Zkušenost z podzimu napovídá, že volebního úspěchu lze dosáhnout barnumskou reklamou
Po Novém roce prvně se tento týden schází Poslanecká sněmovna. Na programu má přes dvě stě „položek“, dílem restů z konce minulého roku. Tehdy i premiér Mirek Topolánek ujišťoval, že světová hospodářská recese se České republice vyhne. Bohužel tomu tak nebude! Agregát sestávající z mírně modernizovaného kabinetu a z premiérem nedávno „počaté“ Národní ekonomické rady vlády, známé pod roztomile „uklidňující“ zkratkou NERV, se však teprve rozbíhá a protikrizovými návrhy poslance hned tak obtěžovat nezačne. Senát sice za přispění zákonodárců ČSSD schválil zredukovanou variantu zahraničních misí českých vojáků a zdravotnických poplatků, leč co se minulou středu v podvečer jevilo být únikem ze soutěsky, nemusí jím být ve sněmovně tento a příští týden. ČSSD přece nechce žádné zdravotnické poplatky. A její šéf Jiří Paroubek minulou středu odpoledne pravil, že hlasování o nedůvěře vládě stále nevylučuje a že zdravotnické poplatky by určitě nebyly jediným důvodem. „Tahle vláda dělá přehmatů celou řadu a není vyloučeno, že jí to sečteme už tentokrát,“ hrozí šéf ČSSD.
Čili zachce-li se, čeká nás další mimořádná schůze sněmovny a pokus o vyslovení nedůvěry vládě. Možná, že se však nezachce, poněvadž hrnout se do vládní spoluodpovědnosti na prahu hospodářské recese rovná se pokusu o sebepoškození. ČSSD už s ním ostatně začala. Její hvězda, středočeský hejtman, poslanec a obvykle brilantní rétor David Rath trochu „ujel“ v Lidových novinách, když redaktorce Renatě Kalenské vyjevil, že „Hitler řešil krizi tak, že začal zbrojit, čímž dal lidem práci a nastartoval ekonomiku! On s tím vyhrál volby! Pak to tedy vyústilo ve válku… Liberální ekonomové na tohle zapomněli. A místo toho přicházejí se svými fantasmagoriemi.“ Pokus efektně napíchnout Topolánka a spol. „na vidle“ však Rathovi nevyšel. To, co řekl, nebyl totiž „historický exkurz“, nýbrž nepravda. Hitler přišel k moci 30. ledna 1933 a teprve počátkem března, už za pouličního teroru oddílů SA, „vyhrál“ volby. Ještě v únoru se však sešel s představiteli německé armády a průmyslníky a poskytl jim do té míry „jasný obraz svých myšlenek,“ že získal jejich podporu. Ano, Hitler dal lidem práci ve znacifikovaném hospodářství, například nejen při stavbě vojensky strategických dálnic, ale i tím, že ženy zahnal do domácností a politické protivníky a potom i Židy do koncentračních táborů, jež vznikaly už v prvním roce jeho panství. Doktor medicíny Rath tyhle znalosti mít nemusí, ale co by jako politik měl alespoň tušit, je riziko vyplývající z „obsluhování se z dějin“ (historik Vilém Prečan).
Jistě, ČSSD má slabost pro keynesianismus, za jehož nejúplnější demokratickou aplikaci bývá považován Rooseveltův americký New Deal a za tu totalitní hospodářství v „třetí říši“. V českém prostředí však nelze obhajovat keynesianský státní intervencionismus pozitivními zmínkami o hitlerovském Německu. Pro zkušeného propagandistu a místopředsedu ODS Ivana Langera bylo proto hračkou Ratha obvinit, že „legitimizuje ekonomické praktiky Adolfa Hitlera a nacistického Německa“. ODS prý zvažuje svolání mimořádné schůze sněmovny s požadavkem na Rathovo odvolání ze všech funkcí.
ČSSD se „modrým ptáčatům“ obratem revanšovala. Rath a pak Paroubek připomněli Bendlovo přirovnání sociálnědemokratické ideje a nacionálního socialismu, Topolánkovi „Noc dlouhých nožů“, „osvětimskou lež“ či neméně štěpné „Es kommt der Tag!“, a Marku Dalíkovi výrok, že pro Topolánka „dělá stejnou práci jako Martin Borman pro Adolfa Hitlera“. Dle Paroubka charakterizuje ODS „hloupost, arogance a pokrytectví“ a podle prvního místopředsedy ODS Davida Vodrážky „sociální demokracie pod vedením doktora Ratha se velmi přibližuje národně sociální straně pod vedením tehdejšího Hitlera a také doktora Goebbelse“. Trošku nepřesné, leč úderné, není-liž pravda? Langer však trumfuje: „Ten, kdo se zastává Ratha, je stejný jako on a Dryml! Stejná žumpa. Raději ať si udělá pořádek v ČSSD a nehází své zvratky na jiné.“ To si v Lidovém domě samozřejmě nenechají líbit. Redaktorku Renatu Kalenskou, jejíž rozhovor v Lidových novinách s Rathem vodopád spustil, Paroubek na tiskové besedě posměšně tituluje „slečna Kálenská“. A vyjadřuje zároveň „opovržení nad politickým stylem ODS, která ztratila snad všechny zbytky slušnosti“. Proč to všechno, ptáte se?
Za pět měsíců se uskuteční volby do Evropského parlamentu. ODS se po tristní podzimní zkušenosti rozhodla být stejně hubatá jako ČSSD, jež se pod Paroubkovým vedením snaží udržet v centru obecné pozornosti za každou cenu. Zkušenost z podzimních voleb říká, že volebního úspěchu lze dosáhnout nikoli unavováním voličů relevantními problémy, nýbrž marketingově vyrobeným náhradním tématem a barnumskou reklamou. Vzájemné ostřelování fašizoidní municí vnímají nejspíš ODS i ČSSD jako vhodnou předehru k takto pojaté volební kampani. Všichni svatí, stůjte při nás, je-li tomu opravdu tak.
