Dálnice D47 je jako osud této země. Pod občasnými boulemi na povrchu se skrývá hromada špíny. Potíže ji provázely už od počátku. Spojnice bohaté Prahy s Ostravskem se stala heslem jedné politické strany. Nejprve ji měla postavit izraelská firma na bázi PPP projektu, jen kabinet Miloše Zemana jaksi opomněl vyhlásit výběrové řízení. Krátce před tím, než Zemanova vláda vyklidila Strakovu akademii, ministr dopravy Jaromír Schling podepsal kontrakt s firmou Housing & Construction. Jeho lidovecký nástupce Milan Šimonovský smlouvu následně zrušil. „Bolestné“ 650 milionů korun bylo jen zlomkem toho, kolik by prý republika musela nakonec za silnici zaplatit. Konečný účet za dálnici stavěnou pod taktovkou státu bude v řádu desítek miliard. Možná jej ještě trochu prodraží bobtnající odpad, na kterém je postavená.
Pověřený ředitel ŘSD René Poruba aktuálně bojuje s Martinem Borovkou, šéfem firmy Eurovia, která v roce 2009 koupila lídra vítězného sdružení – společnost ODS Dopravní stavby Ostrava. Hádají se o to, kdo na boulích v úseku mezi Rudnou a Hrušovem nese vinu. První trvá na tom, že chyba je na straně dodavatele a měl by silnici opravit za své, i kdyby ji musel postavit znovu. Druhý se ohání tím, že má na všechno štemply. Borovka hraje i o dobré jméno firmy, podobně jako nedávno šéf Skansky Dan Ťok. Spor o to, jestli je stavebník odpovědný za to, že dal pod dálnici „závadnou“ strusku (vyhořelá struska se běžně na stavbách používá) i v případě, že na tom investor trval, zřejmě skončí u soudu. Pravděpodobnost je o to větší, že oba aktéři spolu zatím komunikují pouze přes média.
Celá „odpadková“ kauza, okořeněná vloupáním do brněnské kanceláře Eurovie a ztracenými stavebními deníky, má i jistý detektivní nádech. Podstatné ale je, že ukazuje v plné nahotě úpadek silničního stavitelství a selhání ŘSD snad na všech úrovních. Bývalo dobrým zvykem, že na stavbách fungovala pojízdná laboratoř dodavatele, vzorky používaného materiálu průběžně analyzovala i laboratoř investora. I když nebylo na první pohled zřejmé, že materiál jaksi nevyhovuje, pod vozovku se nedostal.
Na geniální nápad, jak ušetřit velké peníze za opravu dálnice, přišel jeden dopravní expert. Protože po té zničené D47 stejně téměř nic nejezdí – ze sčítání regionální dopravy vyplývá, že D47 projede denně šest tisíc vozidel, zatímco na paralelní R48 to je deset tisíc aut – dát tam třicítku pro odvážlivce. Oni mezi dírami nějak prokličkují a nebude se muset vůbec opravovat. Příroda si dálnici časem vezme zpět.
