Vypadá to nezvratně: peníze budou dražší
Slíbená vyšší transparentnost činnosti se v ČNB projevuje tím, že zveřejnění zápisu z bankovní rady trvá čtrnáct dní. Tak se stalo, že minulý čtvrtek zprávu ČSÚ o neuvěřitelné červnové meziroční inflaci 5,5 procenta citelně „přehlušily názory vedení národní banky z 28. června. Ale stálo to za to. Dozvěděli jsme se, že zatímco většina expertů a ekonomických komentátorů tehdy – koncem června – ještě nad přitvrzováním cenového vývoje (v květnu byl úhrnný růst cen z měsíce na měsíc 0,6 procenta, tempo v tomto období roku nezvykle vysoké) mávala rukou, centrální bankéři krčili čelo. Brzdit. * Ekonomické oživení je rychlejší, než se očekávalo. * Tempo růstu ekonomiky by se mohlo blížit hranici, za kterou již může vznikat poptávková inflace. * Růst meziroční inflace nad pět procent může mít negativní vliv na inflační očekávání. * V současné fázi rostoucí ekonomiky a expanzivní fiskální politiky je optimální jiná hladina sazeb než ve fázi hospodářského poklesu nebo mírného růstu. Tato hesla, když se rozlehnou v těžkotonážním baráku na rohu Příkopů a Hybernské, tak to má vehementně vyšší váhu, než když je zařve podnapilý analytik nebo redaktor v hospodě U ložiska. Když se dozvíme, že hlasování o nastavení sazeb nebylo koncem června po dlouhé době jednomyslné – 4:1 pro zachování nynější výše – pak je jasné, že se něco děje. Od minulého týdne víme takřka na beton, že úroky půjdou nahoru. Asi pro začátek ne o moc, předpokládá se o pětadvacet bodů, tedy na 5,25 procenta (repo dva týdny). Asi třeba ne právě hned potom, co ČNB bude muset koncem července změnit odhad ekonomického vývoje. Ale stoupnou. Brzy. Kdoví, jestli letos naposled. Mluvčí ČNB, viceguvernér Luděk Niedermayer, když se ho v MF Dnes na růst sazeb ptali, samozřejmě nic neslíbil. Ale řekl, že jsme v jiné fázi ekonomického cyklu než Německo. „Zároveň při pokračujícím oživení, pokračoval, „nemáme nyní dokonce ani neutrální fiskální politiku. Ta je totiž expanzivní. To musí centrální banka nepochybně zohlednit. Což převedeno do normální řeči znamená: bude se brzdit. Trefit. ČNB musí „zohledňovat i proto, a o tom Niedermayer pochopitelně vůbec nemluvil, že by se letos mohla dostat do pokořují situace, kdy ani napočtvrté netrefí inflační cíl. A to nehledě na terč jako vrata – dvě až čtyři procenta prosincové meziroční čisté inflace. A protože ho v minulosti vždycky podstřelili (skutečnost byla níž), tak letos pro změnu hrozí přestřelení. Červnová meziroční čistá inflace byla 4,4 procenta. Co na slíbené „nepochybné zohlednění řekne vláda, to si nechme na tehdy, až to řekne. Dokud jsou nepříjemné inflační informace ještě teplé, je důležitější oťuknout si, co bude dál. V zápisu z bankovní rady jsou některé nepříjemné vize obsaženy. Proto je poněkud rozporuplné, když Niedermayer – shodně s řadou dalších expertů – mluví o „výkyvech na trhu potravin či obdobných, spíše ojedinělých jevech . Rané brambory, které mocně hnaly cenovou křivku v červnu, takový ojedinělý jev a výkyv skutečně jsou. Tato plodina způsobila zmatek už loni v červnu, když na ni expertní odhady zapomněly, takže pak nastalo divení, kde se ten na tehdejší poměry překvapivý růst cen – 0,6 procenta – vzal. Jenomže tehdy stouply ceny raných brambor asi o třetinu, ale letos z měsíce na měsíc o 235 procent. Ve stínu brambor však pracují zásadnější faktory aspirující na to, abychom je nenazývali výkyv, nýbrž trend. Nejásat. „U potravin nejde pouze o sezonní faktory či o růst cen zeleniny a ovoce, ale o pokračující růst cen masa, zejména vepřového, tvrdí hlavní ekonom Komerční banky Kamil Janáček. „S největší pravděpodobností jsme svědky specifického cyklu ve vývoji zemědělských cen: pro jejich vývoj je typické, že po relativně dlouhém období poklesu či stagnace cen nastává proces dohánění všeobecné cenové hladiny. S oživením české ekonomiky jsme - počátkem roku 2001 – vstoupili do období, kdy ceny zemědělských produktů porostou rychleji, než je obecný průměr výrobních či spotřebitelských cen. My se můžeme chlubit tím, že si to nezávisle na profesoru Janáčkovi myslíme také (EURO 48/2000). Síla tohoto potravinového vlivu je dána jejich pětinovým podílem ve spotřebním koši. To ještě nepřišly ke slovu ty poptávkové inflační faktory, o kterých mluvila národní banka a které by se projevily zejména v tlaku na růst cen u takzvaných předmětů dlouhodobé spotřeby a dalších méně zbytných skupin zboží a služeb. Radost nad tím, že tyto faktory dosud nepůsobí, ale přetlaču–je nervozita z toho, kdy už to přijde. Nezaměstnanost, mzdy, spotřeba, všechno mluví o tom, že to nebude trvat dlouho.
