PRO:
Mojí základní a standardní úvodní otázkou ve většině situací je: Proč ne? Jako v mnoha jiných případech i v tomto neshledávám žádný rozumný a zejména zásadní důvod, proč odmítnout doručování prostřednictvím datových schránek. To, že se písemná forma komunikace bude ne-li zcela, pak ve zdrcující většině odbývat elektronicky, je nesporné. Z toho není úniku. Datové schránky jsou prostě jen jednou z možností.
Již nějakou dobu se zúčastňuji různých konferencí na téma datové schránky, a zatím jsem nezaznamenal skutečně zásadní problém, který by svědčil o systémové chybě, a tedy nevhodnosti datových schránek. Zejména když ve vztahu k orgánům veřejné moci je doručování bezplatné, což je oproti poplatku za doporučenou zásilku a jejich počtu v případě naší kanceláře určitý rozdíl. Z téhož důvodu jsme podstatnou část pošty již nyní odesílali elektronicky se zaručeným podpisem.
Jako jediný problém vnímám pouze to, že běžnou poštu zasílanou do naší advokátní kanceláře bylo možné již dopředu dislokovat na jednotlivá pracoviště naší kanceláře prostým uvedením adresy tohoto pracoviště na podání soudu nebo jinému orgánu. Ten již pak svoji písemnost musel zasílat na takto uvedenou adresu, což zjednodušovalo vnitřní rozdělování pošty. V případě datové schránky bude vše doručováno na jedno místo, a riziko chybné interní distribuce je tedy přenášeno na mne. V tom si stát do jisté míry usnadňuje svoji roli, takže doufám, že do budoucna bude povoleno více adres jednoho subjektu.
Naproti tomu je ale zřejmé, že jinak je doručování do datové schránky zjednodušením běžné poštovní agendy, jednodušší je i vnitřní manipulace s touto poštou, která ostatně již nyní byla v mnoha případech převáděna do elektronické podoby. Po prvních chybách v doručování, kdy byly rozsudky omylem doručovány někomu jinému než zmocněnému advokátovi, ale soudy je vedly jako doručené, takže vyznačovaly právní moci, a v některých případech dokonce došlo až na exekuce, jsou adresy advokátů upraveny tak, že by k tomuto pochybení už nemělo dojít.
Přechod na datové schránky znamená nutnost přizpůsobit tomu celou přejímku pošty a instalovat elektronickou podatelnu, což není jednoduché a něco to stojí. Ale jak bylo řečeno v úvodu, nějaké formě elektronizace stejně není možné uniknout.
Tomáš Sokol
PROTI:
Stejně jako moji ostatní kolegové advokáti, i já již brzy vstoupím do „říše“ Informačního systému datových schránek. Ukládá mi to zákon. Já jej samozřejmě budu respektovat. Mezi mým respektem k zákonu a samotným používáním datových schránek ovšem stojí několik ALE.
V první řadě je o celém procesu zapojení advokátů do tohoto informačního systému zoufale málo informací. Přestože se Česká advokátní komora snaží o realizaci několika seminářů na toto téma, je to stále málo. Semináře jsou plné a jiné varianty, jak se dozvědět něco konkrétního o práci s datovými schránkami, marně hledám. Jako spousta jiných či obdobných témat i datové schránky, jejich používání, ovládání, pravidla, způsoby doručení atd. mohou mít různé výkladové problémy. Bohužel ani tuto osvětu směrem k nám, povinně zapojeným, nenacházím. Neměla by toto být práce a odpovědnost primárně správce systému?
Nejsem žádný expert na informační systémy, ale dokážu si i jako laik představit, že zřízení datové schránky není posledním a jediným úkonem, který budu muset v rámci své vlastní „elektronizace“ vyřešit. Všichni už v nějakém „svém“ systému nyní pracujeme. Jak s našimi systémy budou datové schránky komunikovat, jak dojde k jejich propojení? Bude to znamenat výkonnější počítač? Nebo rychlejší připojení? Nebo snad budu nucena změnit svůj nynější systém za jiný? Spousta otázek, na které nemám odpovědi.
Existence datových schránek s sebou nese i další problémy. Každý zřejmě zaznamenal chyby, které se staly v souvislosti s nesprávným doručením. Ostatně sama advokátní komora několik takových oznámení eviduje. Nikdo asi nepochybuje, že takové omyly se mohou stát pro naše klienty fatální, a to jak v listinné podobě doručovací adresou, tak i v elektronické podobě adresací datové schránky. Proto bych velmi apelovala na všechny orgány veřejné moci, které s námi advokáty prostřednictvím datových schránek komunikují nebo budou komunikovat. Je pouze na nich, zda se budou tyto zbytečné chyby opakovat.
Věřím, že informační systém datových schránek je sám o sobě dobrou a správnou cestou. Byl nám však nařízen, což považuji za jednu z hlavních negativ celého projektu, protože upřednostňuji svobodu volby – byť by měla být jen v rozhodnutí, zda chci chodit na poštu nebo si sednout k počítači.
V mém posledním ALE se tedy budu opakovat. Ráda začnu datové schránky používat, ale dostanu k té povinnosti i dostatečné informace a školení, jak je mám používat?
Lada Kosárová