Spojovací článek

Země udržuje dobré vztahy s rozvojovými státy a rozumí si i s vyspělým západním světem

Brazílie na sebe bere novou tvář: díky rostoucí ekonomické roli stále silněji zaznívá její hlas i ve světové politice. Jihoamerický obr, který má v současnosti 200 milionů obyvatel, zůstane určitě v centru zájmu médií i v dalších letech, neboť se v blízké budoucnosti stane pořadatelem mistrovství světa ve fotbale i olympijských her.

To moc nevyšlo Počátkem srpna mluvčí íránského ministerstva zahraničí velmi zdvořile odmítl intervenci brazilského prezidenta, který nabídl azyl jedné Íránce odsouzené k ukamenování. Íránský představitel ocenil dobrou vůli, lidskost a dobrosrdečnost brazilské hlavy státu, ale prý „byl pravděpodobně špatně informován o postupech íránské justice“. Luiz Inácio Lula da Silva uvažoval jednoduše: jelikož má se svým íránským protějškem Mahmúdem Ahmadínežádem mimořádně dobré vztahy, domníval se, že by mohl vyřešit případ ženy obviněné z dvojnásobné nevěry a vraždy, jenž vyvolal celosvětový skandál. K tomu, aby Írán přesvědčil, však tentokrát nestačilo ani úzké přátelství. Na jiném poli si však Brazílie vedla docela slibně, a sice když se spolu s Tureckem pokusila rozptýlit íránskou hrozbu výroby atomové bomby. Turecko by mělo výměnou za íránský uran poskytnout Teheránu nukleární palivo obohacené na 20 procent pro zkušební elektrárny. Tím by se dostal z íránských rukou právě proces obohacování, což by Západ uklidnilo, že v Íránu neprobíhá výroba jaderné bomby. Dohoda vznikla díky zprostředkovatelské roli Brazílie: 17. května strany s velkou pompou oznámily uzavření dohody nazvané Teheránská deklarace. Západní velmoci Íránu přesto nadále nedůvěřují a dohodu rozhlášenou do celého světa zavrhly, jelikož mají podezření, že se jedná o pouhou vychytralost Peršanů. I na tomto příběhu je však vidět, že Brazílie hledá své místo na mezinárodní scéně – udržuje dobré vztahy s představiteli rozvojových zemí a rozumí si i s vyspělým západním světem. Své role spojovacího článku dokáže také náležitě využít. Ne náhodou získala právo uspořádat v roce 2014 fotbalové mistrovství světa a o dva roky později pak olympijské hry.

Dobré roky s Lulou Obě tyto události jsou jedinečnou příležitostí k tomu, aby země ukázala světu svou novou tvář. Přestože tu existuje největší nerovnost mezi chudými a bohatými na světě, zformovala se během posledních let široká střední vrstva tvořená podle odhadů 50 až 60 miliony lidí, pro niž nepředstavuje problém vyjet si na letní dovolenou do USA nebo do Evropy. V souvislosti s Brazílií člověku často vyvstanou na mysli města z plechových chatrčí zvaná favely (viz Lidé z favel), zatímco se v zemi staví desetimilionová města protkaná sítěmi bulvárů s příjemnými zahradními čtvrtěmi a s velkoprůmyslem schopným soutěžit se Západem. Samozřejmě tu jsou chudinské čtvrti a obvody, kterým by se měli zahraniční turisté spíše vyhnout, ty však ani zdaleka nejsou obvyklou realitou. Tento obraz odpovídá vnímání před čtvrt stoletím. Bývalá portugalská kolonie, jež se svou rozlohou 8,5 milionu kilometrů čtverečních představuje největší stát Jižní Ameriky a pátou největší zemi světa, se mohla pustit do budování skutečné demokracie až v roce 1985, po skončení éry vojenských diktatur. Z hospodářského hlediska si Brazílie prošla četnými krizemi, především pak v letech 1998 až 2002 se kvůli uvolněné inflaci a vážnému zahraničnímu zadlužení ocitla hned několikrát na pokraji státního bankrotu. Dobré roky začaly zvolením odborového předáka Luize Inácia Luly da Silvy do funkce prezidenta. Právě on zavedl přísnou rozpočtovou disciplínu, pročistil finanční systém a dokázal ovládnout inflaci. V době jeho působení v čele státu se Brazílie stala neopomenutelným aktérem světového hospodářství. Jen letos počítá se sedmiprocentním ekonomickým růstem a nezaměstnanost je na úrovni osmi procent, což by s chutí vyměnila i nejedna země Evropské unie. Velkopodniky, jež jsou dnes již v brazilském vlastnictví, hledí při hledání nových lovišť čím dál častěji směrem k severu. Obzvláště silné jsou především agrární sféra a hornictví, z nichž pocházejí nejvýznamnější příjmy země. Brazílie dále zaujímá jedno z předních světových míst v těžbě cenných nerostů. V posledních deseti letech se dynamicky rozvíjela oblast průmyslu a služeb. Motorem posledně jmenovaného odvětví byla poptávka na vnitřním trhu, právě v souvislosti s posilováním střední třídy.

BRIC ovládne svět Brazílie se řadí do takzvané skupiny BRIC (dále Rusko, Indie a Čína), což jsou největší rychle se rozvíjející ekonomiky světa. Nejrůznější firmy zabývající se ekonomickými analýzami předpovídají této čtveřici pro letošní rok průměrný ekonomický růst ve výši osmi procent, zatímco v USA, Japonsku, Velké Británii a 16 státech eurozóny se tento ukazatel pohybuje jen na úrovni 2,2 procenta. Britský ekonom Gillian Tett v článku pro Financial Times konstatoval, že za dvacet let předstihnou současné země BRIC ve výkonu hospodářství šest západních států, které se momentálně nacházejí v čele pelotonu. „Tyto země jsou pilíři ekonomiky 21. století,“ prohlásil Tett, jenž s kolegou Jimem O’Neilem, který v roce 2001 s pojmenováním BRIC přišel, souhlasí v tom, že se tento proces promítne i do světové politiky. Tett se domnívá, že tento ekonomický proces je čím dál rychlejší: zatímco dříve se předpokládalo, že k semknutí zemí BRIC dojde až o deset let později, dnešní prognózy již posunují dopředu i datum, kdy tyto státy dostihnou ostatní. Zhruba v polovině dvacátých let převezme Čína od USA vedoucí postavení ve světové ekonomice. Podle banky Goldmann Sachs se do začátku třicátých let rozšíří světová střední třída o téměř dvě miliardy lidí, přičemž s lepším a předvídatelnějším životem mohou počítat převážně občané zemí BRIC. V ekonomických kruzích probíhají spory o tom, zda není skupina BRIC příliš přeceňována. A pak také o tom, které země členství ve skupině nejsou hodny (jméno Brazílie v této souvislosti nikdy nepadlo), nebo které státy by se k ní měly naopak připojit. Nezpochybnitelný je však fakt, že v roce 2008 se mezi těmito čtyřmi zeměmi rozjela určitá spolupráce.

Hlavně zvítězit! Další významnou pobídku pro brazilské hospodářství může představovat pořádání dvou masových vrcholných sportovních událostí. Přípravy fotbalového mistrovství světa, které se bude konat za čtyři roky, budou podle některých odhadů spojeny s investicemi v hodnotě až 70 miliard dolarů. Kromě stadionů mají být vynaloženy obrovské částky na infrastrukturu: je třeba postavit železnice, dálnice, letiště. Brazilský ministr hospodářství stanovil tyto náklady na téměř 25 miliard dolarů. Co může příliv zahraničního kapitálu do Brazílie na pár měsíců, je skutečnost, že prezident Lula da Silva opustí letos v říjnu po dvou funkčních obdobích svůj úřad. Již však označil nástupkyni z řad svých levicových spolustraníků: volba padla na Dilmu Rousseffovou, jež bude jakožto blízká poradkyně současného prezidenta zřejmě pokračovat v obdobné politice jako její předchůdce, pokud jí ovšem Brazilci vysloví důvěru. V Brazílii si po letošním fotbalovém fiasku v Jižní Africe nepřejí nic jiného, než aby na světovém šampionátu pořádaném v domácím prostředí slavili po dlouhých letech opět vítězství. Pro obyčejné Brazilce to stojí za všechny peníze. Co na tom, jestli to navíc přinese i další hospodářský vzestup!

* BOX Lidé z favel Počet vražd v sedmnáctimilionovém státě Rio de Janeiro klesá měrou za posledních dvacet let naprosto nevídanou. Například v červnu bylo zabito o dvacet procent méně lidí než o rok dříve, přesně 347 osob. Někteří pozorovatelé to přičítají tomu, že i zločinci chtějí vyhovět požadavkům světového šampionátu, totiž že je třeba snížit počet násilných trestných činů. Brazílie je svazem 27 států, za bezpečnost dané oblasti tak není zodpovědná centrální vláda, ale místní úřady; udržování pořádku je pod kontrolou guvernéra. V Brazílii existují čtyři druhy ozbrojených sil: armáda stojící pod ústředním dohledem a tři druhy policejních sil – federální a vojenská ozbrojená moc a složky podléhající samosprávám. Současný prezident republiky Lula da Silva ještě v době svého volebního vítězství v roce 2002 slíbil, že v rámci celkové reformy policie sjednotí její část podřízenou vojenské správě s odnoží spadající pod vedení samospráv, jenže zůstalo jen u slibu. Policie je i nadále podplacená, nevycvičená a úplatná. Jen ve státě Rio de Janeiro je zabito šest tisíc lidí ročně. V Riu, které má i s předměstími dvanáct milionů obyvatel, je přes tisíc chudinských čtvrtí, kterým se zde říká favely a jejichž počet obyvatel překračuje dva miliony. V téměř polovině z nich se lze bez jakýchkoliv problémů dostat k drogám. Podle odhadů je „spotřební kapacita“ týkající se pouze favel asi 20 tun kokainu ročně, což představuje trh v hodnotě 110 až 120 milionů eur. Jako dealery mobilizuje tisíce mladých lidí i nepatrný zlomek této částky, slibuje pohodlný život, obzvláště pokud beztak neexistuje žádná jiná cesta ke štěstí. Převážná většina obyvatel žijících ve favelách je černá. Postupně si vytvořili pravidla existence odvíjející se paralelně s životem v mezích zákona. Nepočítají s pomocí státu, zato si však nepřejí, aby jim mluvil do života. „Plechová města už od 19. století, kdy vznikla, konzervují chudobu, rasismus a masové vykořisťování,“ říká sociolog Luis Carlos Lopes z univerzity ve Fluminense. „Desetiletí jsme neudělali nic, abychom tento proces přerušili. Stejná situace je i v Riu. Stojíme před mimořádně vážným společenským a urbanistickým problémem, město se rozpadlo na vyloženě bohatou část a na kraj favel.“ Obyvatelé favel jsou rukojmí, dvojití zajatci, konstatoval nedávno deník O Globo. Jednak žijí pod útlakem mafiánských gangů, jednak jsou nejvíce vykořisťovanou vrstvou. „Aristokratická“ vrstva města se na ně dívá jako na nějaké cizí tělo. „Dobře, vyřízněme tuto parazitující tkáň ze své společnosti,“ doporučuje O Globo, avšak hned také dodává: „Ale ať se pak ti, kteří jsou pro tuhle operaci, nediví, že druhý den nebudou mít vrátného, chůvu, posluhovačku, pokladní nebo nádeníky. Bez nich by Rio nebylo Riem.“ Odstranit z ulic tohoto velkoměsta zločin je nejspíš nerealizovatelný úkol. Je však možné kriminalitu snížit. Někteří rozhodně navrhují, aby byli obyvatelé favel, kteří mají sklony k zločinu, odděleni tradičním způsobem. Zdí. Během jednoho roku by šlo obehnat zdí všechny chudinské čtvrti, z nichž by pak bylo možné vycházet jen po odpovídající kontrole. Jinde to taky dobře funguje, tak proč to nezkusit i v Jižní Americe? Ti, kteří stojí oběma nohama na zemi, však před časem zavedli novou metodu „pacifikace“, jejímž prostřednictvím získávají favely znovu pod křídla státu. Snaží se, aby se do favel stát vrátil a také v nich zůstal, a to tak, že po vyčištění čtvrtí od drogových dealerů policie území neopustí, ale bude tu neustále přítomna. Přestože zatím nejsou žádné údaje o významném poklesu kriminality, objevila se tu po nějaké době firma na rozvoz plynu a také fotbalové zápasy už se na kabelové televizi sledují legálně. To lze rozhodně považovat za úspěch, a přestože „usmiřovací systém“ funguje zatím jen v několika favelách, chtějí ho rozšířit i do dalších. *

Překlad: Jiří Zeman