Na začátku je důležité říci, že neuvážený hazard je špatná věc. Vede k utrácení výplat, rozvrací rodiny, váže se na něj recidiva. Proto je potřeba, aby mu stát dával pravidla. Jenže na druhou stranu, když dá stát svým lidem občanku, uznává jejich svéprávnost a svobodu rozhodování, neměl by se chovat jako hysterická matka.
Loterijní zákon je toho skvělým případem. Stanovoval například u klasických válcových automatů, že do nich nemůžete vhodit víc než pětikorunu. V paragrafech zákona byl i časový limit, za kolik vteřin tam můžete hodit další minci. V kasínech by se sázelo jen maximálně za padesát korun. Po třičtvrtě hodině hraní byla navíc plánována povinná patnáctiminutová přestávka, aby se člověk náhodou nestal závislým. Opravdu si někdo myslí, že by to pomohlo?
Co stanoví stát příště? Že po hodině v hospodě musí člověk na čtvrthodinu ven, aby z něj nebyl alkoholik? Stanoví povolený počet cigaret na den? Nebo že na fotbal na Slavii se člověk může dívat jen dvacet minut, aby se nezbláznil?
Tohle opravdu není cesta jak odradit lidi od hazardu. Mantinely by měl stát dávat daleko spíš firmám, které ho provozují, naučit se stíhat nelegální herny (jen v Brně jich je prý několik desítek) a také hlídat daňové úniky. Hazard se pak začne jako živá entita chovat přirozeně podle pravidel. Nebude muset třeba cílit na sociálně slabé lokality, nebude vymýšlet kvízomaty a podobné kličky, jak obejít zákon.
Takže když ministerstvo financí couvlo z původního tvrdého záměru, nemusí se stát vlastně nic špatného. Spousta omezení zůstala i tak. Jde o to, aby dokázalo dohonit všechny, kdo se zákonům vyhýbají.
Čtěte také:
Nový loterijní zákon je prý přijatelný. Sázkové firmy čekají na vyšší daně
