Největším nepřítelem komunitního financování v Česku jsou zatím především Češi samotní
Asi nejznámějším případem komunitního financování neboli crowdfundingu v českých zemích je sbírka na obnovu Národního divadla po požáru v roce 1881. Crowdfunding (financování davem, chcete-li) tedy není ničím novým, jen se v posledních letech přesunulo z veřejných kasiček do virtuálního prostředí internetu.
Každý má dnes možnost představit svůj podnikatelský nebo umělecký záměr širokému publiku, požádat o podporu a sledovat, jak se mu otvírá cesta k naplnění jeho snů.
V našich končinách se tak bohužel děje jen ve velmi omezené míře. Tedy alespoň prozatím. Češi Čechům Největším nepřítelem komunitního financování v Česku jsou v prvé řadě Češi samotní.
Ne snad tím, že bychom nebyli ochotní přispět, podpořit dobrou věc, ale spíš tím, že nám často vlastní ego, nebo výchova nedovolí vůbec o podporu požádat. Podle všeho jsme velmi silně sociálně orientovaný, soucitný národ, což je vidět zvláště ve chvílích, kdy propukne nějaká přírodní katastrofa. Ovšem prodat sami sebe, své nápady a vize, to nám stále moc nejde.
Na Západě jsou od dětství vedeni k tomu, aby uměli své názory obhájit. Aby diskutovali, snažili se všem ukázat, co dokážou, ale zároveň byli připraveni na kritiku, která může přijít. Netvrdím, že je to vždy správný přístup, ale zrovna v případě crowdfundingu se takové chování hodí.
U nás se naopak už od základní školy snažíme vymýšlet, proč by něco nemělo jít, proč by to či ono mělo zkrachovat. Stejným způsobem přistupujeme k vlastním invencím a v mnohem větší míře k nápadům ostatních.
Kombinace zkušeností z předrevolučních let, kdy se nesmělo nic a všechno mělo být všech (jen ne naše), a porevolučních let devadesátých, kdy se naopak mohlo skoro vše, v mnohých z nás navíc pravděpodobně vypěstovala opatrnost k novým věcem a řekněme ostražitost před blahobytem druhých. V prvním případě jsme u každé novinky skálopevně přesvědčeni, že se nás někdo snaží obrat o poslední halíř, v tom druhém pak přemýšlíme, jestli náhodou ostatní už nemají dost…
Naštěstí je však vidět, že spousta převážně mladých lidí narozených po revoluci, kteří měli možnost od dětství cestovat a svět je pro ně „globální vesnicí“ se všemi souvisejícími pozitivy i negativy, už má tyto bariéry otupělé a ráda se do podobných komunitních aktivit zapojuje. Ostatně když teď pomohou splnit sen někomu jinému, proč by se to nemělo jindy vrátit jim?
šPATNÉ ZKUšeNOSTi?
Může se komunitní financování vymstít, je opatrnost namístě? Teoreticky ano, prakticky vůbec. Pokud někdo podpoří projekt nebo myšlenku, kterou se nepodaří dotáhnout do konce (peníze přece jen nejsou vše), nemusí být s výsledkem zcela spokojen.
Už se stalo, že výsledný produkt měl mít vlastnosti, jež by odpovídaly spíše rekvizitám z nového pokračování Hvězdných válek. Ve Spojených státech dokonce letos padla první žaloba na firmu, která slíbila vytvořit karetní hru, a po ukončení sbírky o sobě přestala dávat vědět.
Nicméně z těch několika stovek tisíc úspěšně dokončených projektů za miliardy dolarů jsou to skutečně pouze jednotlivé případy. V konečném důsledku právě jen přispěvatelé rozhodují, co podpoří, a co ne. Takže většinou stačí zapojit zdravý rozum. Nicméně na crowdfundingových serverech spíš narazíte na až dojemně upřímné pokusy. Za všechny je možné zmínit třeba muže, který si ulomil zub a vtipným způsobem žádal o peníze na jeho opravu. Nebo z poslední doby pokus vtipálka o získání peněz na přípravu bramborového salátu (mimochodem, pár dní před koncem má projekt podporu téměř 6500 lidí a vybráno bezmála 52 tisíc dolarů, takže Zack – tak se onen vtipálek jmenuje – bude mít pravděpodobně hodně práce se škrábáním brambor…). PROČ ANO?
S přihlédnutím ke všem aspektům komunitního financování jsem stále pevně přesvědčen, že crowdfunding má jasné opodstatnění a své místo v mnoha různých odvětvích.
Neoddiskutovatelnou výhodu má pro charitativní účely – video s ukázkou práce neziskové organizace vydá za tisíc slov a jedno nicneříkající číslo účtu. Stejně tak u získávání prostředků pro nové nápady – ať už se jedná o umělecké dílo, nebo nový produkt.
Pokud jste přesvědčeni, že máte skvělý nápad, ale chybějí vám finance, není nic jednoduššího než oslovit lidi, kteří vás jako ve starém Římě buď podpoří, nebo virtuálně nechají roztrhat lvy. V neposlední řadě je to i skvělý marketingový prostředek – někdo si třeba může přát jen nový šicí stroj, aby mohl začít tvořit, jiný bude rád, když mu přispějete na projektor, abyste společně mohli sledovat třeba mistrovství světa v cvrnkání kuliček…
Možnosti jsou takřka neomezené, tak proč je nevyužít? Vždyť spolu na to máme. ?
Crowdfunding není ničím novým, jen se v posledních letech přesunul z veřejných kasiček do virtuálního prostředí internetu. Podle všeho jsme velmi silně sociálně orientovaný, soucitný národ… Ovšem prodat sami sebe, své nápady a vize, to nám stále moc nejde.
O autorovi| zakladatel Poispijmi.cz
