V návrhu novely zákona o podporovaných zdrojích energie, který sepsal úřad Jana Mládka a jejž příští týden projedná vláda, udělalo ministerstvo průmyslu dobrý krok. Vyšlo vstříc zájemcům o vlastní mikrozdroje do výkonu deseti kilowattů – typicky tedy o střešní fotovoltaické elektrárny. Malí výrobci elektřiny pro vlastní spotřebu už se tedy nebudou muset registrovat jako podnikatelé ani usilovat o získání licence pro výrobce elektřiny.
Nárůstem počtu nových panelů na střechách se však pozitivní krok nemusí projevit. Záleží totiž ještě na vyhlášce, která stále může rozvoj mikrozdrojů znemožnit. Zájemci o fotovoltaiku také budou muset dál plnit podmínky provozovatele sítě. Kolik projektů na nich ztroskotá, to ukáže až čas a praxe.
Tím ovšem podpora obnovitelných zdrojů ze strany státu končí. Ani při pozorném čtení návrhu novely zákona nenajdete nic dalšího, co by pomáhalo rozvoji obnovitelné energetiky. Tedy například domácích čistých zdrojů, na kterých Německo, Dánsko nebo Švédsko postavily snižování své závislosti na fosilních palivech. Za navržených podmínek se v Česku nebudou stavět nové lokální obnovitelné zdroje – třeba ani nejlevnější větrné elektrárny na vhodných místech a s podílem okolních obcí. Nic.
Zákon neobsahuje ani smysluplnou podporu výroby tepla z bioplynových stanic. Většina investorů do těchto projektů by v případě schválení současné podoby návrhu ukončila činnost, případně odešla podnikat za hranice. Že by s nimi šla i pracovní místa, která tu dosud vytvářeli, asi není potřeba připomínat.
Útěk investorů
Návrh pro velké
Ministerský návrh vyhovuje velkým energetickým společnostem, pro které jsou obnovitelné zdroje obtěžující konkurencí. V Německu vlastní polovinu výkonu obnovitelných zdrojů jednotlivci a družstva, zbylou část převážně malé a střední firmy. Na velké energetické společnosti zbývá desetina koláče.
Navržená podoba zákona by podobný pozitivní vývoj naší energetiky zarazila. Přitom na rozvoj obnovitelných zdrojů sázejí prakticky všechny ekonomicky silné státy zdaleka nejen v Evropě. Ve Spojených státech, Číně či Japonsku roste jejich instalovaný výkon ještě rychleji než na starém kontinentě. Zásoby a možnosti dovozu energetických surovin se ztenčují a domácí čisté obnovitelné zdroje představují nejlepší cestu k jejich nahrazení.
V našich podmínkách zatím – a slovo zatím je velmi důležité – většina obnovitelných zdrojů není plně konkurenceschopná. Do značné míry proto, že například do ceny energie z uhlí se nezapočítávají nepřímé náklady mimo jiné na léčení poškozeného zdraví či nápravu přírodních škod, které uhelná energetika způsobuje. Za stávajícího stavu pokřivených cen budou obnovitelné zdroje ještě několik let podporu potřebovat. Výše potřebné podpory ale dramaticky klesá a bude se propadat dál.
Pár haléřů navíc
Aby zákon o podporovaných zdrojích dával smysl, není třeba zavádět plošné dotace. Z analýz expertů z branže vyplývá, že by stačilo zavedení hodinového bonusu pro nejefektivnější zdroje, tedy pro větrné elektrárny a také pro bioplynové stanice na likvidaci kompostovatelného odpadu a geotermální zdroje.
Těm pomůže i nastavení fungující podpory kombinované výroby tepla a elektřiny. Efektivně nastavené bonusy nezdraží elektřinu víc než o pár haléřů za kilowatthodinu a domácnosti to přijde na pár desetikorun ročně. Domníváme se, že je to rozumná investice do budoucnosti.
Autor je předsedou Komory obnovitelných zdrojů energie
Čtěte také:
Česko plní cíle EU v zelené energetice s tříletým náskokem
V Česku roste výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů, uhlí naopak klesá
