Základem efektivity ve zdravotnictví je včasná diagnostika, tvrdí šéf laboratoří synlab czech
Český trh s laboratorními vyšetřeními vyžaduje změny. Již třetím rokem se potýká se stagnací úhrad za služby z veřejného zdravotního pojištění. Privatizován je jen z malé části. „Očekávám, že velké nemocnice z veřejného sektoru začnou vyhlašovat tendry na externí laboratorní služby.
Stejný trend je v Evropě,“ říká Miroslav Herden, ředitel tuzemské jedničky synlab czech.
* Největším strašákem lidstva je rakovina. Je vyšetření na onkomarkery tak drahé, že se neprovádí v preventivních prohlídkách?
Není levné. Cena ale závisí na frekvenci. Kdyby se vyhlásil grant, jehož cílem je plošný screening, a vysoutěžil se férově za pevnou cenu, šly by náklady stoprocentně dolů. Dnes je test relativně drahý, protože není příliš častý. Proto by praktičtí lékaři potřebovali směrnice od odborných společností, jak mají postupovat. Například hematoonkologové by jim měli dát doporučení, jaké skupiny jsou rizikové, při jakých indiciích by jim měl lékař změřit konkrétní onkomarkery. Zajímalo by mě, co považujete za drahé. Kolik myslíte, že stojí tumorový marker, a kolik byste byla ochotna za něj zaplatit? Například za laboratorní screening rakoviny prsu, který vám odhalí, jestli jste v riziku, či dokonce jestli již nemocí netrpíte.
* Zřejmě maximálně pár tisíc korun, pokud bych šla na vyšetření jednou ročně.
No, vidíte, toto vyšetření stojí stokoruny. Ale asi vám ho nikdy nikdo nedoporučil nebo vás o ceně neinformoval. Nyní vyjde na 130 korun. Některé markery, které se dělají často, stojí 50 korun, a kdyby se vyšetřovaly ještě častěji, zlevnily by na polovinu. Jiné, méně časté stojí 150 korun. Jednou naší laboratoří projde denně dejme tomu deset tisíc vzorků, ale jen dvacet z nich je tento typ markeru. Kdyby jich bylo dvě stě, stály by o třetinu méně. A při počtu dvou tisíc by vyšly na méně než polovinu.
* Je v tom ale rozpor. Zatímco představitelé pojišťoven tvrdí, že se vyšetřuje zbytečně moc, odborníci zase namítají, že pacienti jsou málo vyšetřováni…
To jsou dvě polopravdy. Souhlasím s tím, co říkají pojišťovny. Shodl jsem se s nimi, že doktoři, místo aby selektivně analyzovali, co je doopravdy potřeba, většinou požadují stejnou sadu výsledků. Jsem pojištěn i v Německu, a pokud si chci udržet své bonusy, musím po padesátce jednou do roka zajít na preventivní prohlídku. Takže absolvuji dva dny vyšetření. Kromě běžných parametrů, jako jsou jaterní testy, mi změřili všechny onkomarkery, poslali mě na kolonoskopii, vyšetření prostaty a mnoho jiných. Nakonec řekli, že je vše v pořádku a ať se za rok zase přihlásím. Tady v Čechách otec mé ženy, jemuž je 71 let, jde k praktikovi na podobnou prevenci a on mu změří cukry v krvi, udělá jaterní testy, zkontroluje cholesterol a tím je hotovo a za rok přijďte zase. Ten člověk nemá problém ani s cukrovkou ani s tuky, je ale v rizikové skupině, a potřeboval by tak například vyšetřit prostatu. Ano, na jednu stranu se zbytečně často testuje, na druhou stranu by se mělo predikovat více testů selektivně ušitých na pacienta. Předešlo by se sekundárním nákladům ve zdravotnictví. Včasná diagnostika jakýchkoliv onkologických problémů je základem pro to, aby systém pracoval efektivně. A to se bohužel neděje.
* Co by podle vás mělo být pravidelnou součástí preventivních prohlídek, aby se případné choroby začaly léčit včas?
Nemohu vám říci seznam vyšetření, nejsem dostatečně informován. Mohu jen popsat, na co mě posílají v Německu. Tady mě pojišťovna na nic takového neposlala. Seznam vhodných testů mají připravit odborné společnosti.
* Lze tedy říci, že na jedné straně škála vyšetření u preventivních prohlídek není dostatečně široká a na straně druhé že lidé se k nim stavějí liknavě?
Je spíš na lékaři, jak lidem vysvětlí, že mají prevenci dostatečně využívat. Ale asi na to nemají čas, protože praktik má denně o hodně více pacientů než jeho kolega v Německu. Spoustu slabin má i vzdělávání lékařů. Rozvoj v medicíně je hrozně rychlý. Ale lékaři nemají ani čas, finance a připravenou strukturu, aby se stále vzdělávali. Aby jim někdo přednesl, že by bylo dobré využívat ty a ty testy, markery, profily. Tyto metodické pokyny vůbec nejsou k dispozici.
* Mám to chápat tak, že někteří lékaři nevědí, jaká všechna vyšetření mohou požadovat?
Spíš jde o stereotyp a potíže s interpretací. Nevolí vhodnou škálu testů, a pak se jim nedaří diagnostikovat. Musíte stav ale vidět z jeho pohledu. Lékař ordinuje někde v městečku, od sedmi hodin ráno má v čekárně babičky, co čtvrt hodiny vyšetřuje jiného pacienta, vypadne ve tři odpoledne. Nemá poblíž kolegu, protože je nedostatek praktiků v terénu, a nemá ani od své pojišťovny a od jiných organizací, které ho zastupují, v žádném případě nastaven modus dalšího vzdělávání. Ve smyslu: tady se zastav a podívej se, u tohoto pacienta se stalo toto a ty jsi mohl indikovat to, to a to. To sis mohl objednat u laboratoře, to u nemocnice. Lékaři sice o novinkách slyší, ale často nevědí, co, jak a proč mají předepsat. Kolikrát nemají specialistu na doslech, aby se ho zeptali. Neexistuje systém školení lékařů. To je podle mě zásadní problém, a to pojišťoven a legislativy, protože ty by je do toho měly nutit.
* To ale asi není zrovna ideální situace?
Není, jen se vytváří prostor pro všechny výrůstky, které se nikomu nelíbí. Jako je neefektivita, že někdy přijede sanitka pozdě, že se pozdě diagnostikuje či že někde zemře pacient, protože na něj nebylo dost personálu.
Nebo se na něj prostě nedostalo. To není zlovůle lidí, že by chtěli ublížit. Žijí v uzavřeném, problematickém a těžkém systému.
* Jsou mezi lékaři a ve skladbě vyšetření, která indikují, regionální rozdíly?
Ano. V Praze spousta lékařů z fakultních nemocnic provozuje ještě ambulanci, a díky zázemí nemocnice má úplně jiné znalosti o pokroku v medicíně. Navíc tu žije i evropská klientela, která vyžaduje jiná vyšetření. V krajských městech se zase od známých z velkých nemocnic dozvídají o nových léčebných postupech. Čím víc jdete na venkov, tím je povědomí menší.
* Takže jsme zase u toho, že ne všichni lékaři se pravidelně vzdělávají?
Spíš nemají možnost. To není obvinění lékařů. Nemají pro vzdělávání vytvořený prostor. A potom ani donucovací prostředky.
* Co by mělo být těmi podmínkami?
Do roku 1987 tady docela dobře fungoval Institut vzdělávání lékařů, než se degradoval na získávání kreditů na firemních akcích a podobně. Kurzy mají různou úroveň od dobrých až po všelijaké. Ztratily ale zaštítění ministerstvem zdravotnictví, které hlavně by mělo garantovat a udržovat úroveň vzdělávání. Odborné společnosti od něj daly ruce pryč. Některé jsou navíc totálně roztříštěné. Například mikrobiologické jsou tady v té malé republice tři. A nedokážou se dohodnout. Není nad nimi žádná páka, aby spolupracovaly a sjednotily standardy poskytování péče. To je asi největší deficit, který tu cítím. Školou, i když je velmi dobrá, to nekončí. A platí to ve všech oborech, nejen v medicíně.
* Ale kdo vlastně má nutit lékaře k dalšímu vzdělávání?
Pojišťovny. Základem efektivity je včasná diagnostika. A pojišťovnám by mělo nejvíce jít o to, aby její pomocí šetřily náklady, které by se musely vynakládat na pozdní a mnohdy komplikovanější léčbu rozvinuté choroby. Proto se musejí lékaři vzdělávat, aby byli schopni rizikové pacienty včas odchytit a poslat ke specialistům.
* Kdyby se prosadil plán, aby praktičtí lékaři disponovali rozpočtem na další vyšetření, ať už laboratorní, zobrazovací či u specialistů, bylo by to podle vás efektivnější?
Záleží, jakým způsobem by se připravil. Mám zkušenost z polského trhu. Lékaři mají definovánu zhruba padesátku parametrů, pokud se bavíme jen o laboratorních vyšetřeních, která platí zdravotní pojišťovna. Lékař dostane, dejme tomu, pro pacienta s chřipkou kolem 50 złotých a z nich sedm může utratit na laboratoř. Do loňského roku, když je nepoužil, zůstaly mu. Co se stalo? Lékaři kompletně přestali vyšetřovat, i kdyby měl pacient umřít. Pokud není dostatečně silná kontrola lékařů, což lze organizačně zvládat jen těžko, obrací se takový systém proti pacientům. Teď ale Poláci pravidla změnili: všechny části budgetu určené na laboratoře se během čtvrtroku sčítají, a pokud z nich lékař nevyčerpá alespoň 80 procent, musí celou částku vrátit. A okamžitě se zase začalo vyšetřovat. Lékaři se snaží rozpočet optimálně využít, a navíc jim zůstává motivační složka do dvaceti procent. Zbytek vyšetření, jen my jich nabízíme okolo 300, pojišťovna pacientům hradí třeba jen z poloviny. To také není ideální stav. Tento model bych tedy nechtěl.
Rozpočet pro lékaře bych podpořil, ale musí se rozumně nastavit.
* Soukromé malé laboratoře argumentují proti velkým sítím, že vzorky zpracovávají na jednom místě. Řadě z nich ale dlouhé převozy nesvědčí a výsledky analýz jsou pak zkreslené.
To je opět půl pravdy. Genetické vzorky se posílají kolem celé zeměkoule a nikdo to nezpochybňuje. Třeba z Vietnamu dostáváme materiály na pracoviště ve Weidenu. Ty se prostě nemohou kazit, vždyť se analyzují vzorky prehistorických zvířat. Tady se stále pracuje s polopravdami. Ano, část vzorků se vozit nemá, ale další velká část se za přesně stanovených podmínek převážet může, aniž by nastala ztráta kvality.
* Mohou lékaři zjistit, že dostávají nekvalitní analýzy?
Nemohou. Je však jiná cesta, jak garantovat kvalitu. Máme akreditovanou svozovou službu, máme akreditované call centrum a veřejně dostupnou příručku kvality. Každý si může přečíst, jak se vzorky zacházíme. Snažíme se ale o koncentraci. Při své velikosti si mohu říci, a mám víc možností než tři malé laboratoře, že určitý segment testů je možné z hlediska kvalitativních parametrů odvézt a může být tři hodiny v autě a jiný musím změřit do hodiny. Na základě toho rozhodnu, kde otevřu statimovou laboratoř s rozšířenou působností. A kde vytvořím kompetenční centrum pro sérologii, virologii, imunologii či genetiku, kam samozřejmě svezu vzorky z větší oblasti. Protože v nich si musím vydělat, abych kritické věci, které jsou důležité pro lékaře, mohl analyzovat na místě a v čase.
* Pokud trh privátních laboratoří dosahuje objemu kolem sedmi miliard korun, jak velkou část ovládá synlab czech?
Zhruba pětinu. Působí tu jen tři velcí hráči. Vedle nás je to Aeskulab, který má půl miliardy obratu, a Euromedic, jejichž tržby se pohybují kolem tří set milionů korun. Naše prostředí se vyznačuje zvláštností. Zatímco na Slovensku se 70 procent laboratorních vyšetření zpracovává v soukromých laboratořích, v Čechách je to naopak. Jen čtvrtinu, maximálně třicet procent vzorků zpracovávají privátní subjekty. Ta větší část jde do tzv. státních laborek, tedy v krajských, městských špitálech a ve fakultních nemocnicích. Rozdíl je enormní. I když naše tržby loni dosáhly 1,3 miliardy, je náš podíl na celku stále poměrně malý, protože privátní sektor ovládá jen 28 procent z celkových výdajů na laboratorní vyšetření. Pokud by se soukromé služby začaly poskytovat v nemocnicích a dalších zařízeních, je potenciál růstu násobný.
* A lze vstoupit do sektoru nemocničních laboratoří?
Je to otázka zadání. Až se začnou vypisovat výběrová řízení, rádi se jich zúčastníme. V německých nemocnicích včetně těch univerzitního typu synlab provozuje jen v Bavorsku asi 62 laboratoří. Například ve fakultní nemocnici v Regensburgu. Jménem nemocnice za jasně daných pravidel a pod tvrdými sankcemi a pokutami. Rozhodnout o tom ale musejí zdravotní pojišťovny nebo musí být takové zadání podpořené legislativně. Dokud nemocnice mají pocit, že jsou pro ně laboratoře zdrojem financí a nespočítají si nebo nejsou tlačeny jinými nástroji, že se jim vyplatí svěřit provoz laborky externě, nepůjdou do toho. Ale potenciál je to vysoký, o tom jsem přesvědčen.
* Bylo by to vůbec pro nemocnice výhodné?
Outsourcing laboratorních vyšetření pro ně může být zdrojem velkých úspor. Soukromý vlastník při dnešní plné automatizaci dokáže pracovat levněji. Nemocnice navíc nemají peníze na investice do přístrojů a technologie. Prioritní investice v nemocnicích mají být do toho, s čím přijde pacient do styku. Ať už jsou to lůžka, operační sály, postupy v léčbě, personál. Kupovat analyzátory do laboratoře, kam nikdy nevstoupí, je tím posledním.
* Ucházíte se o síť Aeskulab, již její vlastník, skupina Penta, právě prodává?
Byli bychom hloupí, kdybychom tuto příležitost nevyužili. Jde o otevřenou soutěž, v níž se investiční skupina snaží dosáhnout co nejvýhodnějších podmínek. Podle mých informací se o společnost ucházejí čtyři zájemci, ale nevím, o koho se přesně jedná. Neprodávají jen českou část, ale také laboratoře v Polsku a na Slovensku.
* Kolik peněz ročně investujete do akvizic a rozvoje?
Můžeme pracovat s celoevropským cash poollingem skupiny synlab, kam bylo letos počátkem roku alokováno 180 milionů eur na akvizice po celé Evropě. Když bychom našli zajímavé příležitosti v Česku a jinde by nebyly zajímavější, můžeme zde utratit celou tuto částku. Nerozhoduje přitom jenom, jak rychle se vložené peníze vrátí. Koupili jsme i laboratoře, které jsou strategické a možná se nikdy nezaplatí, ale chtěli jsme být v dané lokalitě nebo jsme získali jinou výhodu. Do technologií v Česku investujeme ročně 40 až 50 milionů korun.
Můžeme pracovat s celoevropským cash poollingem skupiny Synlab, kam bylo letos počátkem roku alokováno 180 milionů eur na akvizice po celé Evropě Miroslav Herden (50) • Po absolutoriu na Vysoké škole ekonomické nastoupil do oddělení hematologie pražské Všeobecné fakultní nemocnice. • Poté se přemístil do nově vzniklé divize zdravotnické techniky Družstva mechaniků Praha. • V polovině osmdesátých let emigroval s rodinou do Německa, usídlili se v Hamburku. • Práci získal u společnosti Beiersdorf AG, ve výzkumném centru se posléze stal vedoucím laboratoře experimentální dermatologie. • Poté přešel do společnosti Cone Instruments, kde se vypracoval do pozice obchodního ředitele. • V roce 1998 se vrátil s rodinou zpět a založil společnost Vian. • O sedm let později zakládá českou odnož mezinárodní laboratorní skupiny synlab czech. • Nyní šéfuje českému, polskému a německému trhu a je členem představenstva mateřské společnosti synlab. • Má dva syny a dvě bydliště, v Hamburku a ve Vimperku. • Ve volném čase rád jezdí na kole, potápí se a fotografuje pod vodou. V zimě lyžuje. příběh firmy Miliarda za šest let Základy společnosti synlab czech položil v roce 2005 Miroslav Herden, který jen pár let předtím přijel do Čech z Německa, kam emigroval v 80. letech a kde se vypracoval do pozice obchodního ředitele firmy Cone Instruments, jež prodávala laboratorní přístroje. „Z Německa jsem se znal s Bartlem Wimmrem, který byl zakládajícím členem Synlabu GmbH v Německu. Říkal jsem mu, že na českém trhu se nyní investuje a kupují se laboratoře a že bychom do toho měli jít také. On odpověděl: tak vám půjčíme jméno, vy si firmu založíte, a až v Česku něco koupíte, dohodneme se na rozdělení podílů,“ vzpomíná Herden. Později se stal ve firmě 40procentním společníkem. Podíly zčásti prodal v roce 2009 britské investiční skupině, jež nyní ovládá tři pětiny základního kapitálu. Na oplátku Miroslav Herden získal 1,5 procenta v mateřské společnosti a byl jmenován do jejího představenstva. Česká odnož synlabu se roku 2006 stala největší laboratorní skupinou v zemi postupným skupováním větších či menších konkurentů. Z původních osmi milionů korun její tržby do loňského roku nabobtnaly na 1,3 miliardy korun. Dnes zaměstnává kolem 660 lidí. Firma se zaměřuje na tři oblasti, které spolu úzce souvisejí: na analýzy životního prostředí, analýzy humánní a veterinární. „V Česku máme nejsilnější humánní analýzu. Ale právě kupujeme jihočeskou společnost, která se zabývá testy půdy, vody, stopových prvků, prostě životního prostředí. Jsme v neustálém pohybu a růstu,“ vypočítává Herden.
V ČR Synlab provozuje tři centrální laboratoře v Praze, Brně a v Českých Budějovicích, které doplňuje šest laboratoří s rozšířenou statimovou účinností a řada menších provozů. „Stali jsme se odběrnou analytickou bází pro alergologii a imunologii, díky naší první velké akvizici z roku 2006, kdy jsme koupili společnost Imumed včetně specializovaných lékařů,“ vysvětluje šéf synlabu. Firma proto spravuje i řadu ambulancí zaměřených především na alergologii a imunologii a spolu se společností Med Point i Polikliniku profesora Řeháka. Výjimečné postavení má kompetenční centrum genetiky Chambon v Praze. Poskytuje analýzy bakterií pacientům, kteří jsou v kritických situacích hospitalizováni na jednotkách intenzivní péče se zánětlivým onemocněním. Chambon nemá ve skupině evropského synlabu konkurenci v rozsahu vyšetření a know-how. V Německu pracují podobné laboratoře pouze dvě, v celé Evropě je maximálně pět takových pracovišť. Miroslav Herden má v rámci skupiny na starost ještě slovenský a polský trh. Na Slovensku se tržby pohybují kolem 450 milionů českých korun a v Polsku dosahují zhruba 300 milionů. Nadnárodní skupina Synlab uzavřela loňský rok s obratem větším než 550 milionů eur a zaměstnává přes šest tisíc lidí. Ve třech zemích, Itálii, ve Švýcarsku, v Česku je číslem jedna. V Německu, Rakousku, na Slovensku zaujímá stříbrnou příčku. V dalších zemích je mezi první pěticí. l Lékaři sice o novinkách slyší, ale často nevědí, co, jak a proč mají předepsat. Neexistuje systém školení lékařů.
O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová • alfoldi@mf.cz
