Spokojenost i bez květin

Nejlidnatější země světa je ochotna diskutovat o Íránu, o revalvaci měny však nikoliv

Chyběly děti s květinami a studenti s vlajkami. Přistání čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa na základně v americkém Marylandu na začátku minulého týdne bylo neobvyklé. Čínská ambasáda ve Washingtonu totiž upustila od zaběhnuté praxe – když má přijet nějaký čínský politik, je nutné zorganizovat „dobrovolníky“, kteří mají návštěvu patřičně přivítat. Jenže takovéto akce s sebou nesly i riziko, že přitáhnou přívržence v Číně potlačovaného hnutí Fa-lun-kung nebo zástupce tibetské menšiny žijící v exilu. A tak místo toho, aby Chu sbíral po příletu nejméně půl hodiny květiny, si jen během pěti minut potřásl rukou se členy uvítací delegace. Strohé přivítáni bylo v rozporu s tím, o jak důležitou schůzku šlo. Čínský prezident se v USA zastavil během svého turné po Jižní Americe. I když důvodem byla účast na summitu o jaderné bezpečnosti, více prostoru než výstup z konference dostalo v médiích setkání s americkým prezidentem Barackem Obamou. To mělo uvolnit napětí, jež v americko-čínských vztazích panovalo kvůli prodeji amerických zbraní na Tchaj-wan a Obamově schůzce s dalajlamou.

Hádky v politbyru Američané nepovažovali příjezd čínského prezidenta na summit za samozřejmost. Obávali se, že kvůli neshodám se Chu do Washingtonu nevydá. A pokud Číňané na kongres někoho vyšlou, pak půjde o zástupce, jehož postavení nebude odpovídat důležitosti vrcholné schůzky. Tím by Čína dala najevo, že summit přehlíží. Diskuse v politbyru ohledně toho, zda je skutečně nutné, aby čínský prezident do Washingtonu přijel, prý byly bouřlivé. Rozhodně nepanovala shoda. Někteří politici byli proti a poukazovali na to, že se Amerika chová vůči Číně neuctivě. „Skutečnost, že Chu přijel do Washingtonu, neznamená, že by veškeré neshody byly překonány,“ říká Jü Wan-li, profesor z Pekingské univerzity. Rozpory dle něho přetrvávají, ale na druhé straně USA i Čína dobře vědí, že se navzájem potřebují. Krátce poté, co čínská strana schválila státní návštěvu USA, rozšířily se spekulace, že Spojené státy na oplátku odsunou zveřejnění reportu ministerstva financí. To bylo původně naplánováno na 15. dubna a očekávalo se, že na jeho podkladě bude Čína označena za měnového manipulátora. Média ale citovala nejmenované diplomatické zdroje, dle nichž tyto dohady nejsou pravdivé. Zpráva by prý nebyla pozdržena, kdyby ministerstvo neobdrželo ujištění od čínské strany, že v nejbližší době bude oznámena alespoň částečná revalvace jüanu. Je jasné, že až Peking takový krok učiní, bude ho vysvětlovat jako nutné opatření pro přehřívající se domácí ekonomiku, a nikoliv jako ústupek americkému tlaku. Ten navíc přichází v době, kdy se objevuje tolik kritiky na adresu americké hospodářské politiky.
Hlavními tématy rozhovoru mezi Obamou a Chu Ťin-tchaem byla vedle revalvace jüanu připravovaná rezoluce OSN obsahující přísnější sankce vůči Íránu. I když žádná dohoda ve Washingtonu uzavřena nebyla, a ani se nic takového neočekávalo, oba státníci po jednání konstatovali, že šlo o „pozitivní a konstruktivní schůzku“. Prý byli oba spokojeni. Čína přistoupila na to, že zaujme flexibilnější postoj, co se Íránu týče, konkrétní přislib revalvace jüanu zatím Obama nedostal. Chu už poněkolikáté zopakoval, že země bude pokračovat po vlastní cestě.

Revalvace není spása Čínský prezident tvrdí, že případná revalvace musí být „založena na ekonomických a sociálních potřebách země“. Dle jeho názoru rozhodně nepomůže překonat americký schodek ve vzájemném obchodě a ani nezamezí růstu nezaměstnanosti v USA. V tom mu dávají za pravdu i ekonomové. Ti tvrdí, že určitý pohyb jüanu pomůže zlepšit vzájemné vztahy, ale pro ekonomiku nebude spásou. Americké hospodářství totiž sužuje hlavně nízká míra úspor. Z levného čínského dovozu mají Američané prospěch. Když Čína revalvuje měnu, pak mnoho podniků s výrobou náročnou na pracovní sílu a s nízkou přidanou hodnotou, často v rukách zahraničních podnikatelů, začne zemi opouštět a přesune se jinam, například do Vietnamu. Americký obchodní deficit bude přetrvávat a na zaměstnanosti v USA se pohyb jüanu neprojeví.
Ekonom Carl Weinberg z analytické společnosti High Frequency Economics odhaduje, že Čína bude ochotna tolerovat jen omezené zhodnocení kurzu jüanu, ročně tak o tři procenta. To v žádném případě neuspokojí kritiky čínské měnové politiky v americkém Kongresu. Ti tvrdí, že je čínská měna podhodnocena o 25 až 40 procent. Objevují se ale i názory, že ve skutečnosti jde o daleko méně, zhruba o deset procent.
Podhodnocený kurz jüanu není to jediné, co trápí americké, ale i evropské firmy. Ty poukazují na to, že Čína stále zachovává bariéry bránící volnému vstupu na trh. Tamním místním vládám bylo například doporučeno, aby nakupovaly výhradně hi-tech produkty vyrobené v Číně. Zahraniční podnikatelé tvrdí, že jde o protekcionismus. Washington by se měl také snažit o to, aby Peking odstranil překážky ztěžující podnikání zahraničních firem v Číně, jako jsou kvóty a cla. Na druhé straně je ale pravda, že na obchodním deficitu se podílí i americká vláda. Ta totiž není nakloněna některým čínským nákupům v USA. Peking má zájem hlavně o hi-tech produkty, jenže mnoho z nich má vazbu na zbrojní průmysl.

Posun významu Chu Ťin-tchao debatoval s Obamou také o přísnějších sankcích vůči Íránu. Čínská média zaznamenala, že se lehce lišila prohlášení Bílého domu a mluvčího čínské delegace. Jeff Bader, ředitel asijských záležitostí v Národní bezpečnostní radě, po schůzce mezi čínským a americkým prezidentem konstatoval, že Chu souhlasil, aby Čína podpořila novou rezoluci OSN. Čínská strana byla ve svých prohlášeních opatrnější. „Čína a Spojené státy zastávají stejný názor na íránský jaderný program,“ konstatoval Ma Čao-sü, mluvčí čínské delegace. Dále konstatoval, že doufá v pokračování diplomatického dialogu.
Názory čínských ekonomů a profesorů se shodují v tom, že Čína na kompromisní podobu dohody nakonec přistoupí. „Čína v zásadě akceptuje, že nová rezoluce OSN bude obsahovat protiíránské sankce. Jinak bychom přeci nevedli diskuse nad návrhem,“ konstatoval profesor mezinárodních vztahů na Pekingské univerzitě Ču Feng pro hongkongský deník South China Morning Post. „Otázkou ale zůstává, jak rozsáhlé sankce budou zahrnuty v rezoluci. Na to se zaměří vyjednávání,“ dodává Ču. Dle jeho názoru bude dohoda uzavřena do konce května, tedy před tím, než se sejdou zástupci Číny a USA v Pekingu u dalšího kola strategických a ekonomických dialogů.

Zatím jen výměna názorů Dosažení dohody s Čínou nebude jednoduché. Diplomaté obeznámení s dosavadním jednáním v prohlášeních pro čínská média popírají, že by zatím byla Čína spokojena s návrhem rezoluce. Pekingu, pro který je Írán důležitým ekonomickým partnerem především kvůli těžbě ropy, vadí hlavně potenciální omezení investic do íránského energetického sektoru. První kolo diskusí ohledně sankcí, které se uskutečnilo v New Yorku, prý ale bylo jen výměnou názorů. Pozorovatelé oceňují, že se Čína po měsících uvolila zasednout ke stolu a že je ochotna dospět ke kompromisu. Nejen Spojené státy si musejí zvyknout na to, že se již žádná důležitá záležitost nedá rozhodnout, aniž by k jednáni byla přizvána Čína. Navíc Číňané jsou největším věřitelem Spojených států. Časopis Time napsal, že dnes, bohužel, nikdo nemá jasno v tom, zda tak Čína pomáhá USA překonat finanční krizi, nebo zda se řídí strategií – nech svého nepřítele vylézt na střechu a potom odstraň žebřík.