Airbnb, Uber, slova, která v hovorech lidí zaznívají stále častěji. Sdílená ekonomika se v České republice nachází na svém počátku, ale rychle roste. Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) kvůli tomu volá po ekonomické a právní analýze jejích dopadů na oblast ochrany spotřebitele, daňových pravidel nebo pracovního práva. „Musíme si říci, kdy jde o sousedskou výpomoc a kdy už o podnikání,“ zmínila prezidentka svazu Marta Nováková.
Řešení vidí ve stejné regulaci pro všechny podnikatele bez rozdílu v tom, zda podnikají „online“ nebo „offline“. „Nepožadujeme regulaci byznysu, který na základě sdílené ekonomiky vzniká, ale jsme pro nastavení stejných pravidel pro všechny. Bude to znamenat bezpochyby deregulaci a revizi stávající legislativy,“ konstatovala. Proti sdílené ekonomice nemá cenu podle Novákové nějak razantně vystupovat. Zdůraznila, že je nutné také rozlišovat mezi občasným přivýdělkem a podnikáním. V současné době Česká republika podle Novákové nedisponuje žádnými relevantními analýzami nebo daty, která by definovala oficiální sdílenou ekonomiku a zároveň vymezovala její rozdíl oproti takzvané šedé ekonomice. „To je potřeba změnit,“ uvedla.
Analýza, která si dala za cíl zmapovat sdílenou ekonomiku a nastínit pravidla, kterými by se měla řídit v současnosti, vzniká na ministerstvu průmyslu a obchodu. Úřad ji měl původně zveřejnit do konce roku, termín ale podle ředitele odboru evropských záležitostí a vnitřního trhu ministerstva průmyslu a obchodu Jana Havlíka nestihne. „Zatím nám vyšlo, že existuje až 729 obchodních modelů,“ uvedl Havlík. Úřad chce analýzu zpracovat tak, aby ji nemusel neustále předělávat kvůli tomu, že budou vznikat další a další podnikatelské modely. Analýza zatím pracuje se třemi možnostmi. První je mírný zásah státu, který by ošetřil až systémová selhání, druhou možností je cesta sektorových úprav, jejíž nevýhoda ale spočívá podle Havlíka v tom, že jde o práci na řadu let a třetí možnost je deregulace.
Také Havlík je zastáncem nerozlišování „online“ a „offline“ podnikání. „Je potřeba jít sektor po sektoru, někde bude možná deregulace pro všechny poskytovatele, jinde bude mít smysl stanovit rozlišující hranice mezi amatérem a profesionálem, případně kombinace obojího. V obecné rovině pak platí zásada zasahovat jen tehdy, pokud je to skutečně nezbytné. Spotřebitel by však měl vědět, kdo mu službu poskytuje a s jakou ochranou může počítat,“ uvedl Havlík.
Připomeňte si start EET:
Podle svazu by mohl vzrůst podíl sdílené ekonomiky během deseti let až na dvě procenta HDP České republiky. V rámci Evropské unie činil v roce 2015 hrubý příjem z jejích jednotlivých platforem zhruba 28 miliard eur a v následujících několika letech má podle odhadů dále výrazně narůstat na 160 až 572 miliard eur.
Jeden pokoj nebo domy?
V České republice se sdílená ekonomika dokázala prosadit například v osobní přepravě, ubytování a v rámci realitního trhu u zprostředkování prodeje a pronájmu nemovitosti či zprostředkování spolubydlení. Dobře funguje i crowdfundingové financování a carsharing. „Je důležité si uvědomit, že pojem sdílená ekonomika ve svém původním významu nebyl spojen s podnikatelskou činností. Ať se již vnímání tohoto pojmu v dnešní době posunulo kamkoli, jsem přesvědčena, že daňové zákony jsou v této oblasti nastaveny dobře,“ sdělila náměstkyně pro daně a cla ministerstva financí Alena Schillerová. Pokud jsou tržby sdílené ekonomiky inkasovány hotově, kartou či obdobným způsobem, pak podléhají EET a je nutno je evidovat, připomněla Schillerová.
Sdílené aplikace v České republice dost výrazně zasáhly i do oblasti ubytování. Podle Svazu obchodu a cestovního ruchu je proto nutné určit základní hranici mezi klasickým pronájemcem jednoho pokoje a profesionálem, který pronajímá i několik nemovitostí. Ve druhém případě už totiž nejde o sdílení v pravém slova smyslu, ale o poskytování ubytovacích služeb, tedy regulérní podnikání. To však není kontrolované z pohledu výběru daní.
„Nikdo neví, kdo a co konkrétně pronajímá, seznam ubytovatelů není přístupný kontrolním orgánům. Otevírá se zde tak poměrně velký prostor pro šedou ekonomiku,“ uvedl viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Václav Stárek. Nutné je podle něj hlavně změnit zákon o místních poplatcích a rozšířit tuto povinnost na ubytování v soukromí. „Dále je třeba vytvořit systém, který by umožňoval kontrolním orgánům efektivně vymáhat a kontrolovat daňové odvody,“ zmínil.
V současnosti si ukrajuje segment sdíleného ubytování z pohledu kapacity lůžek jedno procenta, číslo ale podle svazu velmi rychle poroste. „Spatřuji v tom nebezpečí hlavně pro města a jejich obyvatele, kdy se může stát, že se lukrativní oblasti zcela vylidní a budou využívány jako turistické ubytování. Cena pronájmů pak prudce stoupá, což znemožňuje rezidentům pronajmout si byt k dlouhodobému bydlení, stejně tak roste cena těchto nemovitostí,“ upozornil Stárek. Problém s vybydleným centrem řeší už například Berlín. Některá evropská města proto zavedla podle svazu například povinnou registraci pronajímaných bytů.
