Odchod z Evropské unie nutí politiky k úžasným veletočům. Ten cirkus načal premiér David Cameron, jenž na to téma v roce 2015 vypsal referendum, ačkoli žádné nechtěl. Pokračovala v něm jeho nástupkyně Theresa Mayová, která vyjednávala brexit, ačkoli chtěla pro Británii členství v Unii zachovat.
Dokonalosti dosáhl minulé úterý další - během čtyř let třetí - šéf vlády Boris Johnson, jenž požádal v Bruselu o odklad odchodu z dosud platného data 31. října, ačkoli se ještě týden předtím dušoval, že by byl raději mrtvý v příkopu, než by to udělal. Učinil tak nepodepsaným dopisem nejvyššímu eurokratovi Donaldu Tuskovi. V obálce byl přiložen další dopis, tentokrát podepsaný, v němž Johnson Evropany žádá, aby jeho žádosti nevyhověli.
Jde vám z toho hlava kolem? Počkejte ještě. Evropané jednohlasně řekli, že mají brexitu plné zuby a že udělají cokoli, aby to bylo rychle za nimi. Naznačili však, že Johnsonovi vyhoví - tedy že vyhoví jeho žádosti o odložení data, ne žádosti opačné. Když tak učinili, britský parlament hodil Johnsonovi plán na hlavu a poslal jednání zpět někam poblíž bodu jedna. „Je to celé ztráta času a energie,“ řekl šéf evropské exekutivy Jean-Claude Juncker.
Co si tedy počít? Unie vypadala v době uzávěrky tohoto vydání, že povolí odklad brexitu do 31. ledna příštího roku. Hlavním motivem je podle londýnských Timesů snaha neumožnit Johnsonovi ani nikomu dalšímu tvrdit, že Brusel se snaží manipulovat britskou politikou. „Francouzský prezident dal několikrát jasně najevo, že nesouhlasí s prodloužením lhůty, ale nebude je sám vetovat,“řekla mluvčí Elysejského paláce. „Tento odklad je určen pouze ktomu, aby britský parlament mohl současnou dohodu schválit i s příslušnou doprovodnou legislativou, vžádném případě ne k dalšímu měnění dohody.“
Johnson se tak ocitl v nezáviděníhodné pozici. Musí prohnat dohodu parlamentem, ale nemá pro ni podporu. V současném složení je pravděpodobnější, že jej parlament donutí k závazkům, které účinky brexitu významně oslabí, dříve než schválí samotný akt odchodu. A volby - v nichž by přese všechno nejspíš vyhrál a měl by volné ruce - vypsat nemůže, protože i o tom rozhoduje parlament. Ten si je rozložení sil vědom, a tak se do nových voleb nijak nežene. Johnson tedy návrh zákona o „své“ dohodě z parlamentu nestáhl, pouze jej odsunul či uspal. „Zákon je statický, nikoli však mrtvý,“ popsal to předseda parlamentu John Bercow.
Moment, řeknete si možná, když už jste dočetli text až sem. O jakých brexit oslabujících závazcích je řeč? O těch, které určí podstatu odluky britské a unijní ekonomiky. Současná debata se věnuje pouze negativní definici - je zaměřena na to, aby Britové neodešli z Unie bez dohody, která tuto podstatu umožní v budoucnu definovat výhodněji než podle pravidel WTO.
Nejde to stihnout
Současný plán je vymyšlen tak, že bude fungovat přechodové období, během něhož se obě strany na takovém výhodnějším propojení svých ekonomik dohodnou. O samotné podobě takového propojení však dosud nepadlo ani slovo. Znamená to, že i když Westminster odchod v současné podobě schválí, dveře k měkké i tvrdé verzi brexitu zůstanou otevřené dokořán.
Ato je problém, protože na vypracování příslušných smluv mají obě strany pouhých čtrnáct měsíců; za obvyklých okolností by to trvalo několik let. „Ani při nejlepší vůli to nejde se ctí stihnout,“ řekla deníku The Guardian Anna Jerzewska, poradkyně Britské obchodní komory. Pokud by přišel ke slovu odklad do 1. ledna, bude navíc ze čtrnácti měsíců jen jedenáct.
Znamená to, že i když Johnson oficiálně splnil, co podle zákona musel, tedy požádal o odklad data brexitu, Británie se blíží výsledku, který se může brexitu bez dohody podobat. To samozřejmě vědí i poslanci. Nick Boles, do letošního března konzervativní, nyní nezávislý poslanec, proto navrhuje schválit „Johnsonův brexit“ pouze v případě, že v něm bude zakotveno dvouleté překlenovací období, během něhož by bylo možno ekonomické vztahy vyjednat.
Unie, pro niž je Británie příjemcem 12 procent zahraničního obchodu, by to potřebovala; Britové sami ještě více (viz graf). Pro nás ostatní to znamená ještě víc než dva roky článků, jako je tento.
