Česko po nekontrolovatelném boomu fotovoltaických systémů hledá stále odvahu k novým investicím do obnovitelných zdrojů
Mezi roky 2010 a 2012 vláda radikálně seškrtala státní podporu čisté energie a růst podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů se následně prakticky zastavil. Jaká čeká budoucnost obnovitelné zdroje v České republice? Do značné míry je to politická otázka. K dalšímu rozvoji je totiž nutné změnit systém fungování celé soustavy. A to nebude nijak levné.
Zatím se podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny drží zhruba na úrovni 13 procent (v letech 2013 a 2014 to bylo shodně 13,17 procenta).
V roce 2014 se v České republice z obnovitelných zdrojů vyrobilo celkem 9,2 terawatthodiny elektrické energie. Loňský rok bude podle listopadových čísel podobný nebo možná jen o něco málo lepší.
Nejvíc elektřiny z obnovitelných zdrojů se od roku 2013 vyrábí z bioplynu a skládkových plynů – přes 2,5 terawatthodiny. Následuje fotovoltaika, biomasa, vodní elektrárny, větrné a necelých 0,09 terawatthodiny elektřiny se vyrobí z biologicky rozložitelného odpadu (BRKO).
Hledají se příležitosti v zahraničí
Největším výrobcem elektřiny z obnovitelných zdrojů je energetická společnost ČEZ.
Ta v roce 2014 vyrobila ve svých elektrárnách 2462 megawatthodin elektřiny z obnovitelných zdrojů. V České republice provozuje 32 vodních, 14 fotovoltaických, jednu bioplynovou elektrárnu a dva větrné parky. Navíc ve třech elektrárnách spaluje biomasu.
Vzhledem k nízké podpoře obnovitelných zdrojů v České republice hledá nyní ČEZ příležitosti k investicím především za hranicemi.
Vodní elektrárny provozuje v Polsku, Turecku a Rumunsku. V Rumunsku vlastní i největší evropskou přímořskou větrnou farmu o výkonu 600 megawattů.
Investice skupiny do obnovitelných zdrojů za hranicemi České republiky přitom budou pokračovat i v následujících letech. ČEZ na začátku letošního roku podepsal s německou společností Aquila Capital dohodu o hledání investičních příležitostí týkajících se větrných farem na území Německa. Další investice do obnovitelných zdrojů plánuje společnost v Polsku, ve Francii i ve Velké Británii. Celkově by se v příštích osmi letech měl výkon „čistých zdrojů“ ve skupině zvýšit trojnásobně – na 2400 megawattů.
ČEZ má zájem jak o podíly v již provozovaných větrných farmách, tak i o projekty se schválenou podporou.
Ani další klíčový hráč na tuzemském energetickém trhu, německá společnost E. ON, se nevyhýbá investicím do obnovitelných zdrojů. Podobně jako ČEZ však investuje především v zahraničí. V České republice vlastní devět vodních elektráren (největší je vranovská), sedm fotovoltaických a po jedné elektrárně na bioplyn a na biomasu.
Podíl obnovitelných zdrojů na elektřině, kterou firma nabízí svým zákazníkům, přesahuje podle informací firmy 20 procent, což je nejvíce mezi tuzemskými dodavateli. Daleko více se však E. ON angažuje v zahraničí, kde má v obnovitelných zdrojích přes 5200 megawattů instalovaného výkonu, což je více než dvojnásobek výkonu jaderné elektrárny Temelín. Pro srovnání – ČEZ má v OZE kapacitu zhruba na úrovni 800 megawattů.
Kosmetická úprava
Dosažením úrovně 13 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů splnila Česká republika s velkým předstihem svůj původní závazek pro rok 2020. Tento cíl byl však třetí nejnižší v rámci zemí Evropské unie a podle mnohých odborníků značně podceněný. Myslí si to i vláda, která v nedávno schváleném Národním akčním plánu pro obnovitelné zdroje navýšila svůj závazek na 15,3 procenta.
Do značné míry jde jen o kosmetickou úpravu. Žádnou další vlnu podpory pro čistou energii v následujících čtyřech letech očekávat nemůžeme. Jde o to, že se spotřeba elektřiny nezvyšuje takovým tempem, jak se původně předpokládalo. A díky tomu se bude automaticky zvyšovat i podíl obnovitelných zdrojů.
Plán nadále počítá s podporou malých vodních elektráren a tepláren, které využívají obnovitelné zdroje. Umožní také zavést novou podporu pro teplo z výroben s instalovaným výkonem do 500 kilowattů, které využívají bioplyn. Inteligentní sítě za 100 miliard
Aby se podíl obnovitelných zdrojů v tuzemské elektroenergetice mohl dále zvyšovat, je nutné změnit celý systém elektroenergetiky z centrálního na decentralizovaný. Klíčem k takové změně jsou chytré sítě, které umožní automaticky vyrovnávat poklesy výkonů z nestabilních energetických zdrojů, jako jsou vítr nebo slunce.
V současném systému už pro další obnovitelné zdroje není příliš prostoru. Každá solární nebo větrná elektrárna zapojená do soustavy musí mít záložní zdroj, který je připravený v případě potřeby nahradit výpadky v zásobování. Vzhledem k tomu, že v soustavě máme velký počet velkých elektráren, celý systém se začíná neúměrně prodražovat.
Decentralizovaná výroba elektřiny propojená inteligentními sítěmi umožní propojit velké množství malých zdrojů elektřiny, které se budou vzájemně doplňovat. Spolu se sklady energií ať už ve formě chemických, či mechanických akumulátorů vytvoří stabilní síť, která umožní připojování dalších obnovitelných zdrojů.
To ale nebude zadarmo. Ministerstvo průmyslu a obchodu předpokládá, že si rozvoj distribuční soustavy kvůli nárůstu malých zdrojů vyžádá v následujících 25 letech investice ve výši 100 miliard korun.
Investice měli podle původních představ zaplatit odběratelé ve formě nových tarifů za elektřinu. Vlna odporu však politiky donutila tento plán pozměnit a na chystaných investicích se budou zřejmě podílet i výrobci a distributoři. Nesouhlas zákazníků s novými tarify, které by zvýšily jejich platby o tisíce korun, je pochopitelný. Už nyní kvůli špatně nastavené podpoře obnovitelných zdrojů, především fotovoltaických elektráren, platí každoročně na podporu OZE přes 42 miliard korun.
Na stole se proto ocitla novela zákona o podporovaných zdrojích energie, která by tyto platby omezila a stanovila přesnou částku, na niž by výrobci elektřiny měli každoročně nárok. l
