Spoř a plať

Trh je málo konkurenční, může za to i naše pohodlnost

Co mají společného předseda představenstva brokerské společnosti, partner českého zastoupení auditorské firmy z velké čtyřky, konzultant od McKinsey a známý advokát? Všichni mají po léta své rodinné účty u České spořitelny, přestože s ní nejsou spokojení a mají pocit, že jinde by dostali lepší služby za méně peněz. „Ve spořitelně mají otevřeno od devíti do pěti, v té době jsem v práci a nemám čas chodit kvůli soukromým záležitostem do banky. Myslím ale, že přesměrovat všechny platby jinam je dost komplikované,“ odpovídají prakticky shodně, proč ani patnáct let po demonopolizaci tuzemského bankovního sektoru nezměnili banku. „Ochotu změnit banku projevují především opinion leadři a bohatší lidé. Právě proto, že je lze přesvědčit k přestupu, se na ně zaměřují tuzemské rostoucí banky, včetně nás,“ řekl týdeníku EURO šéf Živnostenské banky Jiří Kunert. Jak vidno, zahraniční poučky o citlivosti na cenu a kvalitu služeb v tuzemsku selhávají, respektive nefungují tak dobře. A právě proto, že si necháme od bank líbit prakticky všechno, vypadají jejich sazebníky tak, jak vypadají: platíme i za služby, za které se v zahraničí neplatí, a celkově za bankovní služby vydáváme více než lidé ve starých zemích Evropské unie.

Kliente plať.

Poplatek za vedení účtu, za výběry z bankomatů, služby přímého bankovnictví, za vydání a vedení úvěru nebo kreditní karty, to jsou hlavní položky sazebníků, ve kterých se Česko od Evropy liší. V tuzemsku za tyto služby platíme stovky korun ročně, v zahraničí většinou nic. České banky na otázku proč, odpovídají již několik let monotóně: zavedly jsme nové služby, celkově zkvalitnily servis, máme s tím spojené nemalé náklady. Náklady má ale každá firma, která podniká. Přesto například hypermarkety doposud nezavedly vstupné. Problém je v tom, že banky - až na malé výjimky - neumějí půjčovat. Dříve štědře úvěrovaly firmy, které nikdy nebyly schopné splácet, dnes jsou zase superopatrné. Klientské vklady vysoce převyšují úvěry klientům a zbylou částku banky umísťují na mezibankovním trhu. Úroková marže úvěrů je daleko vyšší, proto si neschopnost půjčovat kompenzují poplatky. “Tuzemské banky se po očištění státem a po privatizaci vrhly na retailový trh a na zvýšení výnosů z poplatků,” vysvětluje partner KPMG Pavel Závitkovský. “Jejich současná ziskovost přesahující výrazně 20 procent ročně, ukazuje, že poplatky nastavily výše, než je ve světě obvyklé, ” dodává František Hlaváč, ředitel splátkové společnosti Beneficial Finance a někdejší šéf tuzemské pobočky Bank Austria Creditanstalt. “V zahraničí, především v Německu a Rakousku, vykazují banky opravdu výrazně nižší rentabilitu kapitálu. Tlak na výnosovost ale začíná i tam. Nemyslím, že ziskovost tuzemských bank by měla klesat, vzrůst naopak bude muset u těch zahraničních,” nesouhlasí Jiří Kunert.
Podobným vývojem prošly v minulosti také britské bankovní domy. V osmdesátých letech, poté, co utrpěly velké ztráty ze svých investic v Latinské Americe, se stáhly a soustředily na domácí trh. Zavedly poplatky, které brzy začaly generovat slušné výnosy. Časem ale orientace na domácí retail a malé a střední podniky přilákala nové hráče, především ze Spojených států, a zostřující se konkurence přispěla následně k poklesu poplatků. “V Británii na vás z bankomatu svítí, že výběr je zadarmo, a kdyby někdo účtoval peníze za vydání nebo vedení karet na tak nasyceném trhu, lidé okamžitě půjdou jinam,” míní Miroslav Kozler, šéf karetní asociace Visa pro Česko a Slovensko.

Neobvyklé marže.

České banky neobstojí ani při porovnávání rozdílů mezi úroky z vkladů a úroky z úvěrů, tavzvaných úrokových marží. Z nich banky hradí velkou část svých nákladů a vytvářejí zisk. V Rakousku činí úrokové marže 1,5 procenta, v Německu přes dvě procenta, ve Velké Británii čtyři procenta a v tuzemsku dokonce sedm procent. Ze statistiky ČNB lze zjistit dokonce astronomický rozdíl mezi nákladovými a výnosovými úroky v případě domácností. Zatímco nové obchody uzavřené v dubnu vynášely u vkladů 0,86 procenta, úrok z úvěru domácnostem činil 10,8 procenta. Skutečností je, že úvěry poskytované firmám jsou podstatně levnější. Statistika uvádí průměrnou sazbu 4,05. Zásadním problémem, který ovlivňuje výši používaných marží, je však neschopnost bankéřů umístit peníze, které si občané u nich uložili, v ziskových obchodech. Prostřednictvím repo operaci je dnes zhruba pět set miliard korun českých střadatelů umístěno v ČNB za dvouprocentní úrok. To je sazba, která není schopna pokrýt náklady spojené se správou účtů. Jestliže je takto umrtvena více než třetina celkových vkladů, musí to mít vliv na výši úrokových výnosů a tím i na ziskovost bank. Nicméně každý, kdo nahlédne do účetních závěrek největších bank, zjistí, že přes extrémně nízkou repo sazbu ČNB a pomalé přírůstky úvěrů čisté úrokové výnosy stále rostou. Například ČSOB vydělala na úrocích meziročně o miliardu korun více, Česká spořitelna více o sto milionů.

===== Spravit si chuť v zahraničí.

Zatímco v Británii a Irsku poplatky klesaly zostřením konkurence v posledních desetiletích, v Rakousku, které mnohé studie považují za zemi z hlediska poplatků bank vůbec nejlevnější, jsou důvody jiné. V zemi nyní existuje přes 900 nezávislých bank. Polovina jejich celkových aktiv je přitom spravována subjekty, které původně nebyly zřízeny za účelem dosahování zisku. To se týká především lokálních a regionálních družstevních bank a záložen. Svou úspěšnost v minulosti prokazovaly zejména růstem tržního podílu, kterého dosahovaly prakticky dumpingovou poplatkovou politikou. To neustále vytvářelo a vytváří tlak na ziskově orientované banky, které se svou poplatkovou politikou „netržně“ orientovaným bankám musí přizpůsobit. Východiskem jak zvýšit příjmy je pro rakouské banky expanze na jiné trhy – především do střední Evropy. Oproti zemím západní Evropy jsou v ní vyšší úrokové marže, vyšší poplatky za bankovní služby a díky tomu vysoká návratnost investovaného kapitálu. Strategii růstu v zemích střední a východní Evropy přijaly všechny významné rakouské finanční skupiny jako Erste Bank, Raiffeisenbank, Bawag Bank (Interbanka) a Volksbank.

===== Bankomatová válka.

V tuzemsku ale bude vývoj k poplatkově přívětivější struktuře další než v Británii. Vedle většího konzervativismu tuzemských klientů je problematická také struktura zdejších bank. Tři největší kontrolují dvě třetiny trhu a ty další nemají dost sil v podobě poboček a bankomatů, aby jim výrazněji konkurovaly. Cenová struktura se tak stanovuje přizpůsobováním se České spořitelně. Ty banky, které se považují za lepší, pár korun přidají, ty s méně bonitní klientelou pár korun uberou. Závislost na České spořitelně se jasně projevila před třemi roky. Do té doby prakticky žádná jiná banka příliš nespěchala s rozvojem své bankomatové sítě, klienti všech využívaly síť České spořitelny. Až situace, že Česká spořitelna vypovězením platné smlouvy o cenách poplatků prosadila jejich zvýšení z 20 na 47 korun (tolik si mezi sebou banky platí za to, když použijeme bankomat jiné banky) přimělo konkurenci postavit se na vlastní nohy. Počty bankomatů, především Komerční banky, ČSOB a GE Capital od té doby prudce rostou.

===== Nejdříve skupina, pak konkurence.

Tuzemští bankéři většinou souhlasí s tvrzením, že prostor pro pokles poplatků a marží existuje, doposud k němu ale prý nenazrál čas. Všechny tuzemské finanční skupiny se zatím snaží vytěžit, co se dá, ze sesterských a dceřiných společností. ČSOB, HVB Bank a Raiffeisenbank usilují přitáhnout k sobě klienty svých stavebních spořitelen, GE Capital Bank láká klienty GE Multiservis, eBanka spoléhá na Českou pojišťovnu. Jedinou významnější bankou, která nemá kde „doma“ brát, je Živnostenská banka. Není divu, že právě ona jako první přišla s lákadly pro klienty konkurentů. Slibuje zařídit všechno, co změna banky obnáší, včetně přesměrování plateb a zrušení účtu, až půl roku vede účet novým klientů zdarma. Teprve poté, až si i ostatní banky řeknou, že více již ze své finanční skupiny vytěžit nemohou, začne ta pravá bitva o klienty, doprovázená poklesem poplatků a úrokových sazeb. Pokud do hry vstoupí i někteří noví hráči, které přiláká jednotná evropská bankovní licence, dočkáme se i my vedení účtů a karet zdarma a úvěrů a spotřebitelských úvěrů za pět až sedm procent. Portugalsko: Krátká otvírací doba žene klienty na internet Ač se o Portugalsku často hovoří jako o zemi, která je Česku velmi podobná, existuje řada rozdílů, které se projevují i na bankovním trhu. Například debetní karty jsou pouze základním doplňkem účtu, pokud chcete skutečně dobrou kartu, tak je vždy kreditní. Obdobně jako v České republice, i v Portugalsku se rychle prosazují nástroje přímého bankovnictví. Cestou, jak banky motivují klienty k jeho většímu využívání, je kromě cen i otvírací doba. Většina bank má otevřeno mezi osmou ranní a třetí odpolední, ty konzervativnější do této doby ještě vloží polední přestávku v délce hodiny či hodiny a půl. Odlišná je i cenová politika. Například Millennium BCP si účtuje za převod v rámci banky 1,5 eura při zadání na přepážce, či 35 centů při zadání přes internet. Platba do cizí banky začíná na třech eurech na přepážce, přes internet stojí 75 centů nebo 1,5 eura na základě toho, zda převádíte méně či více než tisíc eur. Platby v rámci Evropské unie v eurech jsou za úplně stejné ceny jako platby v rámci Portugalska. Pokud jste ale začali přepočítávat, kolik by vás v těchto podmínkách vyšly vaše měsíční platby, tak ještě zastavte. Platby všech služeb (elektřina, voda, plyn…) jsou totiž zdarma. Podobně je to i s platbami kartou, výběry z bankomatu a automatizovanou manipulací s hotovostí. Některé bankomaty totiž nabízejí nejen možnost peníze vybrat, ale také uložit. Zdarma jsou také výpisy zaslané e-mailem v pdf formátu. Ač jsou tedy poplatky například u převodů na první pohled podstatně vyšší než v Česku, v celkovém součtu portugalský účet může vyjít levněji, protože zpoplatněny jsou pouze některé služby. K těm ještě patří vydání platební karty (okolo sedmi eur za elektronickou, asi 20 eur za embosovanou kreditní) či poskytnutí úvěru (50 až 75 eur za posouzení žádosti).
Petr Vykoukal, Lisabon Německo: Kolik stojí zadarmo? Udělat si cenové srovnání bankovních nabídek je pro obyvatele Německa oříšek poslední dobou pěkně tvrdý. Česká samozřejmost v podobě relativně transparentních sazebníků je pro západní sousedy minulostí. Již řadu let úřadují balíčky, které přinášejí řadu služeb najednou. Poměrně silná konkurence nutí banky k aktivnímu lovu klientů. Dárky za doporučení banky vašemu známému v hodnotě desítek eur nebo billboardy „účet bez poplatků“ jsou k vidění čím dál častěji. Jenže i německé gratis má své meze. Například výpis z účtu je u řady bank zdarma, jen pokud si jej jednou do měsíce přijdete osobně vytisknout na automatu v bance. Jednou zapomenete a krátce nato jej máte doma v obálce. Za půl druhého eura. Bankomaty jsou standardně zdarma, ale pozor, jen v rámci vlastní sítě. Návštěva bankomatu konkurenta může končit srážkou až pěti eur! Nutno ale říci, že například síť spořitelen (Sparkassen) soustřeďuje na 22 tisíc přístrojů, Cash Group zahrnující pět velkých bank disponuje téměř osmi tisíci bankomaty. Specializovaná média se snaží rozlousknout poplatkovou mlhu pomocí modelových klientů. A výsledky? V jednom z testů vyšly celkové měsíční náklady spojené s běžným účtem u vítěze na půl eura, nejdražší konkurent si řekl o dvacetinásobek. Na poli čistě internetových bank, sílícího segmentu německého retailu, jsou i nabídky kompletně bez poplatků, včetně embosované karty a výběrů z bankomatů. Jde ale o výjimku, většina nabídek je přeci jen alespoň za tu hubičku.
Dušan Hradil, Norimberk Velká Británie: Poplatky? Zapomeňte! Poplatky za běžné bankovní služby pro drobnou klientelu jsou v Británii minimální, respektive neexistují. Pravda sice je, že jsem místní sazebník nijak zvlášť nestudoval, ale nevšiml jsem si, že by na mém měsíčním výpisu byly nějaké neidentifikovatelné generické poplatky, které se objevovaly na výpisech z účtu v české bance. Za převody tu neplatíte nic a stejně tak jste ušetřeni běhání po městě v touze najít ten správný “nízkopoplatkový” bankomat, protože za výběry se tu zásadně neplatí. Vybírat si můžete téměř na každém rohu a i v každém větším obchodě vám automaticky nabídnou při platbě kartou “cash back”. Poptávka po hotovosti bývá zvláště v pátek a sobotu večer natolik vysoká, že někdy tu člověk musí vystát frontu delší než tu, která se kdysi v Československu stávala na banány. Banky samozřejmě někde vydělávat musejí a například takový převod do zahraničí stojí v mé bance devatenáct liber. Pokud navíc chcete převádět v jiné měně než librách, kurs, který vám banka nabídne pro sumy pod 20 tisíc liber, je výrazně pod aktuálním kursem na devizovém trhu. Při používání standardní bankovní karty v zahraničí se platí poplatky za jakékoliv operace, včetně platby v obchodě, zatímco v případě “českého” MasterCardu je situace příznivější. Co se týče poplatků za vedení účtu, osobně neplatím nic, protože mám účet založený v rámci firemní nabídky. Pro obsluhu účtu využívám hlavně rychlý a přehledný internet banking, případně call centrum, jehož prostřednictvím jsem si například měnil výběrový limit na kartě (žádné papírování!). K populárnímu tématu úrokových sazeb mohu říct jen tolik, že zůstatek mého běžného účtu se mi buď neúročí vůbec, anebo jsou výnosové úroky natolik malé, že jsem jejich připisování přehlédl.
Aleš Mydlář, Londýn