Stát versus kolečkáři

Téměř deset let provozuji zkolaudovanou čerpací stanici pohonných hmot v Praze. Aby mohl být zahájen provoz mojí čerpačky, musel jsem podstoupit tříleté peripetie okolo územního rozhodování, nesnáze okolo nejrůznějších urbanistických studií, vyjadřování různých úřadů a na konec i při vydání stavebního povolení. K tomu, aby mi bylo stavební povolení vydáno, jsem při výstavbě musel splnit celou řadu ekologických a bezpečnostních podmínek. Nikomu, kdo legálně stavěl čerpací stanici, nemusím vykládat o finanční náročnosti nejen výstavby úkapových jímek, lapolů, čističek a podobně, ale také o finanční náročnosti jejich provozu. Po řádné kolaudaci jsem měl povolen pouze zkušební provoz a teprve po určitém období jsem získal povolení k provozu trvalému, tedy nonstop otevírací době.
Vzhledem v výše uvedeným skutečnostem jsem se nestačil divit, když jsem poprvé uviděl na některých místech naší republiky, později také v hlavním městě Praze, prodejny pohonných hmot na kolečkách. Tato zařízení jsou umístěna na nejrůznějších, mnohdy naprosto nevhodných a svému okolí nebezpečných místech. Prodej pohonných hmot zde probíhá například bez mně předepsaných pětikubíkových úkapových jímek v zemi, bez do lapolů svedené dešťové vody z okolí výdejního místa, na mé čerpačce rovněž předepsané. Tyto prodejny nejsou vybaveny ani předepsanými toaletami pro zákazníky mobilní, a o invalidních ani nemluvě. Možnost umýt si potřísněné ruce pod tekoucí vodou zde také neexistuje. Nájezd a výjezd na obslužnou plochu je mnohdy velmi komplikovaný, neboť zde většinou nejsou splněna normou stanovená pravidla pro nájezd a výjezd.
Po dotázání úředníků, kteří mi nařizovali, jak má vypadat moje čerpací stanice, jak je možné, že jsou v provozu tato monstra nesplňující prakticky žádné z podmínek mně nařízených, jsem se opět nestačil divit.
Jedinou odpovědí mi vždy bylo, že s tím nemohou nic dělat , že na prodej pohonných hmot neexistuje dostatečně srozumitelný zákon. Že prakticky ani není možné sehnat majitele tohoto zařízení, neboť se stále účelově mění. Proto je také obtížné mu něco nařizovat nebo zakazovat.
Vzhledem ke všem zde uvedeným faktům opravdu vítám vznik zákona o pohonných hmotách, který snad jednou pro vždy jasně nastaví rovnoprávné podmínky pro provoz čerpacích stanice. Věřím, že nový zákon přispěje k vylepšení podnikatelského klimatu v oboru prodeje pohonných hmot. Zákon vnímám jako prvek podporující každého solidního podnikatele v tomto oboru.

Jan Mlejnek,
q100cz@seznam.cz