a další příspěvky, které ale s rostoucím pracovním příjmem dramaticky klesají.
Dávka na ledničku.
Minulá vláda se pokusila systém reformovat, a tak od 1. ledna příštího roku začíná platit zákon o hmotné nouzi. Na základě tohoto zákona budou vypláceny podpory, které byly dosud přiznávány jako doplatky do životního minima. Nahrazují se tím některé starší dávky, a naopak se zavádějí nové platby.
Životní minimum se dosud počítalo jako součet životního minima na osobu a podílu životního minima na bydlení a provoz domácnosti. To se nyní mění. Bude existovat jen částka životního minima na osobu, a ta byla citelně navýšena. Nyní se to nazývá příspěvek na živobytí. Část určenou na úhradu potřeb společné domácnosti potom nahrazuje nová dávka, doplatek na bydlení. Tato dávka má řešit nedostatek příjmu k uhrazení odůvodněných nákladů na bydlení. Podmínkou přiznání příspěvku je být nájemcem nebo vlastníkem bytu a splňovat podmínky pro přiznání příspěvku na živobytí a příspěvku na bydlení.
Tato dávka zůstává dále součástí systému, a dokonce se rovněž navyšuje. Roste i její význam. Bude napříště přiznávána těm, kterým třicet procent (v Praze 35 procent) příjmů nestačí na pokrytí normativních nákladů na bydlení stanovených zákonem. V Praze činí tento normativ pro čtyřčlennou rodinu 8545 korun. Znamená to, že rodina, která má čistý příjem pod 24 414 korun, má nárok na nějaký příspěvek od státu. Ve městě s počtem obyvatel mezi deseti a padesáti tisíci činí normativ pro stejnou rodinu 6644 korun a nárok na dávku má každá domácnost s příjmem pod 22 146 korun.
Doplatek na bydlení, který má existovat souběžně s příspěvkem, bude stanoven tak, že domácnosti po zaplacení odůvodnitelného nájmu, energií a služeb zůstane suma odpovídající minimálně částce na živobytí vyplývající ze zákona o hmotné nouzi.
Lidé v sociální síti budou moci požádat i o mimořádnou okamžitou pomoc. Cílem je chránit občana před vážnou újmou na zdraví či v případě živelních katastrof. Částka, kterou lze takto vyplatit, pro příští rok činí na domácnost 46 890 korun. Ale pomoc náleží rodině také při nutnosti koupit novou pračku nebo ledničku či financovat vzdělání či zájmovou činnost dítěte. Roční příspěvek může v roce 2007 dělat 31 260 korun.
Hra na reformu.
Za krok správným směrem bývají označovány změny, které umožňují krátit dávky. Příspěvek na živobytí bude po novém roce možné krátit i pod hranici životního minima na úroveň takzvaného existenčního minima stanoveného zákonem, pokud si příjemce dávky nehledá účinně zaměstnání. To je sice posun oproti současnému zcela benevolentnímu stavu, ale nepříliš veliký. Břemeno dokazování totiž leží na bedrech obecních úřadů, které by se musely střetat s často agresivními příjemci sociálních dávek, a je otázkou, zda k takovým střetům budou ochotny, když nakonec nejde nejen o jejich, ale ani o obecní peníze. Obce totiž budou rozdělovat peníze přidělené státním rozpočtem na tento účel. Pro rok 2007 se částka na dávky pomoci v hmotné nouzi nemění a zůstává na úrovni necelých dvanácti miliard korun. To je poněkud překvapivé, protože i ministerstvo práce a sociálních věcí v době, kdy se zákon připravoval, připouštělo, že náklady na jeho zavedení nelze přesně odhadnout, ale rozhodně se nároky vůči státnímu rozpočtu nesníží a spíše lze očekávat zvýšení potřeb o částky v řádu miliard korun.
Část dávek je ale financovaná z kapitoly státní sociální podpory, kam patří třeba rostoucí příspěvek na bydlení, ale především rodičovský příspěvek (takzvaná mateřská), porodné a další dramaticky rostoucí sociální výdaje. Tyto dávky celkově vzrostou o 19,4 miliardy korun.
