Někdy se stane, že dávno odepsaná technologie slaví docela překvapivý a triumfální návrat. Právě to se přihodilo vinylovým deskám.
Klasické deskypotřebují lidské ruce.
Autor: Jan Třeštík
Těžko by se v jednom podniku hledal větší kontrast. Na jedné straně nejmodernější robotizované technologie, naprosto čisté prostředí, bezpečnostní rámy, budova samé sklo a ocel. Tam bez dotyku lidské ruky tiše vznikají cédéčka a dévédéčka. Ale v postarší hale na druhém konci areálu jako by se před třiceti lety zastavil čas. Zde ještě voní a rezonuje stará fabrika plná hlasů a zručných rukou. Stroje jsou robustní a zelené; obsluha používá slova jako měděný nosič, otec, matka, originál, matrice a laková fólie. Tady z roztavených granulí vinylu lisují staré dobré desky.
Většinu obratu loděnické firmy GZ Digital Media dnes zajišťují moderní digitální nosiče, ale v jejich produkci je jen jednou z mnoha společností. Zato v lisování vinylových desek je český podnik světovou jedničkou. A je to velice zajímavý byznys. Hlavním zákazníkem jsou movití američtí hudební fajnšmekři.
V Loděnicích vyrobili první gramofonovou desku v květnu roku 1951. První dlouhohrající deska přišla v roce 1953, rok po prvním československém magnetofonovém pásku. V roce 1955 se zrodila první tuzemská deska z „nerozbitného“ polyvinylchloridu, zkráceně vinylu, který postupně nahradil dosavadní křehký a těžký šelak. V roce 1961 přišla první tuzemská stereofonní gramofonová deska.
Výrobu vinylových desek firma nikdy úplně nezastavila. Pověsti o tom, že v rámci privatizačního chaosu zůstala nějaká opuštěná výrobní linka kdesi zcela zapomenutá, jsou podle obchodního ředitele Michala Štěrby pouhou legendou.
Rok 1997: krůček od osudového ne
„Začátkem devadesátých let jsme vyrobili poslední vinylové desky pro velká česká vydavatelství Supraphon a Panton,“ vzpomíná generální ředitel Zdeněk Pelc, který firmu začal řídit již v roce 1983. Úplně nejnižších hodnot dosáhla produkce vinylových desek v letech 1996 a 1997. „Tehdy stála společnost těsně před rozhodnutím, že tuto činnost zcela ukončí,“ dodává obchodní ředitel Štěrba.
Na konci devadesátých let začal zájem o klasické desky z Loděnic mírně stoupat. V posledních čtyřech letech je růst poptávky téměř raketový. Prvním důvodem ovšem je, že mnozí konkurenti zmizeli. V Evropě už zbylo jen asi deset lisoven. Mnozí velcí zahraniční zákazníci proto museli hledat jiné dodavatele. Někdejší Gramofonové závody jsou dnes například největším evropským výrobcem vinylových desek pro společnost Universal Music. Druhým důvodem růstu je znatelné oživení poptávky po vinylových deskách na americkém trhu. V USA loni vzrostl trh s vinylovými deskami zhruba o osmdesát procent.
„Týdně posíláme kolem osmi až deseti tun vinylových desek letecky do Spojených států,“ upozorňuje Štěrba. Klíčovým zákazníkem pro vinylové desky z České republiky je americká firma Pirates Press. Klasické desky nabízí rovněž internetový obchod Amazon.
Až šest milionů vinylových desek za rok
Také v Loděnicích v dobách hlubokého útlumu poptávky část výrobních linek zlikvidovali. Nedochovala se ani technická dokumentace. Když pak bylo třeba zase zvýšit kapacitu, museli rozebrat starý stroj na součástky a podle něj si nechali vyrobit identické zařízení. Asi jako když v rozvíjející se Asii dohánějí technologický náskok průmyslově vyspělých zemí.
Největší roční výroba v osmdesátých letech činila kolem patnácti milionů vinylových desek. Nyní se pohybuje kolem pěti až šesti milionů. „Ale není to tak, že by vinylová deska byla mrtvé médium,“ zdůraz-ňuje Štěrba. Pomineme-li USA, významným trhem je rovněž Velká Británie, nejsilnější vinylový trh v Evropě. V obou těchto státech existují velké prodejny, které se na vinylové desky specializují. „A ve velkých obchodních řetězcích tam téměř vždy naleznete rozlehlou sekci nabízející klasické desky,“ připomíná Michal Štěrba. Pro tyto zákazníky firma GZ Digital Media lisovala například desky Madonny, U2 a Metalliky. Občas vycházejí rovněž reedice starých desek, z celkového množství je jich však jen asi deset procent. Mít svou novou nahrávku i na vinylu se totiž z hlediska mnohých hvězd stalo vysloveně prestižní záležitostí.
K významným trhům patří ještě Francie, Německo a země Beneluxu. Česká republika nikoli, přestože prodej gramofonů tady v poslední době také roste. Nové gramofony však v českých domácnostech většinou přehrávají stará elpíčka. Například v Bontonlandu jsou zase k dostání klasické desky, ale není jich mnoho. Mezi zákazníky patří hlavně sběratelé, není to masová záležitost. „Nepředpokládám, že by významní čeští umělci byli znovu vydáváni na vinylových deskách,“ konstatuje Štěrba. Nicméně potenciál v České republice je, protože kouzlo staré techniky objevují mladí lidé.
Někdo to rád klasické
„Preferuji vinylové desky, jenomže jich je málo,“ říká čtyřiadvacetiletý student Aleš Jindřich, amatérský kytarista a zpěvák. „Z klasické desky je cítit život, není to tak ploché,“ domnívá se.
Podle zpěváka, muzikanta a hudebního pedagoga Jiřího Tichoty mají obě technologie své výhody i nevýhody. Záznam na kompaktním disku je absolutně bez šumu, což je velmi důležité především v klasické komorní hudbě, kde často zní pianissimo. „Další výhodou CD je, že se neničí při přehrávání, takže i deset let staré cédéčko může znít jako nové,“ připomíná hudebník.
Předností klasických desek je podle Tichoty přirozenější zvuk. „Ale časté přehrávání klasickou desku ničí, takže čím víc jsem měl nějakou desku rád, tím dříve se mi poškodila,“ upozorňuje.
Přestože se vývoj nových výrobních zařízení pro vinylové desky v osmdesátých letech téměř zastavil, inovace stále přicházejí. Některé jsou zjevné – vinylová deska dávno není výhradně černá, může být průsvitná, barevná, strakatá či s obrázky. Jiné probíhají skrytě a souvisejí s novými postupy práce se zvukem ještě předtím, než se dostane do drážky desky.
Společnost GZ Digital Media zaměstnává kolem tisíce lidí, vinylem se zabývá přibližně sto padesát pracovníků. V areálu lze potkat i Vietnamce a Ukrajince; je jich kolem stovky.
Jen rozezvuč se ještě víc
Cédéčka se začala vyrábět v Loděnicích těsně před sametovou revolucí v roce 1989. Tato technologie zažila bouřlivý vzestup, v posledních letech ji však vytlačuje hudba stahovaná z internetu. „Cédéčko jednou asi vymizí, ale nebude to v horizontu deseti let,“ domnívá se Štěrba.
V roce 2001 odstartovala firma výrobu DVD. „Evropský trh s DVD již nestoupá, ale na rozdíl od CD se nepropadá,“ uvádí Štěrba. Také filmy na DVD jsou v internetovém ohrožení, navíc se zvolna prosazuje nový formát Blu-ray s vyšším rozlišením. Představitelé firmy GZ Digital Media, kterou vlastní čeští manažeři a investoři z americké společnosti Winslow Partners, však zatím věří původní technologii.
Výhody formátu Blu-ray oproti klasickému DVD totiž nejsou tak jednoznačné, jako byly přednosti DVD proti původnímu videu. Spotřebitelům obvykle současné rozlišení stačí, a nepotřebují si kupovat nosič s pěti filmy, když se jim z nich líbí třeba jen jeden.
Digitální nosiče navíc potřebují také výrobci počítačů a softwarové společnosti. Tím se rozkládá riziko, neboť největší zákazníci loděnické společnosti jsou firmy z různých oborů: výrobce softwaru Symantec, hudební Universal Music a EMI, výrobce počítačů Hewlett Packard.
Všichni mají stejný job
Digitální nosiče vyrábějí v České republice také firmy Fermata Čelákovice, Eximpo Praha a North Video Ústí nad Labem. Tyto společnosti trápí jednak černý dovoz (hlavně pokud jde o DVD, z nichž nebyly zaplaceny licenční poplatky), jednak budoucnost novinových příbalů. Levná dévédéčka z trafik vyhnala v posledních třech letech poptávku prudce vzhůru. DVD přehrávač si kvůli nim koupili i lidé, které by to dříve ani nenapadlo. Ale budoucnost je poněkud nejistá. Nejzajímavější tituly už většinou vyšly. Najít další trhák se stává velmi obtížným. Zpočátku vycházelo poměrně malé množství titulů, zato v obrovských nákladech, což i při nízkých cenách dávalo ekonomický smysl. Nyní je hráčů a titulů na trhu mnoho, takže finanční efekt je relativně nízký. GZ Digital Media proto segment novinových příbalů opouští a zaměřuje se na výrobky s mnohem vyšší přidanou hodnotou.