Ochrana hospodářské soutěže
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) vydal zhruba před rokem zásady postupu při stanovování výše pokut. Ukládání pokut obestíralo v minulosti určité mystérium a soutěžitelé často v rozkladech namítali, že ÚOHS ve svých rozhodnutích neodůvodnil výši uložené pokuty, a proto jsou nepřezkoumatelná. Vydání zásad lze tedy jen uvítat. Kdo však čekal, že si přesně spočítá, kolik zaplatí, bude zklamán. Zásady pouze vymezují hranice, ve kterých může být pokuta uložena.
Na co ano a na co ne
Zásady ukládání pokut se vztahují na porušení zákazů stanovených zákonem o ochraně hospodářské soutěže, například zneužívání dominantního postavení, kartelové dohody. Nikoli však na porušení povinností jednak souvisejících s řízením vedeným ÚOHS (například pokuty uložené v souvislosti s mařením šetření úřadu) a jednak stanovených vykonatelným rozhodnutím.
Zákon poskytuje úřadu poměrně velkou diskreci, protože stanoví, že může za porušení uvedených zákazů uložit pokutu v rozmezí do deseti milionů korun nebo do deseti procent čistého obratu za poslední ukončené účetní období. Dále, že vezme v potaz zejména závažnost deliktu, jeho případné opakování a délku trvání.
I když potrestaní soutěžitelé budou opačného názoru, ÚOHS v úvodu konstatuje, že ukládal pokuty spíše v jejich dolní polovině a v budoucnu chce trestat vážné porušení hospodářské soutěže tvrději. Za vážné se zejména považují dohody o cenách (například stanovení pevných cen pro konečné spotřebitele v dohodách s distributory) nebo zneužití dominantního postavení (kupříkladu zastavení výroby). O změně přístupu možná svědčí i rekordní celková pokuta ve výši 942 milionů korun uložená v druhostupňovém rozhodnutí šestnácti účastníkům kartelové dohody - průměrná pokuta byla 58,8 milionu korun.
Tak jak?
Samo stanovení pokuty lze rozdělit do několika kroků. Prvním krokem je určení závažnosti deliktu dle jeho dopadu na hospodářskou soutěž a spotřebitele. ÚOHS rozlišuje tři druhy jednání dle jejich závažnosti (velmi závažné, závažné a méně závažné). Následuje stanovení základu pro určení pokuty - ten se vypočítá, zkráceně řečeno, jako podíl hodnoty prodejů vynásobený délkou trvání deliktu. Podílem hodnoty prodejů se rozumí obrat dosažený soutěžitelem na daném relevantním trhu při deliktním jednání. Tato částka se pak násobí procentem dle závažnosti deliktu. Výsledná cifra představuje základ pokuty (do tří procent u velmi závažných deliktů, do jednoho procenta u závažných deliktů a do 0,5 procenta u méně závažných deliktů).
Důležité jsou polehčující nebo přitěžující okolnosti. Za přitěžující se například považuje skutečnost, že soutěžitel byl vůči těm ostatním lídrem v deliktním jednáním, dopustil se úmyslného porušení zákona a tak dále. Naopak za polehčující okolnosti se považuje, dopustil-li se porušení zákona nedbalostně, před zahájením šetření ukončil své deliktní jednání a tak dále.
Při zvážení těchto okolností může být základní částka pokuty zvýšena nebo snížena až o 50 procent. Z uvedených maximálních hodnot je tedy patrné, že na základě zásad pro ukládání pokut je možné stanovit pouze maximální výši pokuty. Přesná výše závisí na rozhodnutí ÚOHS, přičemž v něm musí být odůvodněna.
V této souvislosti je vhodné zmínit, že jednou z funkcí, které dle judikatury pokuty plní, je i ta odstrašující. To znamená, že pokuta má působit preventivně na ostatní soutěžitele a odradit je od deliktního jednání a že má převýšit prospěch, který z něj soutěžitel získal.
Zvláštní případy
Pouze symbolickou pokutu může ÚOHS uložit, pokud by měla pro soutěžitele likvidační následky vzhledem k jeho dlouhodobé platební neschopnosti. Tuto skutečnost však musí ÚOHS náležitě prokázat.
Dalším případem je aplikace takzvaného leniency programu, kdy soutěžitel aktivně spolupracoval s ÚOHS a pomohl k odhalení deliktního jednání.
Co říci závěrem? Vydání zásad je třeba hodnotit kladně, protože navzdory jisté rámcovosti přece jen zvyšuje transparentnost rozhodování úřadu.
