Kreativita a cit pro trh – to jsou vlastnosti, jichž si sám na sobě váží Stanislav Bernard nejvíce a které ho přivedly k podnikání. Tvář spolumajitele pivovaru Bernard, znáte z billboardů. Kdo je tenhle pán, který se proslavil svou čistou hlavou?
Autor: Jakub Stadler
Náš příjezd za Stanislavem Bernardem do Humpolce je přímo symbolický. Zrovna den předtím totiž dostal dvě první ceny v každoroční soutěži o nejlepší pivo roku, kterou pořádá Sdružení přátel piva. Přestože spolumajitelé Rodinného pivovaru Bernard Stanislav Bernard a Josef Vávra předstoupili v Klášterním pivovaře na pražském Strahově, kde se letošní ročník konal, před moderátora „pouze“ pětkrát, získali celkem šest ocenění. Důvodem bylo zopakování loňského úspěchu, neboť v kategorii nealkoholických piv Bernard obsadil první dvě místa. Další první místo získalo speciální černé pivo s přísadou jemných kvasinek v kategorii černých piv. Takže má odpověď na otázku, co si dám, je poměrně jednoduchá. A fakt jsem udělal dobře.
Růst i v době krize
Bernardovi se tak podařilo splnit podmínku, kterou si dal, když ještě v samých začátcích odkývl název značky. „Abych se mohl s klidem pod pivo s mým jménem podepsat.“ Nakonec nezůstalo pouze u podpisu. Neváhal se zobrazit na pivní vinětě se švestkou na hlavě či jako Mikuláš, anděl nebo čert. „Když mi poprvé kreativní ředitel reklamní agentury a kamarád Dejan Štajnberger ukázal návrh etikety s holou hlavou, řekl jsem mu, že se zbláznil. Že vypadám jako netopýr. Pak se mi to rozleželo v hlavě a převážil význam vtipu nad skutečností, jak na lahvi vypadám.“
V řadě ocenění, která již humpolecká piva obdržela, je letošní soutěž jenom kapka v pověstném moři. „Ne, opravdu je nepočítám,“ odpovídá majitel na otázku, kolik ocenění už jeho pivo obdrželo. Letmý pohled na skříňky v jednací místnosti mu dává za pravdu. Jsou plné nejrůznějších pohárů, sklenic a dalších vítězných rekvizit. Že by si ale nějakého ocenění vážil Bernard obzvlášť? „Největším oceněním pro mne je, že si lidi naše pivo rádi kupují a že poslední tři roky poměrně výrazně rosteme. Před dvěma roky to bylo o třináct procent, před rokem o dvacet a letos zatím o devět procent.“ V době hospodářské krize, kdy celkově pivní trh klesl o deset procent, je to slušný výsledek. Rodinný pivovar Bernard se stal rovněž letos již poosmé v řadě nejobdivovanější firmou kraje Vysočina a čtvrtou nejobdivovanější firmou Česka v oboru potravinářský a tabákový průmysl.
Na stráži proti europivu
| STANISLAV BERNARD |
| Datum narození: 14. října 1955 Bydliště: Humpolec Firemní pozice: generální ředitel a spolumajitel Majetek: 25% akcií Rodinného pivovaru Bernard, a.s. |
I když se to zdá na první pohled protismyslné, nestojí Bernard o to, aby lidé pili jeho pivo jako nezřízení. „Chceme, aby si lidé naše pivo vychutnávali, ale zároveň aby ho pili rozumně a aby jim pomáhalo. Takže z tohoto pohledu není naším cílem mít co nejvíce pijáků, kteří vypijí za den co nejvíce piv, ale naopak co nejvíce fajnšmekrů, kteří si dají denně dejme tomu dvě piva a naše pivo si vychutnají. A které své „dítě“ má nejvíce rád sám jejich otec? To záleží na příležitosti a konkrétní situaci. V létě pije nealko piva nebo desítku, v zimě naopak piva vícestupňová. Nevyhýbá se ani kvalitním vínům, nemusí naopak tvrdé pití. Proto například ani neuvažuje o tom, že by začal vyrábět pivní destilát.
Kvalita českého piva ostatně leží Bernardovi na srdci i z jiného důvodu. Nechce totiž čekat, až bude tradičně vyráběný český ležák vytlačen z pivního trhu, a rozhodl se být „na stráži proti europivu“. Snaha dosáhnout vyšších zisků vedla bohužel některé pivovary k hledání úspor i ve výrobě. Konzument pak přichází o to nejdůležitější – požitek z chuti konkrétního piva. A právě tento požitek chce Bernard zachovat.
„Europivo“ není jediná věc, která Bernardovi vadí na Evropské unii. Stejně tak mu vadí její prostředí, které je podle něj velmi socialistické. „Nejde jenom o daně, ale i o ony regulace, kvóty, předpisy a další nesmyslné překážky v podnikání. Problematické jsou i unijní dotace. Místo toho, aby sloužily k vyrovnání rozdílů mezi starými a novými členskými státy, slouží často k pochybným účelům,“ kritizuje současnou podobu Unie.
Začátky na karimatce
Kreativita a cit pro trh – to jsou ony vlastnosti, jichž si sám na sobě váží Bernard nejvíce a které ho přivedly k podnikání. První podnikatelská aktivita se ale týkala zcela jiného oboru podnikání, než je pivovarnictví. Ještě s několika přáteli zakládá v roce 1990 nezávislý okresní týdeník Region. „Byl jsem strašně rád, když se to začalo s komunismem sypat,“ říká o období změn, které nastaly před dvaceti lety. O jeho vztahu k minulému režimu svědčí už to, že na schůzi v podniku Prior, kde před rokem 1989 pracoval, přečetl Několik vět – dokument, který se po Chartě 77 stal druhou nejdůležitější protikomunistickou podpisovou akcí. K pivu jako předmětu podnikání se Bernard dostal tak, že se spolu se svým současným společníkem rozhodl vyvážet je do Polska a z výtěžku chtěl financovat svůj časopis. Jenže ze všeho sešlo ve chvíli, kdy Poláci zavedli na zlatavý mok dovozní přirážku. Mezitím ale přišel společník s tím, že v Humpolci se bude dražit pivovar. „Na první pohled nevypadal podnik až tak dramaticky špatně. Největším problémem ale byla technologie, která byla prakticky po smrti. Stáčírna byla tak stará, že na ni nebyly ani náhradní díly. Udělat z toho kvalitní firmu byl sice od počátku náš sen, ale netušili jsme, jak a kdy se nám to vůbec podaří. Ten stav, kdy jsme bojovali o přežití, trval poměrně dlouho,“ vzpomíná Bernard na nelehké začátky. Jenom pro srovnání – zatímco zbytková hodnota pivovaru byla devět a půl milionu korun, vydražen byl za padesát dva miliony. Na splacení měl Bernard měsíc – úvěr se mu podařilo sehnat až den před vypršením lhůty.
V polorozpadlém pivovaru spával na karimatce, po ubytovnách, kamarádech. Na vlastní dům, v němž má saunu a bazén, se dostalo až po deseti letech tvrdého odříkání. Starou dacii mezitím vyměnil za BMW pětkové řady. I to už ale vlastní nějakých dvanáct let. „Chtěl jsem mít spolehlivé, bezpečné, ale taky dobré auto.“
I když začátky byly opravdu těžké, chvíle, kdy by si řekl, že s tím celým sekne, nenastala. „Pořád bylo co dělat, zlepšovat, tvořit – takže takové nápady jsem neměl.“ To, že se na slavnostním večírku k výročí 17. listopadu v pražském klubu Rock Café na Národní třídě čepovalo právě pivo Bernard, tak bylo i symbolickou připomínkou toho, kam to jeden z nejznámějších českých podnikatelů dotáhl. Není proto divu, že už v roce 2000 byl vyhlášen pivovarskou osobností století. Ve stejném roce se stal rovněž historicky prvním držitelem titulu Brand manager.
Svět se zbláznil. Držte se…
Neexistence rovné startovní čáry, kdy zde na jedné straně existovaly státem protežované pivovary a na straně druhé ty zdevastované, vedla v roce 1995 Bernarda ke kampani, která ho dostala do popředí zájmu veřejnosti. Podařilo se mu totiž po dlouhém boji vybojovat na politicích pro malé a střední pivovary diferencovanou spotřební daň v době, kdy stál v čele Českého svazu malých nezávislých pivovarů. „Neskrývám, že to nebyla liberální myšlenka, ale dodnes jsem na ni hrdý. Je třeba si uvědomit, že zde existovala značná tržní nerovnováha, daná exportní podporou tří či čtyř největších producentů, úředně nadekretovanou rajonizací, ale i naprosto nesrovnatelnými podmínkami, pokud se týká forem privatizace a stavu, v němž se jednotlivé pivovary nacházely. To byla zcela extrémní situace.“ Dnes naopak všechny firemní dotace odmítá, protože jenom křiví trh. Boj za nižší spotřební daň nebyl jediným Bernardovým bojem. Stejně tak se postavil proti fúzi mezi Radegastem a Prazdrojem, či proti statisícovým „reklamním“ sumám – fakticky úplatkům – pro hospodské za to, že změní značku piva. Současné kampaně malých pivovarů proti zvýšení spotřební daně na pivo se ale neúčastní. „Nicméně ten nápad se sladovým vínem mi připadá vtipný.“
Bernardův názor na stát – „nejraději bych o něm ani nevěděl“, ho vedl ke snaze o vstup do velké politiky. V loňských senátních volbách kandidoval jako nezávislý za ODS. „Můj vnitřní pocit totiž je, že politika se dá dělat jinak, než jak je dnes prezentována. Mělo by v ní být méně války a více logiky, a rovněž tahu na branku,“ zdůvodňoval tehdy své rozhodnutí. Přestože nakonec získal ze všech občanských demokratů nejvíce hlasů, na porážku šéfa odborů to nestačilo. Totální vítězství ČSSD v krajských a senátních volbách „oslavil“ Bernard billboardy „Svět se zbláznil. Držte se“, jimiž reaguje na různé dobové absurdity. Ta letošní se týkala nesmyslného uzavření dálnice D1 v době návštěvy papeže v České republice.
Sport ano, ruleta ne
K mediálnímu oboru, v němž podnikal hned po listopadu 1989, se Bernard ještě jednou vrátil, když spoluzaložil hudební rádio Vysočina v Jihlavě. Radit ale někomu, zda je lepší věnovat se cele jednomu projektu, nebo rozložit své úsilí na více oblastí, Bernard nechce. To je podle něj individuální věc. „Viděli jsme, že zde chybí rádio, tak jsme do toho šli. Každý ale sám musí odhadnout, kde jsou jeho mantinely.“ Mediální zkušenosti zúročil Bernard i v zákaznickém magazínu Vlastní cestou, který stejně tak jako jeho piva sbírá jedno ocenění za druhým v kategorii public relation. Pojmem se stal i letní hudební festival Bernard Fest, který letos oslavil již patnácté výročí.
Kde vůbec bere podnikatel, který ve velmi tvrdém oboru působí již 18 let, čas na odpočinek? Pro Bernarda je relaxací sport. V létě fotbal či tenis, k nimž později přibylo i horské kolo, v zimě lyže nebo hokej. Stejně tak ale je pro něj relaxací zajít si s kamarády na pivo.
Na druhou stranu nikdy nepodlehl nejrůznějším zbohatlickým vášním, jako je například ruleta. Za sportovní oblečení, lyže, dovolené také utrácí většinu vydělaných peněz, které nejdou zpět do podniku, nebo na splácení hypotéky za dům. Větší volno si mohl dovolit Bernard až po prvních letech tvrdé práce. Růst firmy znamenal i postupné delegování pravomocí na další spolupracovníky a podřízené. Díky dobré organizaci a personálnímu zabezpečení firmy si tak nemusí brát práci s sebou na dovolenou. Zatím nejdelší a nejzajímavější dovolenou strávil s manželkou Helenou na traku v Himálaji. „Asi dvacet dní jsme chodili po horách, spali pod stanem a bylo to úžasné.“ Sepětí práce a osobního života podtrhuje skutečnost, že jak jeho manželka tak syn pracují rovněž v humpoleckém pivovaru.
