OSN se chystá na poslední velkou úpravu světových map
Jedny z nejrozsáhlejších sporných oblastí na mapě světa možná dostanou jasné hranice. Do třináctého května totiž mohly jednotlivé státy navrhnout OSN své požadavky na to, kam až by měly sahat jejich námořní hranice. Podané žádosti se týkají oblastí od Jihočínského moře až k Severnímu pólu.
Podle současných pravidel mohou státy využívat mořské dno až do vzdálenosti dvou set námořních mil (1 námořní míle = 1,852 km) od pobřeží, a to za předpokladu, že do této vzdálenosti zasahuje takzvaný kontinentální šelf. To je okrajová část kontinentu, která volně pokračuje i pod mořskou hladinou. V případě, že o těchto hranicích nejsou spory, může být státům dovoleno využívat šelf až do vzdálenosti tří set padesáti mil. Přesné hranice této zóny ovšem až dosud nebyly určeny a zakresleny do map.
„Je to krok, po kterém by měly být hranice světových moří pevně dány. Bude to poslední velká úprava světových map,“ sdělil agentuře Reuters místopředseda Komise OSN pro hranice kontinentálního šelfu Harald Brekke z Norska.
O domnělé či skutečné součásti svého státního území se přihlásilo čtyřicet osm zemí. Ty požadují definitivní změnu či potvrzení hranic v určitém rozsahu. Další desítky zemí žádají alespoň o předběžnou úpravu map. „Dostali jsme mnoho požadavků, které se vzájemně překrývají,“ uvedl Brekke. Vyřešení jednotlivých nároků bude podle Brekkeho trvat léta a země, které nestihly uplatnit své požadavky do určeného termínu, riskují, že se za ně OSN nepostaví. To se ale netýká například USA, které Úmluvu OSN o mořském právu nepodepsaly a nejsou jí tak vázány.
Ponorkou pod Severní pól
Jeden z nejkontroverznějších a současně nejkurióznějších požadavků vyslovilo Rusko, které si nárokuje oblast kolem Severního pólu. V roce 2007 totiž využilo speciální miniponorky, která umístila ruskou vlajku na mořském dně přesně pod pólem. O stejné území se ovšem hlásí také Dánsko. Není to navíc jediný územní nárok Moskvy. Ta požaduje též definitivní vyřešení jejích sporů s Japonskem, se kterým se už desetiletí dohaduje o Kurilské ostrovy. Dlouholetý spor oprášila také Argentina, která stále žádá po Velké Británii Falklandské ostrovy, o které neúspěšně bojovala na počátku osmdesátých let.
Nejrozsáhlejší sporné území je ovšem oblast Jihočínského moře. Tu si historicky nárokuje Čína, která žádá o připojení prakticky celého regionu s velkým množstvím ostrovů. Ty ovšem nyní patří Vietnamu, Indonésii, Malajsii, Bruneji a Filipínám. „Suverenita Číny nad ostrovy v Jihočínském moři a přilehlými oblastmi je nezpochybnitelná,“ uvedl mluvčí čínského ministerstva zahraničí Ma Čao-sü. Analytici světových médií ovšem dávají Pekingu pouze malé šance, že se svých nároků domůže. Čína přesto na OSN velmi tlačí a dokonce oficiálně požádala, aby komise neakceptovala nároky Vietnamu. „Tento požadavek je hrubý útok na čínskou suverenitu, právní řád a jurisdikci, a proto je nezákonný a neplatný,“ uvedl o žádosti Vietnamců Ma Čao-sü. Čínské úřady dokonce nedávno ustavily zvláštní agenturu, jejímž úkolem je řešit spory ohledně hranic. „Jedním ze symbolů globální velmoci je to, že o jejích hranicích nejsou žádné, nebo pouze malé pochybnosti,“ uvedl pro server China daily odborník na námořní právo Wang Chan-ling z Čínské akademie sociálních věd.
To, odkud budou čáry na mapě nakonec vést, určí také práva jednotlivých států k využívání zdrojů z moře, včetně ropy, zemního plynu nebo ryb. Zájem o tyto oblasti vzrostl s tím, jak se využívání zdrojů vzdálených stovky mil od pobřeží stalo v posledních letech ekonomicky výhodnějším. Nejmodernější ropné plošiny, fungující například v Mexickém zálivu, jsou totiž schopny těžit i v hloubce tří kilometrů pod hladinou moře. Hloubka pod Severním pólem je přitom pouze 4260 metrů.
