Nejvyšší soud ČR ve svém nedávném rozhodnutí varoval všechny rodiče, kteří by považovali úspory na účtech svých dětí za své peníze. Přestože to byli oni, kdo spořili, jsou to peníze jejich dětí. Jakmile děti dosáhnou zletilosti, musejí jim rodiče úspory včetně výnosů z nich vydat.
Foto: Profimedia
Pokud rodiče spoří dětem na účtech, které jsou vedeny na jména dětí, patří naspořené peníze dětem a nikoli rodičům. Tak rozhodl Nejvyšší soud, když posuzoval žalobu muže, který se domáhal po žalované matce, aby mu zaplatila 254 550 korun, protože za něj a v jeho prospěch uzavřela tři smlouvy o stavebním spoření. Po zrušení těchto smluv se naspořené peníze převedly na matčin účet. Syn po nabytí zletilosti několikrát ústně a písemně žádal matku o vydání těchto finančních prostředků. Ta to však odmítla.
Matka namítala, že peníze z první smlouvy o stavebním spoření použila na výstavbu domu. Finanční obnos z druhé smlouvy potřebovala v době své nezaměstnanosti, kdy jí otec žalobce neplatil na syna výživné. Třetí smlouvu o stavebním spoření žalovaná založila ze svých výlučných prostředků a neměla zájem, aby syn po dosažení zletilosti měl možnost s nimi nakládat. Žalovaná matka odmítala nárok syna i proto že jej shledávala v rozporu s dobrými mravy, neboť se s ní jako syn odmítal stýkat, odstěhoval se od ní, odmítl kontakt s ní a nezajímal se o její zdravotní stav.
Nejvyšší soud však rozhodl ve prospěch syna, když stejně jako předtím oba soudy nižšího stupně posoudil platby rodiče na účet vedený na základě smlouvy o stavebním spoření ve prospěch nezletilého dítěte jako darování: „Při právním úkonu, kdy je nezletilému dítěti poukázána na jeho účet u stavební spořitelny určitá finanční částka, jde o jednání v jeho prospěch a zpravidla nedochází ke kolizi mezi jeho zájmy a zájmy jeho rodičů. Z hlediska právního posouzení dochází v zásadě ke vzniku právního vztahu vyplývajícího z darovací smlouvy mezi rodiči a nezletilým dítětem a vzniku pohledávky nezletilého vůči stavební spořitelně. To vše v okamžiku připsání finanční částky ve prospěch spořícího účtu nezletilého.“
Připsáním finanční částky ve prospěch spořícího účtu nezletilého se v podobě pohledávky za spořitelnou stává tato částka majetkem nezletilého. Tento majetek mají rodiče spravovat s péčí řádného hospodáře, jak jim to ukládá zákon o rodině. Výnosu z majetku nezletilého (v daném případě úroky či státní příspěvek) lze použít nejprve pro výživu dítěte a teprve potom přiměřeně i pro potřebu rodiny. Majetkovou podstatu v podobě naspořených částek mohou rodiče použít jen v případě, že by vznikl nezaviněně ze strany rodičů hrubý nepoměr mezi majetkem nezletilého dítěte a rodičů.
Jestliže v daném případě příslušná stavební spořitelna vyplatila žalované matce určitou částku ze spořícího účtu vedeného na jméno žalobce - syna, přičemž tato částka nebyla žalobci po nabytí jeho zletilosti žalovanou předána a ani nebyla použita např. na jeho výživu, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které byla povinna vydat. Jakmile totiž dítě dosáhne zletilosti, jsou rodiče povinni odevzdat mu jeho jmění (tj. majetek a závazky), které spravovali. Na žádost dítěte jsou povinni mu dokonce podat vyúčtování, pokud o to požádá, do jednoho roku po skončení správy jeho majetku.
Aktuální rozsudek Nejvyššího soudu ČR má mimořádný, možno říci precedentní, význam, neboť jeho závěry jsou obecně použitelné. To co bylo uvedeno o platbách na stavební spoření a výnosech z něj, lze plně vztáhnout i na vklady a výnosy na spořících a termínovaných účtech, či vkladních knížkách.
Při právním úkonu, kdy je nezletilému dítěti poukázána na jeho účet určitá finanční částka, jde o jednání v jeho prospěch a zpravidla nedochází ke kolizi mezi jeho zájmy a zájmy jeho rodičů, a proto jistina ukládaná v tomto případě rodičem či rodiči nezletilého dítěte, patří jako dar tomuto dítěti, obdobně to platí ohledně budoucích výnosů z jistiny.
