Kapitola 207
Na plynové frontě stále stejně * Správně dávkovaná špína * Demokracie je důstojná * Poslanec Mimoň * Kompromaty a bonzy * Ota v Barceloně
Na plynové frontě stále stejně
S postupující zimou a poklesem teplot se opět objevily obavy z další rusko-ukrajinské plynové krize. Jako by se však zapomnělo na to, že se podobná krize, navíc doprovázená téměř blackoutem, vyskytla nejen jednou, ale hned několikrát už v šedesátých a sedmdesátých letech. A nikdo tenkrát nestrašil ohrožením bezpečnosti státu. Evidentně proto, že Československá socialistická republika závisela na dovozu ruského, tehdy sovětského plynu. Všichni věděli, že jsme satelitem Sovětského svazu, a proto nikoho ani nenapadlo, že by mohl ČSSR, svému „bratrskému“ spojenci, jehož zcela vojensky i politicky ovládal, nedodávat plyn.
Na začátku sedmdesátých let undergroundová, v té době ještě nikoli obecně známá skupina Plastic People of the Universe ve skladbě Prší, prší zpívala: „Mlha si sedla za okna, po celém městě je tma, elektřina přestala svítit a plyn nechce od sirky chytit.“ Tato možnost blackoutu a plynové krize stále trvá a „Plastici“ potvrzují nadčasovost umění.
V této souvislosti se pak lze zeptat: Proč Česká republika se svou značnou závislostí na ruském plynu něco za posledních dvacet let neudělala? Proč je to pořád stejné? Nebylo by lepší si namísto strašení, že Rusko ohrožuje bezpečnost ČR, přiznat, že si za případnou další plynovou krizi můžeme sami? A nesvalovat vinu za vlastní neschopnost na Rusko. Ve vyšší, sofistikovanější rovině – vzhledem k tomu, že jsou, socialismus nesocialismus, problémy s dovozem plynu stále stejné – je na místě další otázka. Není to – i s ohledem na současnou hospodářskou krizi – vlastně všechno naopak? Nezvítězila náhodou po roce 1989 nejen v ČR, ale i ve světě jakási umírněná verze socialismu, a nikoli kapitalismus?
Správně dávkovaná špína
Špína v malých dávkách má docela léčivé účinky. Nemluvíme o záplavě špíny morální, aby nám náhodou politici nepookřáli. Nejprestižnější z vědeckých časopisů Nature Medicine zveřejnil odbornou studii týmu Lékařské fakulty Kalifornské univerzity, která staví na hlavu tradiční hygienické poučky. Některé bakterie na lidské kůži, kterých se lidé třeba několikrát denně úporně zbavují, pomáhají hojit rány a stimulují imunitní systém.
Výzkum určitě přišel na hromadu peněz. A přitom si stačilo koupit knížku Johna Steinbecka Pláň Tortilla. Líčí se v ní, jak Teresina povila už deváté miminko, aniž se ještě stačila vdát. Doktor slyšel poděšenou zdravotní sestru vyprávět o úděsných životních podmínkách, v nichž žijí, a vydal se na vizitu. V kuchyni na plotně bublal obrovský kotel fazolí, jediná krmě, která se v domě podávala. Ječely-li děti nad míru, zamíchala babička fazolemi a několik naběraček chrstla přímo na podlahu, aby rychle zchladly. Děcka zmlkla a šmejdila po podlaze, dokud nesnědla poslední fazoli. Doktor následně děti podrobil všemožným testům. Jejich výsledky vzrušeně komentoval: „V životě jsem neviděl zdravější děti! Dravečkové to jsou! Takové zuby jsem nikdy neviděl! V životě ne!“
Demokracie je důstojná
Deník Lidové noviny oznámil, že se rozhodl ukončit anonymitu v diskusích a udělat krok ke svému zkvalitnění. Každý, kdo bude chtít diskutovat na serveru lidovky.cz, se bude muset zaregistrovat pod skutečným jménem a adresou. Na ni dostane poštou autorizační kód, s jehož pomocí svou registraci aktivuje. Nezbývá než zatleskat a doufat, že tento nadějný pokus o vybudování důstojného debatního fóra budou následovat i další.
Komu čest, tomu čest. Cyril Svoboda ohlásil tažení proti akciím na majitele ve prospěch akcií na jméno. Slibuje si od toho větší průhlednost hospodářských dějů a menší prostor pro nekorektní jednání, ať už dle psaných či nepsaných zákonů. Bylo by sympatické, kdyby „lidové“ i „lidovecké“ snahy byly brány vážně, nezalekly se případných nezdarů a nedaly se odradit zbabělými a demagogickými ataky. Svobodný může být totiž pouze konkrétní jedinec, nikoli anonym. A na svatou trojici demokracie doplňuje svobodu právě schopnost podstoupit riziko a nést odpovědnost.
Poslanec Mimoň
Poslanec ODS Zdeněk Prosek přirovnal v rozpravě státní rozpočet rodinnému, kterému se náhle snížily příjmy. „V pravicově uvažující rodině se to řeší tak, že si žena prostě najde nějaké domácké zaměstnání, aby posílila rodinné příjmy, otec přestane vyplácet dětem kapesné a pošle je na brigádu. To jim ostatně mravně a výchovně jedině pomůže. Odloží se koupě nového koberce a omezí se spotřeba dražších věcí. V levicově uvažující rodině okradou sousedy. Ba co hůř, okradou vlastní děti. Protože co jiného to je, než když se zvýší dluh, který budou muset naše děti zaplatit.“
Takové vidění světa připomíná sira Mamzermana. Byl to velmi úspěšný a velmi bohatý muž, který se ve velkodušnosti rozhodl vzít svou ženu Deirdru na týden k moři. Jeho sekretářka zavolala řediteli nejlepšího hotelu v proslulém letovisku.
Sekretářka: Dovolte, abych vám sdělila, že sir Mamzerman se rozhodl strávit týden se svou manželkou ve vašem hotelu. Pro dokonalou pohodu a pocit naprostého soukromí by však bylo třeba, aby měli hotel pouze pro sebe. Ředitel: Je to pro nás čest. Ostatní hosty přestěhujeme do jiného hotelu. Sekretářka: A má hotel privátní pláž? Ředitel: Jistě. Sekretářka: A jaký je tam písek? Ředitel: No, takový stříbrošedý. Sekretářka: To by mohl být problém. Sir Mamzerman má rád zlatý. Můžete to zařídit? Ředitel: Jistě. Znám pláže s krásným zlatým pískem. Hned jej tam dám převézt. Sekretářka: A ještě počasí. Sir Mamzerman miluje modré slunce bez mráčku. Ředitel: Jistě. Předpověď je skvělá. Pro jistotu budou v pohotovosti naše vzdušné síly a případné mráčky na nebi by neprodleně rozehnaly.
Přiletí tedy sir Mamzerman s manželkou, ubytují se a užívají si soukromí. Když leží na pláži a těší se z modrého nebe, dí dojatý sir Mamzerman choti: „Vidíš, Deirdro? Krásný, klidný hotel. Nádherná pláž. Dokonalý písek. Nebe bez mráčku. Kdo by ke štěstí ještě potřeboval peníze?“
Kompromaty a bonzy
Deník MF Dnes stejně jako kdysi v čele boje proti zlu! Zveřejnil materiály o Vladimíru Palečkovi, bývalém pracovníkovi Státní bezpečnosti (StB), nyní Bezpečnostní informační služby (BIS). Autor Jaroslav Kmenta, pln morálního rozhořčení, plamenně odsoudil hnusné praktiky StB. Ta – zřejmě jako jediná zpravodajská služba na světě – přiměla zahraničního diplomata ke spolupráci, protože zadokumentovala jeho styky s nastrčenou milenkou. Navíc si přičinlivý diplomat – možná právě na dárky pro milenku – přivydělával vekslováním. Deník MF Dnes to všechno pěkně vytroubil do světa – i se jménem onoho diplomata. Pokud to dodnes diplomatova podváděná manželka, rodina, příbuzní, přátelé, kolegové (možná ještě i nadřízení) a známí nevěděli, teď to už ví. Deník MF Dnes dokončil to, čím před dvaceti lety hrozila StB. A my jsme zase pokročili na těžké cestě „vyrovnávání s minulostí“, na niž holt při kácení lesa lítají třísky! Přesně dle receptury „totalitního výzkumáku“, lidově Institutu Imeni Orvela, řízeného brigádním referentem Socialistického svazu mládeže (SSM) Pavlem Žáčkem. Jak se toto vyrovnávání ve svých důsledcích liší od „hnusných praktik StB“, zůstává však nadále záhadou.
Ota v Barceloně
Televizní matador Ota Černý opět ukázal, že nejlépe mu bylo po boku Zuzany Bubílkové v roli moderátora dnes už pamětnické politické diskuse Co týden dal. V dnešní pozici šéfa sportovní redakce České televize si totiž opět uřízl ostudu. Ukázal totiž, že nejen nemá ponětí o cizích jazycích, ale ani není schopen ověřit si informace, se kterými leze na obrazovku.
Zaznamenáníhodný televizní okamžik se stal o víkendu, kdy se hrálo finále tenisového Davis Cupu, v němž čeští sportovci bojovali se Španěly. Do vlastní diskusní talkshow Na slovíčko s… si pozval českou tenisovou jedničku Radka Štěpánka. A doslova ho knockoutoval otázkou, jak je možné, že španělský borec Rafael Nadal je v rodné zemi tolik populární. Černý, který se právě vrátil z katalánské metropole, se nejlepšího českého hráče charakteristickou dikcí prokládanou oblíbeným „éééé“ zeptal: „Barcelona byla popsána nápisy ,Bon Nadal‘. Celá Barcelona byla nadšená a věřila, že Nadal vyhraje. Nezáviděli jste takhle trochu takovoudle slávu, kterou má Nadal ve svém městě?“ Radek Štěpánek však moderátorovi připravený rozhovor pořádně zkazil. Vysvětlil mu totiž, že nápis „Bon Nadal“, který zdobí všechny barcelonské obchody, není oslavou skvělého tenisty, ale znamená v katalánštině „veselé Vánoce“.
To bolelo. Především ty, kdo platí koncesionářské poplatky veřejnoprávní televize.
