Spor o trubky

Unipetrol zvažuje, že se kvůli chování Čepra obrátí na antimonopolní úřad

Státní podnik Čepro při obchodech s pohonnými hmotami údajně přichází o část možného zisku. Vyplývá to z informací, které má týdeník EURO k dispozici. Jednou z takových transakcí je obchod mezi Čeprem a německou společností Marimpex. Státní firma Marimpexu letos v dubnu a květnu zapůjčila 45 tisíc tun automobilového benzinu. Za jednu tunu Němci tehdy zaplatili 360 amerických dolarů s tím, že do konce prosince letošního roku vrátí do systému Čepra vypůjčený benzin za cenu 345 dolarů za tunu. Na každé tuně tak Čepro vydělalo patnáct dolarů. V reálných počtech to vlastně znamená, že v období, kdy startuje motoristická sezona a zvyšuje se poptávka po motorových palivech, se Čepro zbavilo velkého množství paliv, které jinak mohlo výhodně prodat. Na burze v Rotterdamu se počátkem dubna prodávala tuna automobilového benzinu za 357,5 dolaru, na začátku května za 444,25 dolaru. Letos 24. listopadu stála tuna 428,5 dolaru.

Bez marže.

„Čepro tak přišlo o marži nejméně ve výši rozdílu mezi kótační a takzvanou zápůjční cenou. Ta výrazně převyšuje zisk, který firma z transakce měla, tedy patnáct amerických dolarů na jednu tunu. Skandální je, že veškerý zisk z transakce zůstal v soukromé tradingové společnosti, Čepro se zbavilo zajímavého výnosu,“ sdělil vysoký úředník Fondu národního majetku (FNM), který je stoprocentním vlastníkem Čepra. „Je to nesmysl, vydělali jsme 60 až 160 dolarů za tunu. Odkoupili jsme zpětně od Marimpexu 45 tisíc tun automobilového benzinu v říjnu a listopadu. Za jednu tunu jsme zaplatili 354 dolarů, a to v době, kdy se světové ceny pohybovaly v rozmezí 400 až 500 dolarů,“ sdělil týdeníku EURO generální ředitel Čepra Tomáš Kadlec. Za nesmysl označil i kritiky, které tvrdí, že Čepro mělo počkat s prodejem na dobu, kdy ceny stoupnou. „To už bychom nemohli vůbec obchodovat. Je to stejné jako přijít za Benzinou, ať neprodává naftu letos, ale počká do příštího léta, kdy bude stát litr 35 korun. Transakci jsme uzavřeli v lednu, tedy době, kdy nikdo nemohl říci, jak se budou vyvíjet ceny ropných produktů na světových trzích,“ vysvětlil Kadlec. Týdeník EURO má informace, že obchod se společností Marimpex nebyl jediným. „Jde o několik podobných transakcí. Například dovoz 600 tisíc tun motorových paliv přes firmu Envirocehm,“ uvedl dobře informovaný zdroj.
Podobné operace mají přímý dopad na fungování českých rafinerií v Kralupech nad Vltavou a Litvínově. Tím, že Čepro zahltí svůj systém uvedenými dovozy a transakcemi, krátí možnost ostatních subjektů na trhu, tedy dovozců a přepracovatelů ropy, se do logistického systému potrubí a skladů vůbec dostat.

Malý přístup.

Existenci podobných případů obchodování nepřímo potvrdil týdeníku EURO generální ředitel společnosti Unipetrol Pavel Švarc. „Dochází k tomu, že nám Čepro snižuje přístup do jeho systému. Považujeme takový postup za zneužití monopolního postavení na trhu. Zvažujeme, že se obrátíme na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,“ řekl Švarc. Obě strany sice uzavřely smlouvy o minimálních disponibilních kvótách, tedy o tom, jak velké množství pohonných hmot mohou u Čepra uskladnit a transportovat jeho potrubní soustavou, státní firma je však porušuje. „Naše požadavky jsou kráceny zhruba o jednu třetinu,“ tvrdí Švarc. Firmy z holdingu Unipetrol tak nemohou transportovat část produkce potrubním systémem Čepra, ale jsou nuceny zvolit jinou, alternativní dopravu, v cisternách po železnici nebo po silnici. „Přeprava potrubím je výrazně levnější než další způsoby. Přicházíme tak řádově o desítky milionů korun. O řešení vzniklé situace stále vyjednáváme, krácení se ale pořád opakuje,“ dodal šéf Unipetrolu. Obdobně hovoří i další lidé z oboru, chtějí však zůstat v anonymitě. „Obáváme se možné odvety Čepra. Zatím to je neřešitelná situace, pokud se obrátíme na soud, ten se může táhnout tři roky, a po tu dobu nás nemusí Čepro pustit do svého systému,“ řekl jeden z účastněných.

Malé sklady.

„Zuří normální cenový boj. Nejvíc jim vadí, že vozíme do Čech pohonné hmoty za nižší cenu, než za kterou Unipetrol prodává. Přitom nejsou schopni dodávat v takové kvalitě, jakou potřebujeme, musíme volit jiná alternativní řešení,“ komentoval stížnosti Kadlec. Sdělil, že Čepro pustí do svého přepravního systému Unipetrol v okamžiku, kdy nabídne nižší ceny než doposud. Unipetrol totiž prodává Čepru část produkce pohonných hmot.
Kadlec upozornil, že Čepro skladuje pohonné látky pro Státní fond hmotných rezerv, letos mají zásoby odpovídat celkové spotřeby České republiky za 85 dnů, v roce 2005 devadesáti dnům. „Vždy k 30. prosinci musíme prokázat, že máme všechny stanovené zásoby. S ohledem na to, že požadované množství zabere dvě třetiny skladovacích kapacit Čepra, můžeme pustit do systému minimum zboží dalších firem v lednu, únoru a na konci roku. V prvním případě se zásob zbavujeme, jsme plní po okraj, ve druhém je naopak doplňujeme na požadované množství,“ upozornil Kadlec. Obdobně zneužívá dominantní postavení Čepro údajně i při takzvaných blokových obchodech ve svých systémech. V jejich průběhu se mění pouze majitel paliva, které zůstává ve skladech státní firmy, aniž by se fyzicky přesouvalo. Čepro zákazníkům účtuje za takovou transakci jednorázový paušál 150 tisíc korun. Obchodníci s palivy přitom tvrdí, že v tomto případě lze hovořit pouze o administrativních nákladech v řádech stokorun. Samotné Čepro si přitom za své vlastní operace, spojené s přesunem paliv uvnitř jeho systému, neúčtuje nic. „Blokové operace diskriminují další obchodníky, účtovaná částka 150 tisíc korun se nám zdá jako přehnaná,“ konstatoval Švarc.
Kadlec oponuje: „Zpoplatnění vedlo k jedinému, ke zprůhlednění transakcí. Opačný stav zapříčinil řadu problémů, mimo jiné kauzu Bena.“

Box 1
Miliardové pohledávky
Státní společnost Čepro dodnes vláčí 1,2 miliardy korun pohledávek po lhůtě splatnosti, a to z pohledávky 1,5 miliardy, která vznikla v průběhu devadesátých let. „V té době Čepro některým firmám rozdávalo zboží, aniž za ně platily, popřípadě jim půjčovalo peníze, které nikdo nevracel,“ sdělil nynější šéf Čepra Tomáš Kadlec. Státní společnost tyto „obchodní transakce“ přivedly na pokraj krachu. V roce 1998 firma stála před likvidací, Fond národního majetku hrozbu oddálil tím, že o 1,5 miliardy snížil její základní jmění. Firmu sice finančně ozdravil, pohledávky ale zůstaly. Největším současným dlužníkem je zhruba se 740 miliony korun společnost Petra, což představuje kolem 1600 nesplacených faktur. Šance, že Čepro získá větší část pohledávky, je mizivá, Petra je totiž v konkurzu a má takřka nulový majetek. Zatím se podařilo získat zpět pouze 20 milionů korun.
Dalším velkým dlužníkem je s 50 miliony korun Gas Industrial Group. Ve společnosti působil v letech 1996 až 1998 jako člen dozorčí rady také známý podnikatel v energetice Ivan Noveský. Do konce února loňského roku šéfoval Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, do 31. října 2004 pracoval jako hlavní ekonom Národního památkového ústavu. O jeho současném zaměstnání nemá týdeník EURO informace. „Za generálního ředitele Karla Friedricha Čepro půjčilo fyzickým a právnickým osobám desítky milionů korun,“ konstatoval Kadlec. Podstatnější část z dlužných částek opět nikdo nesplatil. Vedení Čepra upozornilo, že zmíněné půjčky organizovala někdejší vedoucí finančního odboru Hana Dvořáčková. V roce 1998 tak v průběhu března a května rozpůjčovala 72 milionů korun. Například Analytice Příbram pět milionů, dalších šestnáct Zdeňku Včeličkovi. Novější pohledávku z roku 2002 ve výši 65 milionů má společnost Čepro za firmou Petrostar. „Za 35 dní od nás odvezla zboží v hodnotě desítek milionů korun, za které ručila pofidérními směnkami,“ konstatoval Kadlec.

Box2
Podivné vazby
Státní Čepro se již měsíc snaží odvrátit ztrátu několika miliard korun. Firma prohrála soud o údajně neexistující pohledávku se společností Venturon Investment ve výši 2,4 miliardy korun. Soud navíc nařídil proti Čepru počátkem listopadu exekuci ve prospěch společnosti Al Batal General Trading, které koncem října postoupil pohledávku Venturon Investment. Soud exekuci zastavil. Al Batal General Trading minulý týden prodal pohledávku lichtenštejnské Global Trading. Vedení Čepra se brání, že o žádném soudu nevědělo, obsílka ani oznámení o rozsudku se k manažerům firmy nedostaly.
Pražský městský soud letos 3. září navíc státní firmě v platebním rozkaze uložil, aby jihlavské společnosti M Port zaplatila 348 milionů korun. Ani v tomto případě vedení Čepra o vydání platebního rozkazu nevědělo, pošta k manažerům firmy opět nedorazila. Obě pohledávky mají původ u společnosti Bena, kterou policie vyšetřuje kvůli několikamiliardovým daňovým únikům. Nynější vedení Čepra tvrdí, že za současnými problémy zřejmě stojí někdejší obchodní ředitel společnosti Martin Pechan. Na počátku devadesátých let zprivatizoval společnost Tukový průmysl (TP), kterou před časem prodal do Lichtenštejnska. Dnes pro TP „pouze“ pracuje, firma požaduje u soudu po Čepru uhrazení pohledávky 2,9 miliardy, jejíž původ opět souvisí s firmou Bena. Soudní státní je připraveno na 17. prosince.
Za zmínku stojí, jak se Pechan do Čepra dostal. V roce 1999 byl odvolán z postu šéfa firmy a předsedy představenstva Karel Fiedrich. V čele představenstva jej nahradil advokát Jiří Hartman. Později, v době, kdy přišel do čela Čepra Zdeněk Sedmík, Hartman prohlásil, že vypíše tendr na pozici obchodního ředitele. Následně představenstvu oznámil, že vítězem soutěže je Martin Pechan. Ten přišel do Čepra počátkem srpna 1999. Oba se přitom dobře znali. Hartman s Pechanem ovládali podíl ve společnosti Colosseum, z firmy odešli v roce 2002. „Hartman držel Pechana na pozici obchodního řiditele i v době, kdy byl ve vyšetřovací vazbě,“ sdělil dobře informovaný zdroj. Pechan totiž zaparkoval nákladní automobil plný kanystrů s hořlavou kapalinou u jedné rekreační chaty. Ten ale shořel a chata s ním. Pechan pak byl vyšetřován z podezření ze žhářství. Po propuštění z vazby se vrátil do Čepra, ve kterém pracoval až do září roku 2002. Pechan navíc šéfoval v Čepru Palestinci s českým občanským průkazem Mohamedu Shanaahovi, současnému řediteli Al Batal General Trading. Tedy firmy, která donedávna vlastnila pohledávku 2,4 miliardy za státní společností. Shanaah pracoval v Čepru od 1. května do 5. září roku 2001. Existují i vazby Pechana na společnost M Port. Jak uvedly Hospodářské noviny, za tuto společnost vystupuje jistý Martin Haimann. Muž, kterého policie označuje jako bílého koně, kterého v kauze M 5 využíval kontroverzní podnikatel Radovan Krejčíř. Vyšetřovatelé tvrdí, že v případu M 5 přišel stát o půl miliardy korun. Pechan deníku přiznal, že má kontakty s Krejčířem. „Využívám jej jako informační servis k mé kauze. Má neskutečné množství přesných informací, včetně těch z policie,“ řekl.
Pechan a Krejčíř mají i společného advokáta, který je zastupuje v trestních věcech, Tomáše Sokola. Pechana vyšetřuje policie v souvislosti s celním únikem ve výši tří miliard korun v kauze Bena. Zajímavé jsou také současné aktivity Friedricha. Ten pracuje pro firmy někdejšího šéfa Služby pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti Policie ČR (hospodářská kontrarozvědka) Jana Šuly, která měla sledovat, zda se ve firmě Čepro nedějí nějaké nekalosti.