Nejednat proti klimatické změně je neekonomické
Téma globálních klimatických změn plní v posledních měsících první stránky evropských i světových novin a časopisů. Zaplnilo i kinosály. Významným impulzem společenské debaty o změnách klimatu bylo uvedení filmu Nepříjemná pravda, ve kterém bývalý viceprezident Spojených států Al Gore dokládá existenci a hrozbu globálních klimatických změn. Český distributor popsal film takto: „Nejděsivější film, jaký jste kdy mohli vidět.“ A poskytl do distribuce jedinou jeho kopii. Na konci října byla zveřejněna zpráva bývalého hlavního ekonoma Světové banky sira Nicholase Sterna o vlivu klimatických změn na světovou ekonomiku. V listopadu pak proběhla za účasti zástupců 189 zemí Konference o globálních změnách klimatu v keňském Nairobi. Generální tajemník OSN Kofi Annan na ní ostře kritizoval „děsivý nedostatek vedení“ v boji proti klimatickým změnám a zveřejnil plán na pomoc Africe, podle něhož by se měly získávat investice na opatření proti jejich důsledkům. Celosvětová veřejná debata o potřebě radikální akce proti globálním změnám klimatu nikdy nevypadala nadějněji ani se nikdy nedostala tak daleko.
Klimatické změny.
Podle klimatologů z Mezivládního panelu pro klimatickou změnu OSN dosáhly emise oxidu uhličitého nejvyšších koncentrací za posledních 420 000 let a narůstají o půl procenta ročně. Průměrná teplota Země se zvýšila ve srovnáním s obdobím 1961 až 1990 o něco přes půl stupně Celsia. Nadmořská výška, ve které dosahuje atmosféra bodu mrazu, se každoročně zvyšuje o čtyři a půl metru. Téměř všude ustupují ledovce. Stoupají hladiny oceánů. Zvyšování koncentrací škodlivých plynů způsobuje skleníkový efekt. Planeta, která zachycuje více tepla, přesouvá nadměrné teplo od rovníkových oblastí k polárním. Změny teploty se proto projevují více na pólech než v mírném pásmu. Pět antarktických pevninských ledovců je narušeno. Očekávají se přesuny mořských proudů a častější extrémní klimatické jevy, silnější hurikány a tajfuny a El Niňo.
Musíme začít jednat.
Nejnovější zpráva sira Nicholase Sterna pro britskou vládu de facto zlikvidovala mýtus propagovaný skeptiky, že boj s klimatickými změnami je špatný pro ekonomiku a vlastně beznadějný. Naopak. Investice jednoho procenta globálního HDP do stabilizace emisí skleníkových plynů do roku 2050 přinesou snížení výdajů a zisk ve výši 2,5 bilionu dolarů v dnešní hodnotě peněz. „Bylo by zcela iracionální, kdybychom pokračovali podle současného modelu podnikání a neinvestovali prostředky do ochrany klimatu. Svět si nemůže dovolit dále čekat a nezačít jednat proti klimatické změně,“ píše Stern.
Skleníkové plyny.
Klimatické změny jsou největším selháním tržní ekonomiky, jaké bylo kdy pozorováno. Skleníkové plyny jsou externalitami a ten, kdo je produkuje, přispívá ke globálním změnám klimatu a způsobuje náklady jak současné, tak budoucí generaci, přičemž je však nepociťuje. Řešení tohoto typu selhání trhu znamená, že vystavíme producenty oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů plným ekonomickým nákladům jejich aktivit. To povede jednotlivce i podniky k „přepnutí“ z vysoce uhlíkatého zboží a služeb k investicím do nízkouhlíkatých alternativ. Základním prvkem politiky snižování emisí proto musí být ekonomické ocenění uhlíku. Modely ocenění uhlíku jsou v podstatě dva. Buď systém obchodování s emisemi CO2, anebo zavedení daně z uhlíku na základě švédského či slovinského modelu. Podle Sterna způsobí každá tuna CO2 průměrně škodu asi 85 dolarů. Pro stabilizaci klimatu je přitom třeba snížit měrné emise oxidu uhličitého na jednotku HDP o tři čtvrtiny do roku 2050. V sektoru výroby elektřiny o 60 až 70 procent. A současně s tím i ukončit odlesňování, které nese odpovědnost za 18 procent globálních emisí oxidu uhličitého. Neregulované kácení tropických pralesů a lesů totiž snižuje fotosyntetickou aktivitu. Mizející lesy totiž fixují stále méně oxidu uhličitého.
Modelové výpočty.
Výsledky modelových výpočtů Sternovy zprávy jsou alarmující. V téměř sedmisetstránkové zprávě modeluje šest scénářů vrcholu emisí v letech 2015 až 2040. Roční náklady na stabilizaci emisí na 500 až 550 miliontin CO2 v každém objemu vzduchu (parts per million, ppm) se budou rovnat asi jednomu procentu ročního HDP v roce 2050. Dnešní koncentrace CO2 v atmosféře jsou asi 430 ppm oproti zhruba 280 ppm před průmyslovou revolucí. Bude-li svět nečinně přihlížet, koncentrace 550 ppm dosáhneme již v roce 2035. Na této úrovni existuje pravděpodobnost mezi 77 až 99 procenty (záleží na typu použitého klimatického modelu), že se globální teplota zvýší o dva stupně Celsia.
Reakce politiků.
V zahraničí vyvolala Sternova zpráva bezprostřední reakce politiků. Předseda Evropské komise Manuel Barroso v reakci na zprávu prohlásil, že komise předloží na začátku příštího roku strategii pro novou energetickou politiku s cílem „urychlit přechod na bezfosilní ekonomiku“. Předseda britských konzervativců David Cameron i liberálních demokratů sir Menzies Campbell začali hovořit o potřebě zdanění oxidu uhličitého. Česká republika má v energetice, dopravě, průmyslu, bydlení, službách i veřejné správě mimořádný potenciál pro efektivnější a postupné zavádění technologií s nulovou či nízkou produkcí oxidu uhličitého. Seriózní debata však u nás dosud ani nezačala. Nemám na mysli debatu s posledními světovými uprchlíky z tábora politiky „nedělejme nic“ na Pražském hradě. Ideologické poučky o volné ruce trhu a obhajoba nicnedělání dělají České republice a jejím občanům v zahraničí jen ostudu a vedou nás do izolace. Je načase stát se Evropany i v tématu boje proti globálním změnám klimatu a převzít svůj díl odpovědnosti za budoucnost planety Země.
