Pokud chce stát určovat cenu za člověkoden, musí vycházet z reálných cen
Veřejné zakázky v ICT byly vždycky problém. Nejdřív se soutěžilo bez pravidel a vyhrával ten, kdo měl tvrdší lokty a víc známých. Pak se začalo soutěžit jen s jedním pravidlem, za nejnižší cenu. Díky tomu vyhrával ten, kdo nic neuměl a mnohokrát ani nedodal. Nový zákon o veřejných zakázkách měl přinést zlepšení. Stát si tohle „zlepšení“ vysvětlil po svém. Změnu proměnil na zaklínadlo „cena za člověkoden“, tzn.
cenu za práci projektových manažerů, architektů, vývojářů, programátorů atd. na dané zakázce. A dokonce dopředu (i na několik let) přesně ví, kolik práce na projektu tihle lidé odvedou, a kolik si tedy případný dodavatel může vůbec účtovat. Zvláštní.
Stát striktně zadá přesný počet člověkodní potřebných pro vytvoření díla, ale na druhé straně nedovede pořádně ani popsat, co vlastně požaduje. Parametry rychlosti vývoje IT a neustále se zvyšující nároky uživatelů v dlouhodobých projektech neřeší v ceně vůbec. A tak se stává, že stát vytvoří nabídkovou cenu za jeden den práce tak nízkou, že nutí uchazeče nabízet často pod hranicí rentability. Nebo si myslíte, že lze nabídnout člověka s diplomem, řadou odborných certifikací a odpovídající praxí za čtyři tisíce korun na den? Nejde. Kvalita není levná. Když si koupíte kufr a chcete, aby vydržel víc než jednu cestu letadlem, asi ho také nebudete kupovat v bazaru.
Ale stát šel ještě dál. Kromě toho, že soukromý sektor nutí prodávat ty nejlepší kufry za bazarové ceny, u svých státních podniků tento požadavek nemá. Naopak. Nakupuje od svých vlastních IT firem (NAKIT, SPCSS) za ceny, o kterých se soukromému sektoru může jenom zdát. Z informací v registru smluv zjistíte, že průměrná cena za jeden člověkoden je u těchto státních podniků 12 500 korun!
Jak z toho? V první řadě zaručit rovné podmínky pro všechny a tím i faktickou konkurenci. Pokud chce stát určovat cenu za člověkoden, pak musí vycházet z reálných cen a zahrnovat i další parametry. A nakonec víc než počítat dny, spíše dobře a smysluplně popsat, co by měl systém vlastně splňovat a v čem občanům pomoci.
O autorovi| Ing. Martin Řehořek, jednatel NEWPS. CZ s. r. o.
