Zakladatel značek North Face a Esprit ukončil tragicky život v Patagonii, jejíž divoké přírodě věnoval 25 let a 350 milionů dolarů
Jeden z nejúspěšnějších textilních magnátů v dějinách Douglas Tompkins (20. března 1943 – 8. prosince 2015) udělal na samém počátku informačního věku čelem vzad – proklel internet, satelity i mobily, magnáty ze Silicon Valley nazval „technologickými fetišisty“, přestoupil na víru jménem „hlubinná ekologie“, nakoupil dva miliony akrů divoké země v Patagonii, vyhnal z ní developery i farmáře, vybudoval na ní soukromé parky a postupně ji předal zpět vládám Chile a Argentiny.
Během každoročního přejezdu jezera General Carrera v Andách s přáteli se minulý týden převrhl na kajaku ve vysokých vlnách a po několika desítkách minut strávených ve vodě o teplotě čtyři stupně Celsia zemřel na podchlazení. „Skutečnost, že ho vlastně spolkla voda v divoké přírodě, je šokující,“ řekla jeho dcera Summer. Stejně jako její sestra Quincey nezdědila po otci ani dolar, protože veškeré jeho jmění skončilo v konzervačním fondu na výkup pozemků. „Žijí ve světě blahobytu, to stačí,“ vysvětlil Tompkins před pár měsíci své rozhodnutí.
TVÁŘ SEVERU
Po vyloučení ze střední školy v 17 letech se mladý Tompkins již nenamáhal s dokončením studia, našel si práci v horských střediscích Skalistých hor a Alp, než se vydal na první expedici do jihoamerických And. Ve 20 letech jej na stopu vzala do vozu mladá dáma jménem Susie, s níž záhy v San Francisku založil značku North Face. Vyráběla kvalitní spacáky, horolezecké náčiní a mimo jiné i první stany bez podpěrných tyčí uprostřed, což záhy okopíroval celý svět. North Face koncem 60. let vzkvétal, ale Tompkins svůj podíl přesto prodal, aby mohl financovat filmový štáb pro svou další expedici do And.
Po návratu začal prodávat dámské šaty pod názvem Plain Jane, z čehož se v průběhu 70. let stala ještě mnohem úspěšnější značka Esprit. Podnik produkující první outdoorový lifestyle na světě měl na přelomu 80. a 90. let obrat okolo miliardy dolarů ročně, když Tompkins zase jednou práskl do bot. „Už jsem nechtěl zahlcovat planetu něčím, co lidé nepotřebují k životu,“ řekl svému životopisci. Za své podíly v pobočkách po 60 zemích světa nakoupil pozemky v Jižní Americe.
HLUBINNÝ EKOLOG
Zde mu dodnes nemohou přijít na jméno nejen developeři, ale také chovatelé lososů a energetici, kteří v přímořských oblastech na jihu Chile plánovali postavit vodní elektrárny. „Kdybych koupil území velké jako Florida a zakázal na něm stavět, asi by se vám to taky nelíbilo,“ interpeloval v USA před deseti lety chilský konzervativní senátor Antonio Horvath. To samé se opakovalo v Argentině. Oběma zemím se však stovky tisíc akrů v Patagonii a okolí, dočasně přeměněné na soukromé ochranné zóny, v následujících letech vrátily jako národní parky. Nakonec to ocenil i chilský exprezident Sebastián Pinera, jenž sám nakoupil několik akrů a věnoval je Tompkinsovu konzervačnímu fondu.
Tompkins se v závěru života dočkal ocenění, jeho nesmiřitelný postoj vůči civilizaci se však stále prohluboval. „Musíme se zbavit veškerého svého harampádí, jinak nepřestaneme planetu plundrovat. Bohužel to pochopilo jen pár inteligentních lidí, takže je na mně, abych se ujal vedení. A vůdci musejí umět jít proti proudu,“ vysvětlil týdeníku Zeit.
O autorovi| LUBO HEGER, heger@mf.cz
