Máme holé ruce, signalizuje Česká národní banka tváří v tvář sílící koruně a spílajícím exportérům. Kurs se tlačí pod 32 korun za euro, což je neuvěřitelné. Ještě před pár měsíci byl téměř o tři koruny vyšší. Pokus oslabit měnu intervencemi na trhu a snížením repo sazby na mimořádném zasedání bankovní rady si vysloužil jen mediální kritiku a mizerné ohodnocení analytiků, kteří usoudili, že intervence přišly v nepravý čas a v nedostatečné síle. ČNB však asi více udělat nemůže.
Problém s kursem reálně existuje. Agentura Czech–trade uvádí, že posílení koruny v loňském roce negativně ovlivnilo polovinu českých výrobců. Růst exportu je dán především zlepšením směnných relací, a nikoli růstem reálných objemů vyváženého zboží.
Jenže mohou vznikat pochybnosti, jak to s tou silnou korunou doopravdy je. Jsou zlepšené směnné relace skutečně jen výsledkem vývoje cen dovážených surovin, nebo se tak razantně mění struktura našeho zahraničního obchodu ve prospěch zboží s vysokou přidanou hodnotou? Není náhodou posilování kursu skutečně z podstatné části výsledkem neočekávaně příznivého vývoje produktivity?
Viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer ve slovní intervenci, která předcházela skutečným operacím na trhu, prohlásil, že sice určité reálné zhodnocení koruny je pochopitelné, nicméně apreciace z úrovně 33 korun za euro na hodnoty o více než korunu nižší by měla být rychle kompenzována, protože vyplývá jen z očekávaného přílivu privatizačních deviz. Zdálo by se tedy, že odpověď na otázku o ekonomické oprávněnosti kursu je pro centrální banku nasnadě. Posilování je sice zákonité, ale co je moc, je příliš, a kurs je třeba srazit za použití všech nástrojů, které jsou k dispozici. Výrok o nevyhnutelnosti posilování české měny, který pronesl guvernér Tůma při ohlašování dohody s vládou, by pak byl skutečně silně kontraproduktivní. Asi by bylo možné konstatovat, že ČNB zpackala příležitost, kterou jí dala uzavřená dohoda s vládou, a kritika, že banka jde slovně hot a na trhu potom musí čehý, je zasloužená.
Jenže celá záležitost má i druhou stranu. Domácí poptávka je stále velmi silná a je zjevné, že česká ekonomika přes všechny pochybnosti odolává evropské krizi lépe, než čekali největší optimisté. Udržování, a dokonce snižování úrokových sazeb je v této situaci možné jedině díky pevnému kursu. A v této konstelaci začíná předvolební kampaň. Pevná koruna a nízké sazby nejsou proto vládě nejspíše vůbec proti mysli. Je to slyšet i z opakovaných prohlášení premiéra Zemana, který považuje intervence na trhu za zbytečné a neefektivní. Lidé si přece v červnu budou kupovat dovolené a kurs se v ceně promítne! Nízké úroky jsou zase tím nejlepším, co může vláda nabídnout pro změnu podnikatelům. To vše je důkaz úspěšné vlády, jaký ve volbách hodně váží. ČNB nechce politikům škodit, tak proč by se při kursových korekcích příliš snažila, vymýšlela si další práci a přitom si ještě dělala nepřátele. Nakonec centrální bankéři nenesou odpovědnost za ohrožené exportní úspěchy českých výrobců.
Nutno říci, že tento postoj nelze příliš kritizovat. Podstatnou část našeho vývozu představuje produkce firem postavených s investičními pobídkami, a tudíž s nezdaněným ziskem. Ty nějakou kursovou ztrátu unesou. Nakonec také tlaku na zvyšování konkurenceschopnosti a na snižování nákladů není nikdy dost. Věřme, že i tyto koňské dávky ekonomické medicíny váží centrální bankéři na lékařských vahách. Předávkování by nebylo hezké.
