Příští prezident už nebude moci zdobit Pražský hrad podle vlastního vkusu. Neonové srdce na bazilice sv. Jiří, o jehož financování se z iniciativy prezidenta Václava Havla zasloužili blíže neurčení sponzoři, se stalo příležitostí k ostré výměně názorů domácích politiků.
Příští prezident už nebude moci zdobit Pražský hrad podle vlastního vkusu.
Neonové srdce na bazilice sv. Jiří, o jehož financování se z iniciativy prezidenta Václava Havla zasloužili blíže neurčení sponzoři, se stalo příležitostí k ostré výměně názorů domácích politiků. Pulzující patnáctimetrové srdce mohli účastníci summitu NAT O považovat za roztomilou libůstku nekonvenčního státníka. Bezpochyby uvěřili jeho slovům, že “…srdíčko mohlo také zdůrazňovat, že tady nejde o sjezd nejvyšších generálů, papalášů, politiků a o jejich večeře a obědy. Že tady jde opravdu o ochranu elementárních lidských vztahů, lásky k bližnímu, lidské svobody…“. Česká veřejnost, politici a památkáři však na Havlův umělecký artefakt pohlížejí jinak. „Umístit vedle svatovítské katedrály neonovou reklamu člověka, nad tím mi zůstává rozum stát,“ prohlásil šéf ODS Václav Klaus. Je přesvědčen, že nic jiného než osobní reklamu nemůže srdce, které se po listopadu 1989 stalou součásti prezidentova podpisu, znamenat. „Srdci je vytýkáno, že je to jakýsi můj symbol. T o mě vůbec nenapadlo - jedině narcis mi může takový narcizmus přisuzovat,“ kontroval Klausovým výrokům Václav Havel. Havlův velký odpůrce Milan Knížák z výšin Národní galerie vzkázal, že k něčemu podobnému se nebude ani vyjadřovat. Vyjadřuje prý se pouze k umění. Havlovým příznivcům z politického spektra se srdce líbí - mnozí unionisté ho dokonce lehce pochválili, premiér Špidla se zdržel kritiky. Zatímco veřejností putují smířlivé vtipy o erotickém klubu na Pražském hradě, památkáři přímo běsní: Srdce je nevhodné, nevkusné a nedůstojné! Nejvíce jim vadí, že byli obejiti. Podle zákona z poloviny 50. let totiž Pražský hrad nepodléhá pod Státní památkovou péči, ale nachází se výhradně v režimu Správy Pražského hradu. Hradní architekti si pak mohou s nejcennější českou památkou provádět cokoli. Na to zareagoval ministr kultury Pavel Dostál, který je odhodlán prosadit návrh zákona, podle něhož by Správě Pražského hradu bylo rozhodovací privilegium odňato. Zda je srdce vkusné či nikoli, je věc názoru. Konflikt však spíše než o vkusu vypovídá o žabomyších poměrech na domácí scéně. V každém případě přestane srdce svítit 2. února 2003, v den, kdy končí funkční období současného prezidenta.