Na malé a střední podnikatele se i letos valí ze strany státu jedna pohroma za druhou. Jak se na to dívá jejich představitel, předseda Sdružení podnikatelů Bedřich Danda?
Předseda Sdružení podnikatelů Bedřich Danda:
Reforma veřejných financí by měla být razantní
Na malé a střední podnikatele se i letos valí ze strany státu jedna pohroma za druhou. Jak se na to dívá jejich představitel, předseda Sdružení podnikatelů Bedřich Danda?
Jak vnímáte potřebu reformy veřejných financí?
To, že musí být reforma uskutečněna, je jasné. Odhodlání vlády vítám. Dokonce bych si dovedl představit, že by měla být ještě razantnější, než je vládní scénář. Například v důchodech - pokud si někdo na něj nepřispíval, tak ho prostě mít nebude. Za socializmu bylo běžné, že žena v domácnosti, která neměla odpracovaná léta, brala i stokorunu důchodu a nikoho to nezajímalo. Jsem zastáncem takového řešení, podle nějž by měl ze státních prostředků každý nárok na jakýsi minimální důchod, a zbytek by byl pouze otázkou jeho soukromého pojištění či připojištění.
Myslíte si tedy, že by se měl stát vydat směrem ke snižování výdajů. Měl by ale zároveň zvyšovat daně?
To je velmi složitá otázka. Na jedné straně se hovoří o tom, že je třeba daně zvyšovat, ale na straně druhé existuje názor, podle něhož by se měl zvýšit hospodářský růst. Tím by došlo i k vyššímu výběru daní, aniž by se jejich sazby musely nutně zvyšovat. Významný prostor na příjmové straně státního rozpočtu je ale i v daňových nedoplatcích a únicích. Jak vůbec může z morálního hlediska stát odůvodnit zvyšování daní, když není schopen vybrat ani daně stávající? Přitom například v oblasti DPH není žádný problém případný podvod odhalit.
Odboráři a MPSV hovoří i o zvyšování odvodů na sociální a zdravotní pojištění…
Zvyšování odvodů na sociální, případně zdravotní, pojištění vidím jako velice problematický krok, a to především u osob samostatně výdělečně činných, kterých se má zvýšení týkat. Jestliže dojde k navýšení z dnešních zhruba sedmi osmi set korun na řekněme dva tisíce korun, dojde k tomu, že tímto navýšením se pouze zvedne cena práce. Přitom deklarovanou snahou vlády a celosvětovým trendem je právě zatížení práce co nejvíce snižovat. V současnosti je osob samostatně výdělečně činných v ČR zhruba 500 000. Obávám se, že po zvýšení odvodů by se jich dobrá pětina ocitla na úřadech práce a rozmnožila dnes již tak dlouhou řadu nezaměstnaných. Hranice 35 % jako nejvyšší sazby pro odvod sociálního pojištění by měla být svatá a nemělo by se s ní dále nijak hýbat. Už tak je nynější systém k některým skupinám podnikatelů nespravedlivý - například k důchodcům. Pokud podnikatel pracuje i po dosažení důchodu, musí stále odvádět sociální a zdravotní pojištění. Takže dostává kupříkladu osm tisíc důchodu, ale na odvodech vrací státu pět tisíc. T o považuji za nekorektní, protože takový důchodce ještě kolikrát zaměstnává další lidi, tvoří tedy pracovní místa, a za to je vlastně systémem trestán. Tuto nespravedlnost chci co nejdříve otevřít i na tripartitě.
Není důkazem vyrovnanosti současného systému i růst podílu malého a středního podnikání na tvorbě HDP?
To je pravda. Proto každý vlom do této oblasti může být velmi nebezpečný. Malé firmy, ze kterých se rekrutují OSVČ, tvoří 59 % HDP České republiky, přičemž trend je každoročně vzestupný. Já bych si skutečně nedovolil odhadnout, jaký důsledek by měl jakýkoli posun v této oblasti, pokud by mělo dojít k navýšení odvodů, ale rozhodně by to byl posun negativní. Už jenom z toho důvodu, že ekonomika nemá, jak známo, ráda žádné nárazy. Bohužel ani úředníci ministerstev práce a sociálních věcí či financí nejsou schopni kvalifikovaný odhad dopadů případného zvýšení provést.
Myslíte si, že jedna miliarda korun ze státního rozpočtu na podporu malého a středního podnikání je dostatečná a že programy na podporu tohoto sektoru jsou efektivní?
Malé firmy do deseti dvaceti zaměstnanců mají problémy získat cokoli z těchto podpor, protože okolo nich je strašná byrokracie. A co se týká výše té částky? Vždycky jsem říkal, že by stát měl do podpory malého a středního podnikání pustit ne jednu, ale nejméně pět miliard korun. To, co stát tomuto sektoru věnuje, by neměl být jenom jakýsi dar, jakási úlitba za to, že také platíme daně. Navíc jsou to prostředky návratné, protože se jedná o úvěry a ne dotace. Nemluvě již o tom, že peníze takto alokované generují další peníze. I v USA, kde jinak existuje vysoce liberální prostředí, pochopili, že bez podpory malého a středního podnikání se ekonomika neobejde. Opět se zde ale ukazuje nutnost reformy veřejných financí, protože bez redukce mandatorních výdajů nakonec nezbydou na programy podpory malého a středního podnikání větší peníze nikdy. Jiná otázka je efektivita vynaložených prostředků nebo dokonce možnost korupce, která může programy provázet. T u bohužel nelze v české kotlině nikdy plně vyloučit. Problémem jsou rovněž příliš tvrdé podmínky, které si při schvalování projektů klade Českomoravská záruční a rozvojová banka. Pak se do fáze schválení a realizace dostane jenom málo projektů.
Neměly by být peníze spíše než na konkrétní projekty věnovány na nějaké technologické inkubátory, které by byly pro všechny zájemce?
To jste mi přímo nahrál. Já jsem před chvílí řekl, že příspěvek na podporu malého a středního podnikání by měl být pětinásobný než je dnes. A z toho bych pětinu či čtvrtinu vyčlenil na nákup technologií. Ať se nám to líbí nebo ne, technologický rozvoj a specializace jsou dnes hybnou pákou hospodářského růstu i růstu produktivity práce, ale přitom na pořízení špičkové technologie nezbývají malým podnikatelům peníze. T y bych ale na tyto účely nebral ze současných prostředků na podpůrné programy, ale odjinud. A pokud se týká formy využití, inkubátory jsou tou nejlepší a nejzásadnější formou řešení. Podnikatel se už musí narodit s podnikatelským duchem a invencí. Ale sebelepší invence, pokud není provázena dostatkem finančních či odborných zkušeností, bývá mnohdy málo platná.
Nebojíte se ale toho, že by tyto prostředky přišly vniveč stejně jako úvěry z počátku devadesátých let?
To je jenom jeden úhel pohledu, pro nějž se zapomíná na to podstatné. Pokud by neexistovala, byť možná mnohdy benevolentní, úvěrová praxe bank z počátku devadesátých let, většina firem v oblasti malého a středního podnikání by vůbec nevznikla, protože chyběl počáteční kapitál. Kde by jinde vzali lidé peníze na nákup provozoven v malé privatizaci? A to, že ty firmy pak někdo i vytuneloval nebo úvěr nesplácel? Zloději bohužel jsou a budou všude. Ale právě v malé privatizaci se toho rozkradlo minimum. Proto si nemyslím, že by prostředky na vznik inkubátorů byly vyhozené peníze. Podnikatelé musí prostě dostat možnost si v laboratorních podmínkách vyzkoušet, zda jsou schopni se svým nápadem či projektem uspět na trhu.
Jako personální problém se jeví i nedostatek učňů, případně vůbec osob, které by přímo v provozu získávaly kvalifikaci. Jak se díváte na myšlenku MPSV zavést povinnou praxi pro absolventy škol?
Učňovské školství opravdu zažívá krizi, a to i přes ono známé přísloví, že řemeslo má zlaté dno. Tvorbě pracovních návyků ale nepřispívá jenom sám učební poměr. Proto dnešní snahu ministerstva práce a sociálních věcí ve věci povinné praxe absolventů škol vítám. Není nic horšího, než to, že absolvent jakékoli školy jde okamžitě na podporu. On totiž nezíská návyk, že se vstává a chodí do práce, přestože je to zpočátku za málo peněz. Lícem toho, že má zpočátku méně peněz než člověk s praxí, je ale právě ta praxe, byť by nebyla spojena přímo s úplnou kvalifikací.
Co říkáte návrhu vlády na nemocenskou placenou zaměstnavateli?
Když jsem to slyšel poprvé, myslel jsem, že je to legrace. Ten, kdo o tom mluví, snad ani neví, co říká. Systém nemocenské je uzavřený systém, říkejme fondový systém. Pokud se do něj vybírá málo, musí se vybírat více. Ale tento systém musí z principu garantovat stát. Nejde jenom o malé firmy do pětadvaceti zaměstnanců, u nichž je dnes systém trochu odlišný. Na poslední tripartitě řekl předseda představenstva akciové společnosti Škoda Auto Vratislav Kulhánek, že při jejich šestnácti tisících zaměstnancích a průměrné nemocnosti šest procent by to nebyli schopni ufinancovat. A to jsou velké firmy, které si mohou riziko nemocnosti rozložit. Ale u malé firmy, kde je pět zaměstnanců? Pokud dva z nich onemocní, nemá je majitel z čeho vyplácet. A navíc, pokud se nezmění systém u „vydavačů peněz“, tedy u lékařů, nic se nezmění. Problém není totiž nikde jinde, než u nich. Pokud není schopen stát zjistit, zda je dotyčný nemocen skutečně, nebo jenom předstíraně, podnikatel to tuplem nezjistí.
Nebylo by nejspravedlivější zavést systém jakéhosi osobního hodnocení pojištěnce?
Každé plošné řešení je vždycky špatné. Určitě by bylo složité nemocenskou zindividualizovat, ale řešení by to bylo. Jako je to u pojištění z odpovědnosti při řízení motorového vozidla. Jezdíš hodně, bouráš? Dvě stě procent pojistného. Jsi opatrný, jezdíš bez nehod? Padesát procent. To by určitě bylo rozumnější, než přenášet problém s nemocenskou na bedra podnikatelů. Ostatně - zkušenost z jistého textilního podniku na severu Čech ukázala, že díky prémiovému ohodnocení v závislosti na čerpání nemocenské u nich klesla nemocnost pod čtyři procenta.
Připravuje se rovněž nový zákon o účetnictví. Co by podnikatelům v případě schválení přinesl?
Pokud bude nový zákon o účetnictví s účinností od 1. 1. 2004 přijat, byla by to smrtelná rána menším podnikatelům. Pojem jednoduché a podvojné účetnictví bude v souladu se směrnicemi EU zrušen a všichni plátci DPH budou mít povinnost vést podvojné účetnictví. Co to ale bude v praxi znamenat? Nejenom to, jak se občas tvrdí, že by si podnikatelé museli za pár stovek nebo tisíc korun pořídit účetní. Oni by ale museli okamžitě odvést daň ze zásob. Přitom kdejaká malá firma má dnes zásoby za několik milionů korun. A kde by vzala firma se zásobami za milion tři sta tisíc na daň? K ní si ovšem musíte připočítat souběžně s tím zvýšené odvody na sociální a zdravotní pojištění. Pokud by zákon v této podobě prošel, bude to znamenat konec malého podnikání v České republice.
