Brusel vyčítá České republice chybějící zákony
Poslanci začnou v září znovu projednávat zákony o lékařských a nelékařských zdravotnických povoláních. Obě právní normy patří do skupiny harmonizačních zákonů, sledovaných Evropskou komisí a musejí vstoupit v platnost nejpozději do 1. května 2004, tedy od chvíle vstupu České republiky do Evropské unie. Cílem obou zákonů je vzájemné uznávání diplomů a profesní kvalifikace lékařů a zdravotníků v členských zemích společenství. Nejdál se zatím dostal lékařský zákon, který ve finále odmítl Senát a Poslaneckou sněmovnou neprošel o dva hlasy. „Na zákonu jsem dělal i já, ale nakonec jsem navrhl jeho zamítnutí,“ řekl týdeníku EURO senátor Tomáš Julínek (ODS) s tím, že návrh byl nekvalitní po věcné i legislativní stránce a v Senátu se nedal opravit. Poslanci a senátoři se tedy vrací na začátek legislativního procesu, a aby se vše zvládlo v požadovaných termínech, musí se lékařský zákon projednat ve zkrácených lhůtách.
Dvouleté prodlení.
„V červnu jsme dostali už druhý dopis z Evropské komise s upozorněním, že neplníme podmínky, ke kterým jsme se zavázali v přístupových jednáních,“ uvádí ministryně zdravotnictví Marie Součková. Oba harmonizační zákony měly platit už od roku 2001. „Náš vstup do unie to sice neohrozí, ale znamenalo by to například výdaje za soudní spory u Evropského soudu, kdyby se lékař z členské země zdlouhavě dožadoval uznání odborné kvalifikace v České republice. A u soudu by určitě uspěl. Mohly by být i zadrženy některé finanční toky z unie k nám,“ varuje ministryně. Unie počítá pro projekty jednotlivých států v oblasti veřejného zdraví v letech 2003 až 2008 s 312 miliony eur.
Zdravotníci balí kufry.
Po vstupu České republiky do Evropské unie se staneme součástí prostoru volného pohybu pracovních sil. Přestože některé země oznámily, že budou trvat na sedmiletém moratoriu pro volný pohyb pracovníků a ani automatické uznávání lékařského diplomu nepomůže, existuje řada států, které už dnes uznávají diplomy českých lékařských fakult. Svůj trh pracovních sil chtějí ihned po našem vstupu uvolnit severské země. Ve Velké Británii například chybějí anesteziologové a český odborník by dostal pracovní povolení už nyní. „Také do Německa odcházejí lékaři z Česka ve větším počtu a nepotřebují žádné kvalifikační zkoušky. Němci inzerují v odborných časopisech a nepožadují ani dokonalou znalost jazyka,“ říká Pavel Kubíček, tiskový mluvčí České lékařské komory (ČLK). Je přesvědčen, že po vstupu do unie zamíří pracovat do zahraničí více lékařů než dosud, především mladí absolventi lékařských fakult. Ministryně zdravotnictví poukazuje, že migrace pracovních sil funguje po celém světě a neobává se výraznějších odchodů. „Vracejí se například lékaři, kteří emigrovali z politických důvodů v roce 1968 a přicházejí s velkými zkušenostmi a novými metodami. Mnoho zdravotních sester pracovalo v Rakousku, Německu nebo i Nizozemsku a po dvou třech letech se vracejí zpět,“ dodává.
Peníze versus pohodlí.
Pokud se nezmění systém odměňování zdravotníků v Česku, zájem o práci v zahraničí bude stále velký. „Doufejme, že se postupně začnou platy narovnávat a naši lékaři budou stejně jako v unii dostávat z plateb nemocnicím takřka 60 procent, v Česku je to zatím necelých 40 procent. Potom už nebudeme diskutovat o tom, kolik v přepočtu znamená našich či jejich 60 procent,“ uvádí mluvčí ČLK Kubíček. Připomíná však, že Češi jsou konzervativní a při jejich rozhodování o přechodném či trvalém odchodu do zahraničí sehrává nemalou roli otázka rodiny, bytu, různých zvyklostí … „Jsou ale kolegové, kteří za dobrých podmínek do ciziny i s rodinami odejdou,“ podotkl Kubíček. Před časem se seznámil s dotazníkem, který pro ostatní členské země unie zpracovávalo francouzské ministerstvo práce s cílem zjistit, kolik zdravotníků z České republiky by chtělo pracovat v zemích společenství. „Bylo zajímavé, že dotazník obsahoval poměrně málo otázek na téma erudice a zkušenosti lékařů, odbornost a délka praxe. Mnohem více otázek se týkalo toho, je-li lékař ženatý, kolik má dětí a podobně. Evropské země si uvědomují, že to bude i určitá sociální zátěž a musí se s ní počítat,“ konstatuje mluvčí lékařské komory. Z dotazníku také vyplynulo, že v zahraničí by chtěla pracovat téměř polovina všech zdravotníků, ale trvale odejít do ciziny má zájem jen okolo jedenácti procent.
Poznatky z jednotlivých nemocnic nejsou jednotné. Například z Chebu lékaři do zahraničí odcházejí. „Jejich odchody limitují provoz nemocnice. Nedostatek bytů, ale na druhé straně omezuje možnosti nahradit je pracovníky z vnitrozemí nebo chudšího zahraničí,“ lituje si ředitel chebské nemocnice Josef Beran. Naopak ředitel nemocnice v Mostu Petr Hossner tvrdí, že o žádných záměrech svých doktorů odejít do zahraničí neví. O masivnějším odchodu lékařů do zahraničí nemá informace ani vedení Fakultní nemocnice Olomouc, nevylučuje však, že někteří lékaři i zdravotní sestry se k odchodu chystají.
Příliv z východu.
Ovšem nejen naši lékaři směřují na západ. Naopak zájem o práci v Česku mají doktoři a zdravotníci z východněji položených zemí, především ze Slovenska. „Slovenských lékařů je u nás asi 500 a zdravotních sester zhruba 1800. Nejsou to zatím tak velké počty,“ hodnotí ministryně Součková. Tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Olomouc nemocnice Stanislav Kopečný konstatuje, že zájem lékařů a zdravotních sester ze Slovenska se dá v současnosti počítat na desítky. „Hlásí se i z jiných zemí, včetně mimoevropských,“ připomíná. „Od začátku letošního roku jsme dostali 115 žádostí o místo lékaře a asi 70 procent uchazečů bylo ze Slovenska,“ říká ředitel mostecké nemocnice Petr Hossner. Zatím nastoupil jeden lékař z Jordánska a tři Slováci. „Do konce roku má přijít ještě šest lékařů ze Slovenska a jeden z Jemenu,“ plánuje ředitel. Co vlastně slovenské lékaře do Česka přivádí? Osmatřicetiletý anesteziolog Daniel Tanuška přišel do pražské motolské nemocnice zhruba před rokem. Nemocnice má málo anesteziologů a hledala je prostřednictvím inzerátů i na Slovensku. „V Bratislavě dvanáct let pracoval v dětské fakultní nemocnici, nejlepší na Slovensku. Přestože má dvě atestace, začal být časem nespokojený. „Nemám akademické ambice a už jsem neviděl nic, co by mě stimulovalo k dalšímu odbornému růstu,“ vysvětluje svůj odchod ze Slovenska do Prahy Tanuška. Nezastírá, že důvodem byl i zájem o vyšší výdělek. V Praze pracuje na anesteziologckoresustitačním oddělení „Mám možnost být například i při transplantaci ledvin dítěte. To by se mi na Slovensku asi hned tak nepodařilo,“ hodnotí.
Péče bez hranic.
Takzvané zdravotní turistice daly zelenou výroky Evropského soudního dvora. Členské země unie z obavy, aby finanční omezení zdravotních pojišťoven nebránily volnému pohybu lidí za zdravotní péčí, přijaly zákony vymezující za jakých podmínek může pacient využívat zdravotních služeb v zahraničí. „Když pacientovi nebude možné poskytnout náležitou zdravotní péči v našich zařízeních, bude možné, aby se mu jí dostalo v jiných zemích unie,“ říká ministryně zdravotnictví s tím, že pojišťovna pak náklady léčby zaplatí. „V okamžiku vstupu do unie začne platit evropské právo a evropská nařízení se budou dotýkat většího rozsahu zdravotní péče i vyššího počtu lidí,“ tvrdí Součková.
Spoluúčast bude nutná.
Ministryně upozorňuje, že vstup Česka do Evropské unie finančně zatíží základní fondy zdravotních pojišťoven, protože budou platit péči ve vyspělých zemích, v nichž jsou ceny mnohonásobně vyšší. „Je proto nutné přistoupit k reformě zdravotnictví, aby se zabránilo zbytečnému odlivu peněz, musí se zvýšit zainteresovanost pacientů na kvalitě léčby, včetně zavedení spoluúčasti,“ soudí Součková. Poměrně velká spoluúčast totiž existuje ve většině evropských členských zemí. I po vstupu do unie česká pojišťovna našim občanům zpětně uhradí náklady za péči ve výši plateb veřejného pojištění země, kde byla poskytnuta, a spoluúčast si zaplatí klient. Rozhodujícím faktorem bude, zda zdravotní péči čerpá pojištěnec, který v druhé zemi bydlí, a rozsah péče by se pak neměl omezovat. Jestliže půjde o pojištěnce, který bude na území členského státu pobývat krátkodobě, pojišťovna mu zaplatí péči nutnou a neodkladnou. Členství v unii také nebude znamenat, že si lidé vyberou, ve které země by například chtěli absolvovat plánovanou operaci. Obecně sice na takový postup nárok mít budou, ale musejí předem požádat o souhlas svou zdravotní pojišťovnu.
