Svaz průmyslu a dopravy by prostředky ze špatně čerpaných evropských programů přesunul do dopravy a životního prostředí
Český průmysl nepřipravuje krizový scénář. Věří si a jeho prognózy pro letošní rok mají nádech optimismu. Zaměstnavatele sice trápí růst nákladů zejména kvůli cenám energií, ale ztráta konkurenceschopnosti podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Hanáka nehrozí. „Na rozdíl od médií, která neustále děsí veřejnost tím, že bude hůř, naši členové uvádějí, že jejich vyhlídky pro rok 2012 nejsou tak špatné,“ říká. To ovšem neplatí pro politiku a tristní úroveň státní správy.
Jsme stále ještě průmyslovou velmocí, kterou jsme byli před válkou, anebo alespoň v lepší pozici než sousední postkomunistické státy? Takto bych to nesrovnával. Doba se změnila, mnohé obory vytlačila nejen od nás, ale z celé Evropy asijská konkurence. A u nás je podíl zpracovatelského průmyslu stále ještě nad průměrem EU. Český průmysl má navíc velkou šanci, že i tuto krizi přežije. Relativně dobrá kondice průmyslu tady zmírnila krizi let 2008 a 2009 a jako polštář, který pomáhá české ekonomice růstem, může fungovat i nyní. Restrukturalizací, propouštěním, snižováním nákladů prošel už v letech 2009 a 2010 a je konkurenceschopný. Svědčí o tom vývoz, z 83 procent jde do EU, celá třetina putuje na náročný trh do Německa.
Jenže ho táhnou automobilky. Můžeme trvale profitovat ze zaměření na jeden trh a jeden obor? Proč ne. > Na automobilky je navázáno strojírenství a stále ještě máme možnost zvyšovat přidanou hodnotu zdejší výroby. A pokud jde o trhy, tam se samozřejmě musí zapracovat. Orientace na eurozónu je v této době velké riziko a je třeba hledat odbyt i jinde. O to se nyní v rámci svazu snažíme, podporu exportu považujeme za jednu z našich priorit.
O co se opírá přesvědčení, že český průmysl nynější krizi přežije? Naše firmy v řadě odvětví – automobilový průmysl, strojírenství, energetika, hutnictví – nevidí podle posledního průzkumu rok 2012 nijak tragicky. Za hlavní rizikový faktor nepovažují recesi nebo pokles ekonomiky, ale jednoznačně rostoucí náklady energií a surovin. Tedy růst cen elektřiny, která je jedna z nejdražších v Evropě, plynu v návaznosti na ropu a samozřejmě i pohonných hmot.
Co nejvíc přispělo k tomu, že máme jedny z nejvyšších cen? Stále se mluví jen o fotovoltaice a je to ukázkový příklad. Ale ten problém je širší a bohužel s omezením pro solární elektrárny zdaleka neskončil. Není prostě možné, abychom přijímali zákony a regulace, aniž by někdo zkoumal jejich dopady.
Chcete říci, že se u zákona o obnovitelných zdrojích neprovedla takzvaná RIA (hodnocení dopadů regulace)? Při přípravě zákona možná ano, ale pak proběhla řada dalších kroků, změny zcela jiných zákonů v rámci třetího čtení v poslanecké sněmovně a tam se už nikdo o nějaké dopady na podnikatelský sektor či uživatele nestaral. Takže hodnocení RIA je sice povinné, o což jsme před třemi lety tvrdě bojovali, ale probíhá víceméně formálně. Většinou se omezuje jen na nějaké konstatování o dopadu na státní rozpočet. Čili chybí její uplatnění při změnách v průběhu projednávání v zákonodárných orgánech.
Dělat hodnocení u každého pozměňovacího návrhu by asi bylo dost obtížné… Je pravda, že když se podíváte na vstupní materiál, který jde do poslanecké sněmovny, a pak na konečnou podobu, tak často zjistíte, že je zcela přeoraný. A co je horší, že se v něm kvůli řadě pozměňovacích návrhů nakonec objeví úplně jiná filosofie. Tato libovůle a neprofesionalita poslanců má potom tragické následky.
Co považujete za největší chybu současné politiky? Z našeho pohledu je to absence národohospodářského, meziresortního přístupu. Všechny resorty si jedou po svém, chybí nadhled a jednotná koordinace. Výsledkem je mimo jiné i to, že máme obrovský počet nejen nekonzistentních politik, ale i těch, které jdou proti sobě. Příkladem je třeba politika mezinárodní konkurenceschopnosti, kterou vláda schválila na podzim, a státní rozpočet. Ta první tvrdí, že dopravní infrastruktura je priorita, jedna ze tří rozhodujících do budoucna, ale ve státním rozpočtu se tato položka brutálně zkrátí. Z roku na rok, konkrétně v roce 2010, se snížily výdaje na výstavbu dopravní infrastruktury o 36 miliard.
V době šetření je asi nutné někde škrtat… Úspory je třeba hledat jinde, třeba ve státní správě. Škrty v investicích do dopravy zakládají skryté zadlužení. Jednou bude muset někdo tu infrastrukturu vybudovat, a navíc se její stav rapidně zhoršuje kvůli krácení také v oblasti oprav a rekonstrukcí.
Navrhl byste sloučení některých ministerstev? Všem je jasné, že veřejná správa je v této zemi extrémně drahá. I politici vědí, že to přináší problémy v rozpočtech, a stejně s tím nic nedělají. Nevím, proč je tady potřeba ministerstvo kultury, a myslím, že dvacet let po revoluci se už přežilo ministerstvo pro místní rozvoj. Určitě je přebujelé ministerstvo školství – mnohé agendy tohoto úřadu jsou i v krajích. Ale bohužel o auditech se bavíme už několik let.
Politici je slibovali naposledy před minulými volbami. Připomínáte jim to? Čím dál víc si myslím, že by stály hodně peněz a stejně nic nevyřešily. Zejména pokud by je zadávala samotná ministerstva. Agentury se na tuto státní zakázku už těší, pro ně je to něco jako morková kost. Jenže audity provedou podle zadání těch úřadů, na pokyn úředníků, kteří jsou přesvědčení o své nepostradatelnosti. A budou se jim snažit vyhovět. Takže nevidím žádnou záruku, že by taková prověrka skutečně odhalila, které činnosti a pozice by se měly omezit nebo úplně zrušit.
Předpokládáte, že kapři si rybník sami nevypustí? Částečně to může být i profesní slepota, přesvědčení, že se tato společnost bez té či oné agendy neobejde. Proto se domnívám, že audit musí zadat někdo zvenčí – daná profesní skupina, podnikatelské seskupení nebo třeba i občané.
Seskupení jako je Svaz průmyslu? Tomu se nebráníme, můžeme to udělat například v součinnosti s Hospodářskou komorou, Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů atd. My bychom měli říct, jaké agendy považujeme za klíčové třeba na ministerstvu dopravy nebo průmyslu a obchodu. Podle toho by se měla vytvořit struktura úřadu, podle toho nasadit náměstci. Tak by to udělal racionální podnikatel ve firmě. Každý z nás musel vymyslet rozumné uspořádání a samozřejmě ho upravovat podle vývoje ekonomiky i byznysu.
Proč to ve státních úřadech nefunguje? Sliby, že se spojí ministerstva, se tady objevují před každými volbami. Jenže po nich se vždycky zjistí, že ministerstev a pozic v nejvyšších úředních patrech je málo. A když je koalice dokonce tříčlenná jako nyní, tak si spočítejte, kolik takových postů je potřeba, aby byli všichni „ti loajální“ nakonec odměněni.
Existuje nějaký model, jak by měla vypadat státní správa pro 21. století? To je zřejmě už zapomenuté téma. > Co by vlastně státní správa měla dělat, jaké služby má poskytovat firmám a jaké občanům, se vůbec nediskutuje. Za Topolánkovy vlády se tady jakési snahy objevily, vznikl koncept e-governmentu, ale kde skončil? Politici nemají odvahu k nějaké reformě, takže státní správa je s trochou nadsázky bohužel stále stejná jako za Marie Terezie. O zeštíhlování a debyrokratizaci se sice mluví, ale ty úřady jsou pořád stejné a pořád plné „pilně“ pracujících lidí.
A ve státním rozpočtu je pětatřicet miliard určených na nákup externích služeb… Část z nich je pochopitelná, u některých činností by se zajišťování zevnitř nevyplatilo. Jenže proč současně s úředníky platit externí poradce a analytiky, kteří vlastně jen dublují to, co by měli dělat buď jedni, nebo druzí? Jde o desítky možná stovky milionů, co takto utíkají. Například studie proveditelnosti zavedení tzv. jednotného inkasního místa stála 19 milionů korun.
Vláda tvrdí, že ve státní správě ušetřila… Kdyby to myslela se snižováním nákladů vážně, tak by výdaje na státní správu měly každoročně o deset nebo patnáct procent klesat. A to nejen díky reorganizaci úřadů, ale také zavedením metod moderního řízení. Čili to není jen o počtu byrokratů, ale i o využití IT technologií, společných nákupech atd. Proč nemají všechna ministerstva jednotné objednávky automobilů nebo papíru a kancelářských potřeb? Proč má každý úřad jinou firmu na správu výpočetních systémů? Tam lze přece získat obrovské množstevní slevy nehledě na úsporu počtu lidí.
Můžete říct, co pro vás bude v následujícím období klíčové? Připravuje se národní program reforem, vláda ho do Bruselu předkládá 15. dubna. Musíme pohlídat, aby se v něm objevily věci, které tam průmysl potřebuje mít. Aby se mezi priority, na něž se má Česko v příštím období zaměřit, dostala věda, výzkum a inovace, vzdělání, dopravní infrastruktura, životní prostředí a trh práce. Prostě ty věci, které jsou důležité pro zemi, ale i pro podnikatelské prostředí. Víme, že co tam nebude uvedeno, bude mít ztíženou cestu k dotacím z EU pro období 2014 až 2020. A to je po zkušenostech s čerpáním v tomto období velmi vážná věc.
Česká republika přijde o dvě miliardy na dopravní infrastrukturu kvůli zvyšování mýtného. Neměl by za to být někdo potrestán? Jestliže v příslušném resortu máme za 28 měsíců šestého ministra, vystřídalo se tam dvacet náměstků a skoro všichni dřívější vrchní ředitelé už tam nejsou, tak je logické, že se dělají chyby. A nehlídají se věci, které jsou naprosto jasně formulované v předpisech EU. Že se politické přesuny dějí na takto strategickém ministerstvu, důležitém pro rozvoj této země, je hodně špatná zpráva pro občany.
Takže kdybychom měli hledat viníka: je to premiér…. To jsem neřekl. Tady je už dlouhodobě zakořeněný systém, že s nástupem nové politické garnitury se mění vše až po vrchní ředitele a často i ředitele odborů. Potom je profesionalita státní správy v této zemi tragická. Když v Anglii vyhrají jednou volby labouristé a podruhé konzervativci, mění se ministr, mění se 1. státní tajemník a všichni ostatní zůstávají. A ti překvapivě precizně a na vysoké odborné úrovni pracují dál. Takto by měla fungovat státní správa, tak funguje v Americe, když se střídají demokrati a republikáni. My jsme se naučili něco jiného.
Vraťme se k dotacím. Prosazujete, aby se nevyčerpané peníze přesunuly do jiných kapitol? Už jsme požádali, aby se tento bod zařadil na mimořádné jednání tripartity. Pozastavené čerpání nebo odmítnuté programy mají už teď obrovské dopady na státní rozpočet. Vloni takto přišel o jedenáct miliard, v letošním roce to může být ještě víc.
V řadě programů se nemusí pokračovat… U některých soft programů, zejména pro vzdělávání, by to asi tak moc nevadilo, ale už něco stály, už se tam nějaké náklady vynaložily. Nehledě na to, že i samotné zastavení programu znamená například u dopravních staveb, kde je nutné přepracovat smlouvy a dílo zakonzervovat, obrovské dodatečné náklady.
Jaké přerozdělení navrhnete? Ministerstvo pro místní rozvoj má situační zprávu o stavu čerpání předložit vládě někdy v dubnu nebo v květnu. Už nyní je ale zřejmé, že budou doporučovat (doufám, že ve spolupráci s námi) realokaci prostředků z těch programů, kde jsou čerpány nepatrná procentíčka. Pokud nebudou financovat zbytečná školení, lze tyto prostředky přesunout do tvrdých programů, tj. na výstavbu dopravní infrastruktury a samozřejmě životní prostředí, kde je třeba dotáhnout zejména čistírny odpadních vod.
Co budete prosazovat na období 2014 až 2020? Dnes máme 23 programů, na různých ministerstvech a krajích. Je kolem nich obrovské množství lidí, což zvyšuje šance na korupci. Vidíme to v jižních Čechách a nechci komentovat, co se děje nebo může dít na centrálních úřadech. Pro finanční období 2014 až 2020 musí dojít k zásadní změně. Této zemi naprosto stačí pět programů. Na prvním místě je třeba podporovat vědu a výzkum pro inovace, pak vzdělání, dopravní infrastruktura a životní prostředí. A také, což je životně důležité pro rozhýbání regionů, regionální operační programy. Těchto pět můžeme v Bruselu uhájit s tím, že by se výrazně zlepšilo čerpání a snížilo riziko korupce.
Máme z vašeho pohledu v Bruselu dostatečně silnou pozici? Třeba Poláky je tam „vidět“ mnohonásobně víc. My v Bruselu nikoho pořádně nemáme ani za vládní reprezentaci. Bohužel ani mezi úředníky. Vlastně celou dobu, co do Bruselu jezdím, Česko žádné klíčové místo obsazené nemá. Když tam jedete, tak se setkáte jen s některými poslanci, protože ti ostatní buď nemají vliv, anebo odborně je složité s nimi diskutovat. V tom jsme daleko za Poláky, a když s podíváte na Maďary, jaký tam mají vliv a postavení, je mi z toho smutno.
Čím si to vysvětlujete? Těžko říci, máme obrovské množství vzdělaných lidí, vysoké školy chrlí statisíce bakalářů, magistrů. Mnozí se domluví třemi, čtyřmi jazyky, přitom o práci v Bruselu jako by neměli zájem. Nechápu, proč si je pro tuto práci nepřipravujeme. Když jsem schopný a umím čtyři jazyky, proč třeba mě ministerstvo dopravy nepřipravuje na odchod do Bruselu, do některé pozice na příslušném ředitelství. Toto určitě neděláme dobře.
Jaroslav Hanák (60)
- Narodil se v roce 1952 v Prostějově.
- Absolvoval na VŠE v Praze, obor ekonomika dopravy.
- Začínal v ČSAD Prostějov, v roce 1989 působil ve funkci ekonomického náměstka ČSAD Brno.
- Od roku 1991 je předsedou představenstva a prezidentem dopravní společnosti FTL a postupně se stal jejím majoritním vlastníkem. Firma má přes 350 zaměstnanců, obrat cca 700 milionů korun.
- Více než 20 let je trvale prezidentem ADSSF/Asociace dopravních, spedičních a servisních firem Čech, Moravy a Slezska.
- Od roku 1994 zasedá v podvýboru pro dopravu hospodářského výboru Poslanecké sněmovny.
- Od roku 1995 se účastní jednání mezinárodních organizací – světové organizace silničních dopravců IRU se sídlem v Ženevě, kde je od roku 2008 členem prezidia.
- Od roku 2003 je prezidentem Svazu dopravy.
- Prezidentem Svazu průmyslu a dopravy (SPD) se stal loni, viceprezidentem byl od roku 2003.
Příběh podnikatele Čtyřnásobný prezident
Pro většinu partnerů z byznysu je prezidentem. Tuto funkci má ve své vlastní firmě FLT, více než 20 let je prezidentem Asociace dopravních, spedičních a servisních firem, osmým rokem prezidentem Svazu dopravy a téměř rok prezidentem Svazu průmyslu a dopravy. Přesto je tu jeden člověk, který ho důsledně oslovuje „pane předsedo“. S prezidentem republiky Václavem Klausem se jako reprezentant největší zaměstnavatelské organizace v Česku setkává poměrně často. Naposledy to bylo při oficiální návštěvě hlavy státu v Turecku. Více než padesátičlenná delegace podnikatelů vedená Jaroslavem Hanákem si tuto cestu nemůže vynachválit. „V Turecku vzbudila návštěva Václava Klause obrovský zájem. Konferenční sály byly nacpané, rozhovory si vyžádaly tamní televize i rozhlasové stanice. Přesně takové entrée bychom potřebovali i v jiných zemích,“ říká prezident (tedy nikoli předseda) průmyslníků.
Jaroslav Hanák není ješitný, historku dává k dobru pro pobavení. Jeho společnost FTL je úspěšná a většina jeho zaměstnanců si ho váží natolik, že s ním zůstala celých dvacet let. Stabilizované jádro top i středního managementu a specialistů mu podle jeho slov umožňuje, aby se věnoval lobbování pro průmysl a podnikatele. Ty reprezentuje i v Bruselu a v Ženevě, zájmy zaměstnavatelů razantně hájí také v české tripartitě.
Úředníky nemá rád, ale umí s nimi vycházet. Je založením optimista, což mu pomohlo i v obtížném období minulého roku, kdy ho zastihla zákeřná nemoc. „Přežil jsem, samozřejmě s podporou nejbližších, vedení firmy i vedení podnikatelských svazů. Věřili, že se díky svému pozitivnímu přístupu k životu vrátím do jejich čela. Vyšlo to a jsem zpět,“ říká letos šedesátiletý Jaroslav Hanák. Do práce se po půlroční pauze vrátil před dvěma měsíci.
