Ruský obchodník se smrtí nejspíše dostane v USA doživotí. Moskva usiluje o jeho návrat do rodné země
Ruský zbrojní baron Viktor But, zadržený v roce 2009 v Thajsku, si vyslechl 2. listopadu 2011 v New Yorku rozhodnutí americké poroty. Ta vynesla v jeho případu jednomyslný verdikt: vinen. Podle jejího názoru se bývalý poručík sovětské armády provinil spiknutím, jehož smyslem mělo být zabíjení amerických občanů, dále pak prý měl v úmyslu napomáhat vraždám vysokých amerických státních úředníků, aktivně se účastnil příprav nezákonného prodeje přenosných střel typu „země–vzduch“ a dalších moderních zbraní zločinné organizaci a prostřednictvím prokázané spolupráce s kolumbijským levicovým hnutím FARC se dopustil i podpory mezinárodního terorismu. Za každý z těchto činů mu americký soud může uložit trest odnětí svobody v trvání nejméně 25 let. Nejpravděpodobnější však bude doživotí, a tak si někdejší sovětský armádní důstojník svého majetku ve výši asi šesti miliard amerických dolarů, nabytého způsobem vskutku zavrženíhodným, zřejmě už nikdy neužije.
Nad sovětský průměr
Viktor But se narodil 13. ledna 1967 v tádžickém Dušanbe. Už na základní škole projevil nevšední jazykové schopnosti a na druhém stupni se učil němčině a esperantu. Dnes plynně hovoří nejméně šesti jazyky. Středoškolské a zároveň vojenské vzdělání i maturitní vysvědčení získal na Kazaňském suvorovském vojenském učilišti. Snahu vyšvihnout se nad sovětský průměr poprvé prokázal po absolutoriu učiliště (1985), kdy se přihlásil ke studiu na slavné moskevské diplomatické akademii MGIMO. Byl to kousek vskutku troufalý, protože v sovětské epoše bylo prakticky vyloučeno, aby si obyčejný vojáček původem odkudsi ze středoasijského zapadákova na takovýto společenský veletoč vůbec mohl troufnout.
Nastupuje tedy základní vojenskou službu (tentokrát v Zakarpatsku), po jejímž skončení studuje ve Vojenském institutu rudého praporu při ministerstvu obrany SSSR. V letech 1989–1991 sloužil jako překladatel na monitorovací stanici u pluku vojenského dopravního letectva v běloruském Vitebsku. V této funkci se zúčastnil řady přepravních operací do Angoly a několika dalších afrických zemí. Několik měsíců uprostřed tohoto období strávil jako tlumočník sovětské vojenské mise v Mozambiku.
Brána k podnikání
V roce 1991 Sovětský svaz i Sovětská armáda končí a poručík But jako čtyřiadvacetiletý začíná – tentokrát už ovšem jako podnikatel, který si otevírá svou první firmu a zpočátku se stává zprostředkovatelem leteckých přeprav. Roku 1992 se stěhuje do Jihoafrické republiky, kde svůj podnik postupně rozšiřuje. Za komickou cenu 40 tisíc amerických dolarů kupuje první tři plně funkční antonovy a pak i další letouny, takže jeho vzdušná flotila se postupně rozrůstá až na padesát letadel různých typů. Počátky se dost podobají podnikání jiných obchodníků země, která je po rozpačité perestrojce a při desetinových cenách energetických surovin, než jsou dnešní, na pokraji naprostého zhroucení. But z domova vozí své tehdy nemnohé majetné krajany do vytouženého ráje v podobě emirátů kolem Arabského zálivu, ale na zpáteční cestě nakládá letadla zbožím všeho druhu, které ve zbědovaném Rusku s významným ziskem prodává. Později přichází na ještě výnosnější zlatou žílu – v rovníkové Africe skupuje po dvou dolarech řezané květiny, které v oblasti Arabského zálivu prodává po stovce dolarů. Jeho společnost, sídlící v emirátu Šardža, však své aktivity velmi rychle rozšiřuje i na zpočátku legální přepravy vojenského materiálu a také dopravu francouzských a belgických mírotvorců působících v různých afrických zemích.
Nejvýnosnější velkoobchod
Uprostřed 90. let se však ve sdělovacích prostředcích objevují první informace, podle nichž se But angažuje i v nelegálních obchodech se zbraněmi pro země a ozbrojená hnutí, které figurují na mezinárodní černé listině a pro něž platí zbrojní embargo. Jeho zákazníky jsou takové země jako Afghánistán, Angola, Togo, Rwanda či Sierra Leone a taková hnutí jako Tálibán, anebo dokonce al-Káida. Právě proto je pro něj půda v zemích Evropy či v USA stále žhavější a on osobně se tam pohybuje velmi opatrně, anebo vůbec ne, a dává přednost Blízkému východu. Belgická vláda totiž začíná v roce 1998 různé jeho podezřelé aktivity šetřit. Na přelomu století padají četná další podezření i na půdě OSN či v americkém státním departmentu. O to zajímavější je, že právě v době, kdy mimo vší pochybnost zásobuje zbraněmi četné teroristické organizace, od roku 2003 jeho letadla poskytují různé služby i při přepravě vojáků a válečného materiálu na bojiště války v Iráku.
Kruh se uzavírá
Pravý zlom nastává v roce 2002 kdy Buta jako první ze západních zemí obviní Belgie – z pašování afrických diamantů a také z praní špinavých peněz. Příslušnou pračkou mělo v předešlých sedmi letech projít na 300 milionů dolarů. Belgie proto po Butovi vyhlašuje mezinárodní pátrání. „Obchodník se smrtí“ začíná mít obavy a ze světa se vrací zpět do Ruska. Odtud pokud možno nevyjíždí a ze všech sil se snaží nepoutat k sobě pozornost. Jeho žena v tomto období tvrdila, že manžel už svůj letecký byznys zastavil. V této době se však But ocitá v hledáčku kdekoho a v roce 2006 prezident USA podepisuje nařízení, na jehož základě byly zmrazeny Butovy americké účty: údajně proto, že jeho činnost ohrožuje záměry americké zahraniční politiky v Demokratické republice Kongo. But je sice zatím stále nedosažitelný, protože se zdržuje ve svém ruském útočišti, ale kruh se přesto stahuje…
V roce 2008 agenti Amerického protidrogového úřadu (DEA) dokázali Buta přesvědčit, že jsou představiteli kolumbijských povstalců z hnutí FARC. Pod záminkou uzavření velkého a velmi výhodného obchodu, v němž by právě on pro kolumbijské partyzány dodal velké množství moderních zbraní, ho vylákali do Bangkoku, kde pořídili velké množství záznamů a důkazů o jeho vině. Ty vedly nejdříve k jeho uvěznění, poté vydání z Thajska do USA a nakonec i k soudu, který (jak již řečeno) vyvrcholí počátkem příštího roku.
Ruský boj o Buta
Velmi zajímavý je oficiální postoj Moskvy k celému případu. Ta nesouhlasila už s jeho vydáním, Butovou extradicí z Thajska do USA. Od počátku navíc zpochybňuje americké vyšetřování jeho případu i soud (ačkoli důkazy jsou nezvratné) a neustále se snaží o jeho osvobození. Nejnověji s podobnou iniciativou přišel zmocněnec ruského ministerstva zahraničí Dolgov, který letos 10. listopadu tlumočil „zásadní stanovisko“ ruské strany k Butovu případu. Tento vysoký diplomat si k sobě povolal představitele amerického velvyslanectví v Moskvě a sdělil jim, že „ruská strana bude všemi zákonnými prostředky – politicko-diplomatickými a právními – usilovat o návrat Viktora Buta do Ruska“. Tato opravdu usilovná snaha ruského státu o osvobození člověka, který je mimo jakoukoli pochybnost nebezpečný zločinec mezinárodního formátu, znovu oživila četná podezření. Už hluboko v 90. letech, kdy tento muž se svým podnikáním teprve začínal, se objevovaly dohady o tom, že But není obyčejný ruský armádní poručíček, ale major, a možná podplukovník KGB. Že je ve skutečnosti tajným dealerem ruské armády a ruského zbrojního průmyslu, který své zemi má pomoci ze snad nejhoršího ekonomického propadu, jaký největší stát světa minimálně za posledních sto let a možná za celou dobu své existence zažil. Podobná tvrzení, stejně jako mnoho dalšího ze záhadné činnosti tohoto „tajemného zloducha“, ovšem patří spíše do říše bondovek…. Ale i kdyby na nich bylo něco pravdy, zřejmě se jen stěží podaří někdy něco takového prokázat. Jedno je však zřejmé: Viktor But je významnou postavou současné války se světovým terorismem, jenž stojí na straně teroristů.
Viktor But – hledaný a nalezený
13. ledna 1967 – narozen v tádžickém Dušanbe
1985 – absolutorium na Kazaňském suvorovském vojenském učilišti; neúspěšný pokus dostat se na moskevskou diplomatickou akademii (MGIMO)
1989–1991 – sloužil jako překladatel na monitorovací stanici u pluku vojenského dopravního letectva v běloruském Vitebsku, první cesty do Afriky
1991 – zakládá první firmu, za 40 tisíc dolarů kupuje tři antonovy, ve velkém začíná přepravovat i lidi nebo květiny
1995 – začíná rozjíždět přepravu zbraní, objevuje se podezření z nelegálních obchodů
2002 – jako první ze západních zemí Buta obviní Belgie, z pašování afrických diamantů a z praní špinavých peněz; ve stejném roce se stahuje do Ruska, a pokud možno nikam nevyjíždí
2006 – prezident USA George Bush podepisuje nařízení, na jehož základě byly zmrazeny Butovy americké účty
2008 – vylákán agenty Amerického protidrogového úřadu (DEA) do Thajska pod záminkou velkého obchodu s kolumbijským partyzánským hnutím FARC; krátce nato zatčen a uvězněn
2009 – vydán do USA
2. listopadu 2011 – jednomyslný výrok „vinen“, vynesený americkou porotou v New Yorku
8. února 2012 – očekává se konečný verdikt newyorského soudu
