V rámci workshopu Křižovatky architektury s podnázvem Gočár se dívá, Rojkind tě povede vznikl zajímavý projekt dostavby Staroměstské radnice. Od roku 1899 bylo na přestavbu či dostavbu vypsáno devět oficiálních i neoficiálních soutěží, ani jeden návrh však nebyl realizován. „Za jeden z hlavních důvodů je považována absence představy o odpovídající náplni navržené novostavby. Dnes, v roce 2010 vhodnou náplň stále neznáme,“ píše tým mladých architektů ve složení Ondřej Chybík, Julie Dürrová, Martin Enev a Ivan Gogolák.
Ti se zároveň domnívají, že pro dostavbu Staroměstské radnice není navržení funkce zcela zásadní. Na základě myšlenky, že současné tempo informací mění společnost daleko rychleji než před stem či dvěma sty lety, navrhli univerzální „kontejner“ s možností jakéhokoliv využití dle aktuálních společenských nálad s přímou vazbou na prostor Staroměstského náměstí. Cílem architektů, kteří se svým projektem Prahy stojednavěžaté nenechali omezit úrovní římsy, je především podnítit společenskou diskusi o funkci domu.
Otázkou zůstává, zda je vůbec dostavba radnice potřebná. „V nedávné minulosti se zastavělo proluk dost, můžeme tedy přece něco nechat budoucím generacím,“ uvedl například Ondřej Šefců z Národního památkového ústavu během loňské mezinárodní konference Revitalizace Staroměstské radnice a okolí: Možnosti a limity. Řečeno slovy architekta Jana Sokola, velkým architektonickým počinem někdy je na určitém místě nepostavit nic.