Všichni víme, že veřejné instituce se často nechovají tak, jak mají, a s našimi penězi hospodaří podivuhodně. Je proto jistě přínosné nutit je třeba i zákonem k otevřenosti a k poskytování maximálního množství informací.
Autor: Martin Siebert
Vše má ale své meze a za nimi začíná situace, kdy se něco veskrze pozitivního pro daňového poplatníka mění v nástroj na další okradení této u nás tak pronásledované osoby.
Soud nabil do kanonu
Když Nejvyšší správní soud prohlásil, že ČEZ, který je akciovou společností fungující na konkurenčním trhu a je vlastněn státem jen ze dvou třetin, je veřejnou institucí podle zákona o zajištění přístupu k informacím, nabil do kanonu, který může veškeré státem ovládané podniky ve velmi krátké době ekonomicky zničit.
Rozhodnutí soudu totiž znamená, že podniky jako je ČEZ, ale i České dráhy, Mero, Čepro, Letiště Praha, Česká pošta nebo Budvar musejí poskytnout jakémukoli občanovi nejen informace vypovídající o tom, zda ta, nebo jiná zakázka nebyla „cinknutá“ a přihraná něčímu kamarádovi za podivnou cenu.
Soud tak komukoli zpřístupnil informace o obchodní politice a strategických záměrech státních a polostátních firem, jejichž vyzrazení v soukromé firmě je kvalifikováno jako trestný čin a privátní majitel se za takový únik informací může domáhat na tom, kdo informace pustil, i tom, kdo je získal, vysoké náhrady škody. Jde o informace třeba o náběhu nových výrobků, o perspektivních investicích na nových trzích, o smluvních podmínkách v dodavatelských smlouvách a spoustě dalších informací, které nepochybně patří do kategorie jinými zákony chráněného obchodního tajemství. Zveřejňování tak důvěrných věcí výrazně snižuje konkurenceschopnost firmy na trhu.
Firmy v nevýhodě**
Státní firmy tak budou ve svém podnikání evidentně diskriminovány a majetek nás všech se bude výrazným způsobem znehodnocovat. Když si uvědomíme, že hodnota státního podílu v ČEZ činí něco kolem půl bilionu korun, tedy čtyřčlenná rodina tam má prostřednictvím státu nějakých dvě stě tisíc korun, tak nejde rozhodně o malé peníze. A jestli inkriminovaný zákon skutečně tohle nařizuje, je třeba jej změnit. ČEZ hodlá sice svůj spor hnát až k Ústavnímu soudu, ale každý jen trochu soudný zákonodárce by měl konat co nejrychleji a tuhle chybu, která nás může přijít i na desítky miliard, urychleně napravit.