Nový prezident Tchaj-wanu se chce zaměřit na čínské podnikatele a turisty
Ještě nebyl inaugurován, přesto ho na konci dubna americký časopis Time zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí na světě. V březnu zvolený tchajwanský prezident Ma Jing-ťiou, jenž byl do funkce uveden minulé úterý, je dle názoru magazínu jedním z mála politiků, kteří mají příležitost ovlivnit osud nejen vlastního národa, ale také celého regionu. Jedním z důvodů, proč se Ma, kandidát Kuomintangu, dostal na žebříček vyvolených, jsou naděje, že se mu podaří překonat šedesát let trvající rozepře s Čínou a odstranit tak poslední stopy studené války v Asii. Již v předvolebních diskusích naznačil, že spíše než na politiku, kde panuje mezi Čínou a Tchaj-wanem více rozdílných názorů, se chce soustředit na ekonomiku. I přesto to ale nebude mít Ma jednoduché. Političtí analytici očekávají, že i v případě získání důvěry Pekingu nelze očekávat větší výsledky dříve než za dva roky.
Právník Ma Jing-ťiou (57), který získal doktorát na Harvardu, sliboval již před volbami, že na rozdíl od svého předchůdce Čchen Šuej-piena zvoleného za Demokratickou pokrokovou stranu, nebude pokračovat v konfrontační rétorice o nezávislosti Tchaj-wanu, která po osm let iritovala Peking a vedla i ke zhoršení vztahů ostrova se Spojenými státy. Ma konstatoval, že bude usilovat o zlepšení ekonomických vztahů s Čínou. Odmítl ale, že by se podílel na přípravě plánů na sjednocení s ČLR. V rozhovoru pro agenturu AP uvedl: „Je krajně nepravděpodobné, že by jednání o unifikaci mohla probíhat během našeho života.“ Odmítá též, že by Tchaj-wan souhlasil s podobným statusem, jaký má Hongkong, který se v roce 1997 vrátil z britské správy pod čínskou. „To, co je podstatné, není suverenita, ale základní hodnoty a způsob života. Doufáme, že Čína bude pokračovat směrem ke svobodě, demokracii a prosperitě pro všechny lidi,“ konstatoval Ma.
DIPLOMATICKÝ BOJ
Nový tchajwanský prezident vybídl Peking, aby se usmířil s Tchaj-wanem na mezinárodní scéně. A Ma nepoužil jen prázdnou frázi. Poukazuje na soupeření Číny a Tchaj-wanu při navazování diplomatických vztahů. V konkurenčním boji, který je náročný na finance, vítězí jednoznačně Čína. Tchaj-wan má diplomatické vztahy s 23 státy, většinou malými a rozvojovými zeměmi v Latinské Americe, Africe a jižním Pacifiku. Čína má ambasády ve 171 zemích včetně hlavních světových mocností. Ty uznávají princip jedné Číny a Tchaj-wan považují za její součást.
Počet zahraničních ambasád na Tchaj-wanu se začal snižovat po roce 1979, kdy ho v Organizaci spojených národů vystřídala Čína. Vlády jednotlivých států zahájily stěhování svých zastoupení do Pekingu. „S ohledem na naše společné čínské dědictví, by se lidé na obou stranách měli snažit přispět mezinárodní komunitě, aniž by se zapojovali do začarovaného konkurenčního boje a aniž by plýtvali zdroji,“ citovala prezidenta Ma agentura AP. Ma tím poukázal na skandál, který vypuknul těsně před skončením vlády kabinetu odstupujícího prezidenta. Ve státním rozpočtu totiž chybí třicet milionů dolarů. Někteří členové bývalé vlády jsou spojováni s tím, že peníze použili na to, aby přesvědčili vedení Papuy-Nové Guineje k navázání diplomatických vztahů s Tchaj-wanem.
DRAHÁ ARMÁDA
Kromě Číny si po výměně prezidenta vydechnou také Spojené státy. Ty jsou pro Tchaj-wan stále nejdůležitějším zahraničním partnerem a také jeho hlavním dodavatelem zbraní. Přestože Washington své diplomatické zastoupení přesunul před 29 lety z Tchaj-peje do Pekingu. Bývalý prezident Čchen Šuej-pien z Demokratické pokrokové strany, která podporuje politiku nezávislosti, frustroval Bushův kabinet a zvyšoval obavy z možné srážky Tchaj-wanu s Čínou.
Napjaté vztahy se silným sousedem jsou důvodem, proč Tchaj-wan vydává značné sumy peněz na zbrojení. Přestože se mezi léty 2001 až 2006 podařilo snížit armádní rozpočet o čtvrtinu, v nákupech zbraní pokračuje. Navíc kabinet bývalého prezidenta Čchena nedávno zvýšil výdaje na armádu na necelá tři procenta HDP. Suma by se měla pohybovat kolem 10,5 miliardy USD. Nově zvolený prezident Ma konstatoval, že bude na nákupy zbraní vydávat podobnou částku. Oficiální statistiky uvádějí, že v letech 1998 až 2005 si Tchaj-wan pořídil zbraně za téměř čtrnáct miliard dolarů, což ho řadí mezi největší kupce zbraní mezi rozvojovými zeměmi. Nejvíce obchodů, za zhruba deset miliard dolarů, proběhlo mezi Tchaj-wanem a Spojenými státy. Mezi dalšími zeměmi, které zbraně Tchaj-wanu prodaly, figurují Kanada, Francie, Německo, Izrael a Nizozemsko. Tyto státy ale poté, co zjistily, že by další transakce mohly zkomplikovat jejich vzájemný obchod s Čínou, od dalších prodejů upustily. Například Francie oficiálně ukončila dodávky zbraní na Tchaj-wan, protože v roce 1992 Čína uzavřela francouzský konzulát v Kantonu.
V polovině minulého roku tchajwanský parlament schválil nákup vojenského materiálu za dalších 190 milionů dolarů. Tento plán již odsouhlasily USA, neboť to považovaly za splnění slibu zajistit Tchaj-wanu zbraně obranného charakteru. Obchod ale nakonec nebyl uzavřen. Podpis smlouvy totiž zablokoval Kuomintang, který byl loni ještě v opozici. Argumentoval vysokými cenami a jinými tuzemskými prioritami.
Tchajwanské výdaje na armádu jsou jen zlomkem čínských. V letošním roce by se měl vojenský rozpočet Číny vyšplhat na 59 miliard dolarů, což je o osmnáct procent více než loni. Letošek je tak již dvacátým rokem v řadě, co se náklady na armádu zvyšují dvojciferným tempem. Navíc zůstává otázkou, zda ve skutečnosti není suma na zbrojení v Číně ještě mnohem vyšší. Například Washington číslům o výši vojenského rozpočtu, která zveřejňuje čínská vláda, příliš nevěří. Pentagon nedávno ve své zprávě pro Kongres uvedl, že Čína loni vydala na zbrojení mezi 97 až 139 miliardami dolarů, oficiální rozpočet byl však jen 45 miliard. Jednou z vojenských priorit Číny je zabránění odtržení Tchaj-wanu a vyhlášení nezávislosti. Podle zprávy Pentagonu mířilo k ostrovu ke konci roku 2006 devět set raket středního doletu, koncem loňského roku to však bylo až 1070 balistických střel.
VÍCE PODNIKATELŮ I TURISTŮ
Tchajwanský prezident Ma Jing-ťiou se hodlá při jednáních s Čínou zaměřit hlavně na ekonomickou spolupráci. Tchaj-wan chce dohodnout přímé letecké spojení, podpořit rozvoj turistického ruchu, usnadnit pohyb kapitálu a umožnit sociální a vzdělávací výměny. Tchajwanským podnikatelům též prezident přislíbil, že sníží bariéry pro investice v Číně, jejichž suma již přesáhla hranici 100 miliard dolarů. Oficiální statistiky uvádějí, že v současné době žijí v Číně asi čtyři procenta z 23milionové tchajwanské populace. Ma prohlásil, že sblížení Tchaj-wanu s Čínou je jedinou cestou, jak podpořit ekonomický boom ostrova. Ten v posledních letech zaostává za rivaly, jako je Singapur nebo Hongkong, též považovanými za asijské tygry.
Není vyloučeno, že v budoucnu se dočkáme vytvoření společného trhu mezi Čínou a Tchaj-wanem. V rozhovoru pro časopis Forbes Ma uvedl, že na Tchaj-wanu jsou vítáni podnikatelé z Číny, kteří tam mají zájem investovat. Netýká se to prý ale spekulantů. „Pokud jen někam vloží peníze aby vydělali a potom zase odejdou, tím Tchaj-wanu nepomůžou,“ konstatoval Ma. Doufá, dodal v rozhovoru, že čínští podnikatelé budou mít zájem zapojit se do infrastrukturních projektů, které v nejbližší době vláda vyhlásí.
Kromě čínských podnikatelů mají pomoci tchajwanské ekonomice také čínští turisté. Těm už vděčí za svou prosperitu Hongkong. V polovině roku 2003 uvolnila pekingská vláda nejprve pro obyvatele provincie Kuang-tung a později i dalších oblastí Číny podmínky pro návštěvy Hongkongu. Příliv turistů na sebe nenechal dlouho čekat. Do Hongkongu každý měsíc směřuje více než milion Číňanů. Dnes může Tchaj-wan denně navštívit tisícovka turistů z Číny. Ma by chtěl jejich počet ztrojnásobit. V posledních dvou letech Tchaj-wan navštívilo 300 tisíc Číňanů. Kuomintang doufá, že uvolnění turistických limitů vytvoří zhruba 40 tisíc pracovních míst a vygeneruje roční tržby kolem dvou miliard dolarů.
Paradoxem je, že navzdory diplomatickým neshodám probíhá aktivní obchodní výměna mezi Čínou a Tchaj-wanem. K ekonomickému sblížení pomohl vstup do Světové obchodní organizace v roce 2001. Jen o měsíc později než Čína se stal členem WTO i Tchaj-wan, a to pod jménem Chinese Taipei. Obě strany se dohodly na odstranění tarifů, snížení investičních restrikcí, přímém obchodu a podmínkách cestovního ruchu. V roce 2006 dosáhl vzájemný obchod 115 miliard dolarů, přitom v roce 1991 to bylo pouhých osm miliard dolarů. V roce 2005 již z Tchaj-wanu do Číny směřovala více než polovina z celkové sumy zahraničních investic a Tchaj-wan se zařadil mezi desítku top zahraničních investorů v Číně. Ta je pro Tchaj-wan největším odběratelem jeho zboží a druhou nejvýznamnější destinací, odkud produkty dováží.
LÁSKA A NENÁVIST PEKINGU
Proklamace prezidenta Ma Jing-Ťioua o budoucím zlepšování vztahů s Pekingem uspokojily, dle pozorovatelů, čínskou vládu jen částečně. Politický analytik Jen Čen-šen, který pracuje na tchajpejském Institute for International Relations se domnívá, že inaugurační řeč prezidenta Ma, kterou přednesl minulé úterý, mohla Čínu spíše rozzlobit, protože vyloučil brzká jednání o unifikaci. „Peking nebude příliš potěšen,“ konstatoval Jen. „Ale bude tuto situaci akceptovat, protože Ma nepřekročil hranici nezávislosti,“ dodal.
Někteří analytici jsou skeptičtí také k možnosti rychlého ekonomického sblížení s Čínou. Dokonce i když bude Ma pokračovat v jednáních a podaří se mu získat důvěru Pekingu, výrazných úspěchů se mu zřejmě nepodaří dosáhnout v prvních dvou letech působení ve funkci. Potvrzují se tak slova Jen Čen-šena, který tvrdí, že Čína má k prezidentu Ma Jing-Ťiou vztah postavený na lásce a nenávisti. „Když jsem byl loni v listopadu v Číně, Číňané Ma Jing-Ťioua hodně kritizovali. Potom mě ale poprosili, abych ho volil,“ konstatoval analytik Jen.
Box:
Tung Čen-jüan
Doufám, že se z Tchaj-wanu nestane druhý Hongkong
Pro čínské podnikatele jsme zatím otevřeli realitní trh, říká odstupující náměstek ministra
Existují dvě okolnosti, za jakých můžeme vyjednávat s Čínou. První podmínkou je mír, druhou je to, že nebudou podniknuty žádné kroky ke sjednocení s Čínou, říká v rozhovoru s týdeníkem EURO Tung Čen-jüan, donedávna náměstek ministra vládní Rady pro záležitosti pevninské Číny. Tung byl ve funkci v době, kdy vládla Demokratická pokroková strana. „Snad v takto stanoveném rámci dosáhneme ekonomických, kulturních a sociálních změn. Domníváme se, že autoritářský režim v Číně je hlavní překážkou ve zlepšení vztahů mezi Tchaj-wanem a Čínou. Tamní vláda nerespektuje demokracii na Tchaj-wanu. Nerespektují názory lidí na Tchaj-wanu. Doufáme ale, že se ve střednědobém časovém horizontu podaří tyto bariéry překročit,“ říká Tung.
EURO: To ale může trvat roky. TUNG: Ano, to může trvat třicet i padesát let. Vyžaduje to hodně trpělivosti.
EURO: Co považujete ze strany Číny za hlavní nebezpečí pro Tchaj-wan? TUNG: Čína stále stupňuje výdaje na armádu. Tím zvyšuje tlak na Tchaj-wan. V posledních dvaceti letech roste rozpočet na armádu dvojciferným tempem. Letos se má zvýšit, podobně jako loni, o více než sedmnáct procent. Stále zkoušejí nové rakety. Dnes je již více než 1300 raket středního doletu namířeno na Tchaj-wan. V roce 1993 byl armádní rozpočet Tchaj-wanu vyšší než čínský. Dnes jsou ale čínské výdaje více než pětinásobkem tchajwanských. Čína stále nakupuje další zbraně ze zahraničí, včetně moderních ponorek. Ty by samozřejmě mohly ohrozit průliv mezi Tchaj-wanem a Čínou.
EURO: Představuje přezbrojování skutečnou hrozbu nebo spíše psychologickým nátlakem? TUNG: Samozřejmě že to znamená nestabilitu pro celý region. Myslím, že se Čína stala třetí zemí na světě co do objemu výdajů na armádu. V Asii je dvojkou hned po Japonsku. Vojenská síla ale není jediným způsobem, jak se Čína snaží Tchaj-wan zastrašit.
EURO: Jaké jsou dle vašeho názoru další metody? TUNG: Čína se snaží blokovat Tchaj-wan diplomaticky. Za posledních osm let, kdy byla u moci DPP, se Peking postaral o to, že se snížil počet diplomatických zastoupení Tchaj-wanu o devět zemí. To je velký problém. My tvrdíme, že státy mohou mít diplomatický vztah jak s Čínou, tak s Tchaj-wanem. Pro Čínu to ale nepřipadá v úvahu. Řídí se heslem, že pokud má země diplomatické vztahy s Čínou, pak je nemůže mít s Tchaj-wanem a naopak. Tchaj-wan není členem OSN, protože Čína tvrdí, že nejsme samostatnou zemí. Čína se snaží získat hlasy podporující sjednocení Tchaj-wanu spoluprací s místními skupinami.
EURO: Jaké skupiny to jsou? TUNG: Patří mezi ně určité podnikatelské kruhy a také politické. Včetně současné vládní strany Kuomintang.
EURO: Přestože má Tchaj-wan s Čínou hodně politických neshod, v ekonomické oblasti se spolupráci podařilo navázat. TUNG: To je pravda. Ale Tchaj-wan nemá s Čínou žádnou oficiální smlouvu týkající se ekonomické spolupráce. Skutečně není žádná dohoda o tom, jak by měla spolupráce vypadat, jaké by měly být podmínky. V současné době je Čína naším největším obchodním partnerem. Více než čtyřicet procent našeho exportu směřuje do Číny, včetně Hongkongu. Do Číny proudí více než 56 procent z celkového objemu našich zahraničních investic. Statistiky tedy dokazují, že máme čilé obchodní styky. Doufáme, že se v budoucnu podaří podepsat smlouvu o hospodářské spolupráci. A podpořit ještě vzájemný obchod.
EURO: Je dnes umožněno Číňanům podnikat na Tchaj-wanu? TUNG: S Čínou máme skutečně nestandardní vztahy. Nepůsobí zde žádné čínské kanceláře podobné ambasádám, které by mohly pečovat o své podnikatele. Zkoušeli jsme o tom jednat s Čínou, zatím bez výsledku. Prvním sektorem, který jsme pro čínské podnikatele otevřeli, jsou reality. Doposud jsme ale dostali jen devět vyplněných dotazníků, čtyři žádosti o povolení a pouze v jednom případě byl projekt dokončen. Důvod je jasný. Čínská vláda nechce, aby čínští podnikatelé investovali na Tchaj-wanu. I přesto chceme možnosti podnikání rozšiřovat. Dalším sektorem, který zpřístupníme Číňanům, bude průmysl, následovat bude finanční sektor. Doposud je ale otevřen jen nemovitostní trh.
EURO: Není pro Tchaj-wan příliš riskantní, pokud se bude při jednáních s Čínou řídit jen ekonomickými otázkami? TUNG: Podnikatelé mají své vlastní zájmy a nemůžeme tomu zabránit. Našim cílem je tento proces řídit a snižovat riziko. Je to ale velmi složité.
EURO: Nestane se z Tchaj-wanu druhý Hongkong? TUNG: Doufám, že se tak nestane. Bude to ale hodně záležet na současné vládní straně Kuomintang.
Tabulka:
Kdo má ambasádu na Tchaj-wanu
Burkina Faso
Gambie
Svatý Tomáš a Princův ostrov
Svazijsko
Vatikán
Kiribati
Marshallovy ostrovy
Nauru
Palau
Šalamounovy ostrovy
Tuvalu
Belize
Dominikánská republika
Salvador
Haiti
Honduras
Nikaragua
Panam
Paraguay
Svatý Kryštof a Nevis
Svatá Lucie
Svatý Vincent a Grenadiny
SOUVISLOSTI V současné době je Čína největším obchodním partnerem Tchaj-wanu. Více než 40 procent tchajwanského exportu směřuje do Číny, včetně Hongkongu. Do Číny proudí více než 56 procent z celkového objemu tchajwanských zahraničních investic. V roce 2006 dosáhl vzájemný obchod 115 miliard dolarů (v roce 1991 to bylo pouhých osm miliard dolarů). Tchaj-wan přitom nemá s Čínou žádnou oficiální smlouvu týkající se ekonomické spolupráce.
SITUACE
- Oficiální statistiky uvádějí, že v letech 1998 až 2005 si Tchaj-wan pořídil zbraně za téměř čtrnáct miliard dolarů
- Podle Pentagonu Čína loni vydala na zbrojení mezi 97 až 139 miliardami dolarů, oficiální rozpočet byl však jen 45 miliard