Již léta se vinaři snaží získat uzávěr lahve stejně hodnotný jako korek, ovšem s minimálními možnostmi ovlivnit kvalitu vína. I objevily se kovové šroubovací uzávěry, propagované především v Novém světě. Ortodoxní Evropa je víceméně odmítla a vinaři, především v Rakousku a Německu, nasadili další typ uzávěrů, skleněné „laboratorní“ zátky s osazením a těsněním, jimiž se dá lahev opakovaně zavírat. To má nesporné výhody, ale i nedostatky: víno je neprodyšně uzavřeno, nemůže dýchat. To předurčuje skleněný uzávěr pro vína k rychlé konzumaci, především bílá.
Až jsem zavítal do pražské restaurace Pasta Fresca, jednoho z podniků řetězce Ambiente, a objednal si víno s názvem vpravdě pohádkovým: Drak a sedm holubic. Byv ujištěn sklepníkem, že jde o dobrou volbu, čekal jsem věcí příštích.
Práce sklepníka vzbudila moji zvědavost. Nezaregistroval jsem nožík na odstranění „kapsle“ - tedy záklopky korku - ani neviděl vývrtku v ruce obsluhujícího. Pracoval technikou otevírání šampaňského, hrdlo svíral v ubrousku a lahví pod úhlem 45 stupňů otáčel „proti ručičkám“. Po manipulaci mu v příručníku zůstalo jakési podivné, napohled značně složité minisoustrojí.
Nutno říci, že jak do sklenky dopadaly první krůpěje „draka a holubic“, pohled na zúžené, šroubovicí osazené hrdlo lahve nebyl nijak vzrušující. Až příliš připomínalo průmyslové obaly tekutin daleko méně ušlechtilých. Na talířku pro kontrolu korku se ale objevil zvláštní úkaz: poctivý, kompaktní šestačtyřicetimilimetrový korek s kvalitní povrchovou úpravou je na čele opatřen podivným kroužkem. Závity a bajonety, jimiž je opatřen, slouží k pomalému vytažení otáčením pevné záklopky. Ta se prostě vytočí a vezme s sebou i korkovou zátku. Celé kouzlo zavírání - krom toho, že je použit „echt“ korek - spočívá ve dvojí možnosti otevřenou lahev znovu uzavřít, a tím zvýšit její elegantní vzhled na stole. Jednou z nich je našroubování vršku záklopky, jakési „rádiovky“, která se oddělí a tvoří samostatný závěr. Ta takto vyhlíží už mnohem lépe. Ale teprve použití kompletní kapsle, tedy obou jejích spojených dílů, dodává vzhledu lahve na noblese a espritu - vyhlíží potom vskutku elegantně, zvláště ve spojení s avantgardní etiketou.
Má novinka šanci na úspěch? „Závěr je to efektní, dovoluje sommeliérovi 'zahrát' před hostem atraktivní etudu,“ přiznává jeden z úřadujících sklepníků restaurace Matěj R. Kalina. „Z praktického hlediska mám však jisté pochybnosti. Bez povrchové kapsle nebo jen s vrchním uzávěrem, tou malou čepičkou, vypadá lahev příliš 'laboratorně', levně. Teprve kompletní vrchní část je na úrovni a působí líbivě. Jenže například tuto etiketu já dekantuji a servíruji z karafy, takže onen efekt uzávěru, vyvažující zřejmě jeho dle mého názoru nemalou cenu, ztrácí smysl.“
„Mě osobně tenhle druh uzávěru ochudil o krásnou práci s vývrtkou. Nicméně si myslím, že má svůj důvod,“ vysvětluje Tomáš Babor, druhý ze sommeliérů Pasta Fresca. „Víno není z těch hloubavých pro večerní rozjímání a dobře doprovodí jídlo třeba při pikniku. A v tom případě má takový 'špunt' svůj efekt. Navíc odpadá riziko poškození korku vývrtkou. Mám však - na rozdíl od kolegy - na servis 'holubic' odlišný názor. Protože jde podle mého názoru o víno lehčí, příjemné k jídlu, a tedy nepříliš náročné, obyčejně je nedekantuji. Potom má možnost uzavřít láhev na stole pevnou šroubovací kapslí své opodstatnění.“
Víno samotné je temné jako dračí duše, vzletné jak bělostná křídla holubic. Ve vůni bohaté, chuti živé až ostré s výrazně digestivními účinky. Podle mého názoru dosti dobré na to, aby muselo být vylepšováno podivným, pouze efektním závěrem. Nemá-li ovšem onen mechanismus další výhody, pro něž je v Tenuta Donatella Cinelli Colombini zavedli a které nám zůstaly utajeny.
