Znalosti a globální síť kontaktů za 70 000 dolarů
Možná i vzhledem k neblaze proslulému Viktoru Koženému a jeho privatizačním fondům vnímá většina Čechů jako nejslavnější americkou univerzitu Harvard, přestože český „privatizační pirát“ s ní nemá nic společného. V Praze působí klub absolventů této prestižní školy a příští měsíc chce spustit informační kampaň na podporu zájemců o studium. Manažerka Harvard klubu Praha Jasena Goldsmithová tvrdí, že Češi, kteří v devadesátých letech studovali na Harvardské univerzitě, jsou velmi úspěšní, ale je jich zatím příliš málo. „Mnozí absolventi českých univerzit by sice o postgraduální studium v Americe měli zájem, ale bojí se, že například nezvládnou zařídit jeho financování. Konkrétně v případě Harvard Law School a Harvard Business School se ale toho není třeba obávat, protože Citibank nabízí program půjček právě pro studium na těchto fakultách,“ říká Jasena Goldsmithová.
Globální síť kontaktů.
Vladimíra Josefiová a Jana Hrstková patří mezi několik Čechů, kteří vyhlášenou americkou univerzitu absolvovali. „Studium na Harvardu je fantastickou příležitostí z řady důvodů. Máte přístup do úžasně vybavené knihovny, a to i po promoci zdarma po celý život, a také k úžasným profesorům, kteří jsou v daných oborech světovými špičkami. Komunikace s nimi je opravdovým zážitkem, interakce mezi profesorem a studenty je mnohem intenzivnější než v České republice. Přednášejí formou sokratovské metody, kdy profesor klade studentům otázky, a ti mu odpovídají. Tato metoda se mi tak zalíbila, že ji nyní jako externí vyučující na Právnické fakultě také používám,“ říká Jana Hrstková, která získala titul LLM na Harvard Law School.
Její kolegyně, absolventka programu MBA na Harvard Business School, Vladimíra Josefiová uvádí: „Z té školy mám nyní dobré přátele po celém světě. A také jsem se tam naučila jisté pokoře, jak se mají chovat úspěšní lidé. Seděla jsem ve školní lavici vedle Rockefelera, další spolužačkou byla sestra majitele společnosti Discover. Uvědomíte si, že ti lidé jsou úplně normální a úplně normálně se chovají, vůbec ne jako většina těch pseudovelkopodnikatelů v České republice.“
Jana Hrstková podtrhla význam ve škole získaných známostí: „V případě řešení nějakých právních otázek, které mají stále více nadnárodní charakter, se mohu snadno obrátit na bývalé spolužáky rozeseté po celém světě. Ta síť kontaktů je moc cenná.“
Jak mezi elitu.
Pro mnoho mladých lidí bude základní otázka, evokovaná vyprávěním obou absolventek, jednoznačná. Jak se tam dostat?
Nejprve musíte uspět v rámci přijímacího procesu, který probíhá výhradně korespondenční formou, a potom si zajistit finanční prostředky. „Přijímací proces je časově velmi náročný. Kromě esejů na základě zadání si musíte připravit řadu doporučujících dopisů, zdůvodnit, proč chcete studovat v USA, ukázat, co a jak jste již studovali a dělali dříve. Musíte se umět nabídnout tak, aby o vás byl za oceánem zájem. Většina amerických univerzit také vyžaduje, abyste se prokázali absolvováním speciálních jazykových a odborných zkoušek,“ konstatuje Hrstková.
I Josefiová zdůrazňuje nutnost umět prodat v esejích sama sebe jako skutečně zajímavou individualitu, která již něco dokázala.
Půjčka od Citibank je vítanou možností financování studia, ta však dříve neexistovala. „Po přijetí na Harvard jsem napsala více než padesáti nadacím po celém světě žádost o finanční podporu. Jedna česká nadace si mě poté pozvala na pohovor a její lidé mi vyrazili mi dech. Ihned řekli, že mně sice žádné peníze nedají, ale že doufají, že až tu školu vystuduji, tak že jim budu přispívat. Nepodařilo se mi získat peníze ani od zahraničních nadací, takže jsem si nakonec celé studium platila sama. Rodinný přítel, žijící v USA, se zaručil svým majetkem za úvěr, který mi poskytla tamní banka. Splácet jsem začala až po škole. Celkové náklady na studium byly zhruba sedmdesát tisíc dolarů. Není to tedy rozhodně levná záležitost, ale mně se nakonec podařilo získat od firem, kam jsem jako absolventka Harvardu nastoupila, významnou finanční podporu na splacení toho úvěru,“ tvrdí Vladimíra Josefiová.
Jana Hrstková vyhrála konkurs pořádaný Fulbrightovou komisí, takže financování měla zajištěné snáze. Přímo od univerzity dostala stipendium, které krylo školné, a od Fulbrighta stipendium na životní náklady v Americe.
Aktuální informace o možnostech studia na Harvardské univerzitě bude druhé velikonoční pondělí poskytovat Harvard klub Praha ve spolupráci s Fulbrightovou komisí v Městské knihovně v Praze.
Popisky k foto:
Jasena Goldsmithová říká: „Harvard klub Praha vznikl jako občanské sdružení v roce 1993, kdy se objevila potřeba spojovat v Praze bývalé absolventy Harvardské univerzity, dát jim společný prostor, kde se mohou potkávat. Nyní každý měsíc pořádáme jedno setkání, kam je kromě členů vždy pozvána významná osobnost, která přednáší o svém oboru. V únoru to byl profesor molekulární genetiky Václav Pačes, v březnu přijde předseda Senátu Petr Pithart.“
Jana Hrstková absolvovala v roce 1994 Právnickou fakultu UK a již za studií pracovala jako asistentka pro americkou advokátní kancelář Hogan & Hartson. Poté vystudovala Harvard Law School a profilovala se jako expert na právní aspekty internetu. Dnes pracuje ve společnosti Odien, kde má na starosti plán na založení fondu pro restrukturalizaci ve střední a východní Evropě. Vladimíra Josefiová vystudovala VŠE v Praze, po škole v roce 1991 nastoupila do odboru poradců ministerstva privatizace a posléze se stala jeho ředitelkou. Od podzimu 1993 zahájila studia na Harvard Business School. Po získání titulu MBA zůstala v USA u společnosti Pepsi Cola International jako plánovač projektů pro střední a východní Evropu a časem se s touto společností vrátila přes Budapešť do Prahy. Dnes je konzultantkou ve společnosti McKinsey a majitelkou pražské kavárny Gamin.
